V erbu lvice

První polovina třináctého století byla dobou bojů o vládu mezi králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem II. Zemi ničila válka, lidé trpěli hladem a nemocemi. Tehdy vynikala lidumilnou činností moravská šlechtična Zdislava z Lemberka. Po vzoru blahoslavené Anežky Přemyslovny založila špitál, vzdala se výsad a pohodlí šlechtického stavu a poslední léta svého krátkého života věnovala všechny síly léčitelské práci. Žila a jednala tak, že se o jejím umění uzdravovat začaly vyprávět legendy…

Režisér Ludvík Ráža, inspirovaný životopisným románem Aleny Vrbové V erbu lvice, natočil v roce 1994 stejnojmenný film. Soustředil se na posledních sedm let hrdinčina života a představuje Zdislavu z Lemberka jako oduševnělou a milující ženu, jež svým racionálním zájmem o léčebné procedury předznamenává renesanční myšlení.

Snímku nelze upřít profesionální úroveň a realizační pečlivost, podloženou pečlivým domýšlením neznámých dobových reálií a konzultacemi s odborníky. Film rovněž vyniká kvalitním hereckým obsazením (M. Steinmasslová, B. Rösner), ve své poslední filmové roli se zde objevuje Martin Růžek (jemuž ovšem propůjčil hlas Petr Haničinec). Film měl premiéru 11. dubna 1995, několik týdnů před tím, než papež Jan Pavel II. v Olomouci Zdislavu svatořečil.

Zdroj: ČT

Po režijním debutu Petra Hvíždě Řád je snímek zkušeného režiséra Ludvíka Ráži V erbu Ivice dalším historickým filmem, nabízejícím divákům aktuální myšlenkové poselství. Námět tvůrcům poskytl stejnojmenný román Aleny Vrbové (poprvé vyšel v roce 1977). Jeho osu tvoří životní příběh blahoslavené (a brzy svaté) Zdislavy z
Lemberka, o níž spíše než sporé historické zmínky (Dalimilova kronika) vypovídají legendy jako o hluboce věřící ženě s léčitelským darem, která se plně obětovala pokorné službě nemocným a trpícím bližním. Autorka obdařila legendární Zdislavu aktualizovaný ženským osudem, jejž provázala s historickými událostmi a s osobnostmi první poloviny třináctého století; tvůrci filmu se soustřeďují na posledních sedm let hrdinčina života. Zatímco Zdislava zůstává doma na severočeském Lemberku a věnuje se vedle povinností matky o hradní paní i léčitelské činnosti především ve špitále v nedalekém Jablonném, její manžel Havel z Jablonného oddaně slouží svému králi Václavovi I. Přes své válečnické založení má manžel pochopení pro Zdislaviny sny, pro její odříkání i pro odmítání výsad jejího stavu, ovšem až do chvíle, kdy manželka podle něj začne ohrožovat své' zdraví i život očekávaného dítěte. Zdislava, která podle všeho žila jen krátce (zřejmě v letech (1220-1252), však takto zanechala v srdcích a v paměti lidí trvalejší stopu, než kdyby byla jen skvělou matkou a laskavou hradní paní svých poddaných. Její osobnost tvůrci představují jako oduševnělou a milující ženu, jež svým racionálním zájmem o léčebné procedury předznamenává renesančně myšlené. Řídký příběh však hlavní postavě nenabízí větší dramatické možnosti a tak Zdislava (navzdory pokusu naznačit její citovou rozpolcenost ve vztahu k mladičkému minesengrovi), zůstává pouze prvoplánově ušlechtilým modelem. Autoři jí umisťují do vesměs banálních obrazů, jež jsou navzdory snahám kameramana Jaroslava Brabce těžkopádné a popisně statické. Snímku ovšem nelze upřít profesionální úroveň a realizační pečlivost, podloženou pečlivým domyšlením neznámých dobových reálií a konzultacemi s odborníky. Film vyniká rovněž kvalitním hereckým obsazením (vedle Mileny Steinnlasslové v hlavní roli poskytl hereckou příležitost Borisi Rösnerovi v robustní postavě Havla),. ve své předposlední filmové roli se zde objevuje Josef Kemr.
-ap-, Filmový přehled 1995/5

Přenesme se hluboko do minulosti, do začátku 13. století, kdy na trůnu českých králů seděl syn Přemysla I. Otakara Václav I., k jehož nejbližším přátelům patřil šlechti Havel z Lemberka a Jablonného. Osu filmu tvoří životní příběh jeho manželky Zdislavy, o níž spíše než sporé historické zmínky (Dalimilova kronika) vypovídají legendy jako o hluboce věřící ženě s léčitelským darem, která se plně obětovala službě nemocným a trpícím. Autorka ji obdařila aktualizovaným ženským osudem, který provázala s historickými událostmi a osobnostmi. Tvůrci filmu se soustředili na posledních sedm let hrdinčina života a přestavují ji jako oduševnělou a milující ženu, jež svým racionálním zájmem o léčebné procedury předznamenává renesanční myšlení.

Český historický snímek vznikl na motivy stejnojmenného románu Aleny Vrbové. Zdislava z Lemberka, která podle všeho žila jen krátce (pravděpodobně v letech 1220-1252), zanechala v srdcích a v paměti lidí trvalejší stopu, než kdyby byla jen skvělou matkou a laskavou hradní paní svých poddaných.

S uvedenim snímku V erbu Ivice je spojen ojedinělý precedens v dějinách
českého filmu. Producent byl těsně před premiérou (připravenou několik týdnů před svatořečením Zdislavy) nucen změnit původní název Zdislava z Lemberka, přičemž snímek byl natáčen pod titulem Zdislava. Společnost Ars Camera II. totiž v březnu 1995 podala žalobu na distributora, producenta a režiséra filmu. Žaloba se týká zákazu užívat označení zaměnitelné s ochrannou známkou. Režisér Georgi Ivanov (spojený s touto firmou) si dal v květnu 1994 registrovat na Úřadu průmyslového vlastnictví ochrannou známku Zdislava
nejenom pro filmová a televizní díla. Tento tvůrce začal v roce 1993 připravovat filmový projekt pod názvem Zdislava a cítil se poškozen konkurenčním záměrem. Po registraci synopse u agentury DILIA si dal název patentovat. Upozorňujeme, že Ivanovův produkční tým nezačal film ještě natáčet a že tento tvůrce figuruje i pod žádostí o registraci ochranné známky na jméno Jan Sarkandr, což je další křesťanský blahoslavený, který bude v květnu 1995 svatořečen při návštěvě papeže Jana Pavla II. v Olomouci.Autor/Zdroj: /Filmový přehled

„V době, kdy je divák zahlcen tolikerým konzumním brakem, by mělo být ctí nabídnout mu příběh - podobenství s hluboce všelidským a humanistickým zaměřením, platným pro celý svět, Evropu zvláště," řekl režisér Ludvík Ráža o unikátním historickém projektu, ke kterému zároveň napsal scénář, inspirován stejnojmennou knihou Aleny Vrbové. Snímek je výjimečný jednak tím, že výpravné historické látky se v 90. letech prakticky netočily a jednak byl zcela financován ze soukromých zdrojů, takto Martinem Horou, majitelem firmy EDIT, s. r. o., jehož tehdejší žena Edita si ve filmu zahrála menší roli chůvy.
První polovina 13. století. Král Václav I. bojuje se svým synem Přemyslem Otakarem II. o moc, u východních hranic hrozí Tataři, v lesích řádí lapkové, lidé trpí hladem... Na severočeském hradě Lemberku žije paní Zdislava. Zatímco její muž je povinován službou králi, a je tudíž věčně mimo domov, ona se vedle povinností matky a hradní paní velmi často věnuje i léčitelským aktivitám. Její muž má pro její odříkání i odmítání výhod šlechtického stavu pochopení, ovšem jen do chvíle, kdy svou obětavostí ohrozí život svůj i nenarozeného dítěte.
„Snažil jsem se divákovi předložit příběh, který vyvažuje rustikálnost poetičností, který spojuje krutost i dobrotu, který dává prostor pro víru tehdejšího člověka," řekl režisér Ráža v roce 1994 během natáčení. „Bohužel, komplikovanost našeho století si v ničem nezadá se stoletím třináctým. Dnes stejně jako tehdy lidé potřebují pomoc, pochopení, milosrdenství."
Snímek vyniká realizační pečlivostí, působivou výpravou i obrazovou kompozicí a do kin směřoval pod názvem Zdislava z Lemberka. Těsně před premiérou se ovšem stal obětí soudní tahanice. Jistý spekulant si tento název nechal zaregistrovat pro filmové účely a donutil tvůrce snímek na poslední chvíli přejmenovat.
Josef Kemr dotáčel snímek už velmi těžce nemocný, vůbec poslední položku filmografie pak představoval pro režiséra Rážu a herce Martina Růžka.

Jaroslav Sedláček, 36.LFŠ 2010

Osu filmu tvoří životní příběh blahoslavené Zdislavy z Lemberka, o níž spíše než sporé historické zmínky vypovídají legendy jako o hluboce věřící ženě s léčitelským darem, která se plně obětovala pokorné službě nemocným a trpícím bližním. Autorka obdařila legendární Zdislavu aktualizovaným ženským osudem, jejž provázala s historickými událostmi a s osobnostmi první poloviny třináctého století; tvůrci filmu se soustřeďují na posledních sedm let hrdinčina života. Zdislava, která podle všeho žila jen krátce (zřejmě v letech 1220-1252), však zanechala v srdcích a v paměti lidí trvalejší stopu, než kdyby byla jen skvělou matkou a laskavou hradní paní svých poddaných. Její osobnost tvůrci představují jako oduševnělou a milující ženu, jež svým racionálním zájmem o léčebné procedury předznamenává renesanční úroveň a realizační pečlivost, podloženou pečlivým domýšlením neznámých dobových reálií a konzultacemi s odborníky.
Kino ART

Autor/Zdroj: /