Tygr a sníh

Nelze napsat, že mi tento film   "zpříjemnil" večer. Film Život je   krásný mne rozesmutněl a stejně tomu bylo i u   tohoto filmu. Opět na něj budu dlouho myslet.   Mimo herecký výkon mistra Benigni bych zde   vyzdvihla jeho české nadabování, které je   opravdu uděláno s citem, který mnohdy   postrádám. Nemám, co bych filmu vytkla. Jsem   ráda, že se takovéto filmy točí. Vřele   doporučuji ke shlédnutí.

Benigniho představy všedních reálných   prožitků jsou v mnoha směrech jedinečné a   výrazově osobité, jeho styl vyprávění není   možné jen tak zařadit, jako to jde u mnoha   jiných. Svým naturelem bych ho malinko   přirovnala k bláhovému snílkovi Donu   Quijoteovi, jen s jedním zásadním rozdílem.. a   to, že básník Attilio svou neutuchající   vírou, optimismem, nadšením, prolínajícím se   taktéž s poetickým nadhledem dokáže překonat   jakoukoli nezdolnou překážku. Jde za svou pro   něj vyjímečnou, nádhernou, až étericky   křehkou životní láskou. Byl by schopen kvůli   ní i zemřít? Nejspíš ano, i když jeden bez   druhého setrvávat dál v tomto světě, je snad   nemožné. Ještě jeden postřeh se mi vryl do   paměti, že kdesi hluboce zasutý v jeho nitru se   ukrývá nepatrně posmutnělý a unavený klaun.

Filmy Roberta Benigniho vždy povážlivě   balancují mezi naprostou fantasmagorií,   totálním kýčem a dobrým filmem. Tygr a sníh   z tohoto schématu nijak nevybočuje – herecký   výkon Benigniho je standardní (je to s ním jako   s Woody Allenem, také lze těžko říct, že   hraje, spíš neustále opakuje tentýž model).   Mě spíš rozčiluje a mám sto chutí ho polít   studenou vodou, aby se už konečně uklidnil.   Zápletka je přitažená za vlasy podobně jako u   jeho mnohem slavnějšího filmu Život je   krásný. To, že je zasazena do současnosti a   odehrává se v kulisách irácké invaze,   působí spíš uměle než aktuálně. Filmem   Život je krásný na téma koncentrační tábor   chtěl zřejmě působit na americké diváctvo,   zatímco s Tygrem jde na Evropany. A je z toho   nakonec kočičko-pejsčí dort: rodina, láska,   poezie, válka, smrt, chraptění Toma Waitse a   fantazie… Nakonec mi uvízla jen jediná scéna   – americký checkpoint (jak by řekl český   válečný investigativec z ČT ve vestě s   nápisem press, káfijí kolem krku a usáckou   helmou na kebuli). A to je asi docela málo.

Krásný! Pokud jste viděli Život je krásný,   tak tam uvidíte velkou podobnost nejen v tématu   lásky na pozadí války, ale hlavně v postavě   Roberta Begniniho...vlastně bych řekla, že to   je téměř tatáž postava umístěná do jiného   příběhu a času, to ale vůbec nesnižuje její   hodnotu, pouze originalitu, za což dávam místo   deseti devět bodů:) Někomu by na tom filmu   mohla vadit ta Begniniho sebestřednost, jakoby v   tom filmu byla jen jedna hlavní role a pak   spousta vedlejších, ale já s tím problém   nemám, ta jeho role mě beztak na tom filmu   bavila nejvíc:)