Tmavě červená

Typický Argento. Tempo vyprávění příběhu je   sice trochu natahované, zato finále a odhalení   vraha je šokující. Umělecké cítění se v   Argentovi nezapře a tak se můžeme pokochat   krásnými záběry a výtvarnou stylizací. K   tomu klasický soundtrack Goblinů podkreslující   důležité momenty a vrahovo řádění.

Včera jsem viděl Tenebre a tak si říkám co   takhle zkouknout další giallo od Daria Argenta.   Film Deep Red se přímo vybízel ke shlédnutí a   tak jsem se do toho dal a cítím poněkud   zklamání. Největším trnem v oku mi byla   dlouhá stopáž, protože film je bohužel   vyplněný několika zbytečnými scénami které   by bylo lepší zcela vystřihnout. Dario nám   tentokrát ukáže opět několik krvavých vražd   a odhalení vraha je podle mě celkem povedené.   Co potěší je kamera která je stejně dobrá i   u Tenebre a celkově zvláštní ponurá   atmosféra celého snímku. Za zmínku by stála   ještě hudba, jinak herecké výkony jsou   samozřejmě stejné jako u dalších italských   filmů giallo žánru.

Nejsem zrovna fanoušek gialla, ale tenhle kousek   se mi docela zamlouval. Argento je úžasný v   maličkostech, opět spousta perfektních   detailních záběrů a když se ještě přidá   hudba od Goblinů, film začíná nabírat   pořádné grády. Tentokrát se už také   dočkáme i několika řádně krvavých   cákanců. Naproti tomu si ovšem myslím, že   víc než dvě hodiny jsou pro takový film   příliš, takže se i několik opravdu nudných   míst najde.

Jeden z nejlepších hororů(thrillerů) D.   Argenta, jak si kdo vybere. Naprosto skvělá   kamera, zaměřená hodně na detail, první   polovina filmu se rozjíždí trochu pomaleji, ale   i to má své opodstatnění, protože nás to   natolik navnadí a jsme zvědavější a   napnutější o to víc, jako celek je to   dokonalé. Rafinované a brutální vraždy ke   kterým hraje dětská ukolébavka a hlavně je tu   příčina toho všeho, jedno strašné   tajemství, které musí být odhaleno, jinak to   nikdy neskončí. Hudba od kapely Goblins, bez   které by to nešlo, je takovou třešničkou na   dortu, pro tenhle vyjímečný film.

Argento má svůj osobitý vypravěčský a   vizuální styl, který naplno rozvinul právě v   tomto mistrovském giallu. Jeho cit pro drobné   detaily a nejrůznější vychytávky je   dechberoucí a prakticky nezkopírovatelný.   Vynikajícím tahem bylo i obsazení Davida   Hemmingse do role náhodného svědka brutální   vraždy, který posléze donucen okolnostmi sám   na vlastní pěst pátrá po šíleném vrahovi.   Hemmings si zde střihnul prakticky podobnou roli   jako v Antonioniho Zvětšenině. Za největší   klady filmu lze považovat vynikající hustou   atmosféru, perfektně zaranžované scény vražd   a v neposlední řadě geniální soundtrack,   který má na svědomí dvorní Argentova kapela   Goblins. Troufnu si tvrdit, že bez hudby Goblinů   by toto dílo ztratilo mnoho ze svého   zlověstného třpytu. Argentův Opus Magnum, bez   diskuzí...