Valčík s Baširem

Vizuálně nádherně zpracováno, jsou tu znát   emoce do díla vložené, je to vlastně kreslený   dokument, který by vás zdaleka tak nezaujal,   být natočen tradiční formou. Chvílemi   zapomínáte, že nesledujete živé herce a   pravé exteriéry, tolik vás to pohltí. Dalším   plusem je skvěle zvolená hudba a scéna s   vojákem tančícím smrtící valčík je   geniální - tolik vyjadřuje, že celé   válečné běsnění je vždy založeno na   lidském strachu. Mírnou výhradu bych měla k   nevysvětleným okolnostem, důvodům a   zúčastněným stranám této války, jelikož   jsem zrovna před dvaceti lety nebyla válečným   zpravodajem na Blízkém Východě, mám v tom   docela zmatek, ale to už bude asi můj problém   :-)

Sdělení, která tento film poskytuje divákům,   jsou skutečně pro nás středoevropany nejasná,   spíše jednosměrná. Snad mají někteří z   diváků bližší informace o těchto   válečných konfliktech.Film jsem viděl před   časem a žádný hlubší zážitek mi   nepřinesl.

V případě Folmanova snímku pořád ještě   nechápu oslavná hodnocení. Ano, film zajímavý   svou originální formou – dosud asi nikoho   nenapadlo natočit animovaný pseudodokument.   Takový film mohl natočit jen kreslený, protože   masakr jinak „nepatří do izraelského   systému“. Přibližně tři čtvrtiny děje   jsou pro diváka, neznalého faktů, ne moc   sdělné (kdo tuší, jak to bylo s první   libanonskou válkou, vytlačením Palestinců do   uprchlických táborů, izraelskou invazí,   využitím libanonské občanské války..).   Samotná surreálná atmosféra tento dojem   ještě podporuje – chápu, je to umělecký   záměr. Stvořit dojem matných, snových obrazů   v paměti, které nakonec získávají konkrétní   kontury. Bohužel alespoň pro mě je   neuchopitelný děj spíše unavující a části   jsou lepší než celkový dojem. Ústředním   bodem filmu jsou masakry v uprchlických   táborech, kterým izraelská armáda pouze   přihlížela, nikoli bombardování měst. Filmy   natočené z pohledu „nevinných mladých kluků   zatažených do války politiky a zobrazení toho,   jak se perou s vlastním strachem“ vždycky   zabírají. Války se tak proměňují v děje, v   nichž nikdo za nic nemůže, každý je v nich,   protože „musí“, každý má máslo na   hlavě, každý má strach, každý je v právu,   každý si začal a každý je oběť. Patrně za   současné situace maximálně odvážný film.   Možná, že se za dalších 20 let dočkáme   dalšího odvážného snímku o poslední invazi   do pásma Gazy v lednu 2009, v níž bude   ústřední roli hrát izraelskými vojáky   rozbombardovaný jediný tamní fungující mlýn   a raketky Kássám. Celé se to bude jmenovat   Kankán s bílým fosforem.

Film o hrůzách války natočený tak nevšedním   způsobem, že tady možná forma trochu   přebíjí obsah a poselství. Animace je   fantastická a originální hlavně tím jak je   zároveň realistická i schematická. Tyhle dvě   složky jsou v neustálém kontrastu a   vytvářejí tak jedinečnou atmosféru. K tomu   přispívá i forma pseudodokumentu, zpovídání   přátel a svědků, kteří jsou skuteční   stejně jako hlavní postava - autor, ale přitom   jsou prezentováni jako kreslené postavičky.   Právě proto možná v úplném závěru tolik   vynikne ten střih na reálné záběry z masakru.   To je ale taky jediný moment, kdy na mě film   zapůsobil citově a ne jenom esteticky.

Animovaná výpověď na izraelsko-arabskou   válku, která se klasickému schématu   protiválečného snímku vymiká pouze   animovaným provedením. Nerad bych někomu lezl   do svědomí ale zajímalo by mě kolik lidí z   té hromady, která tomu dala 4 a více hvězd,   film opravdu strhl. Nebudu snímek nějak razantě   hatit jen z toho důvodu, že je zde krutě   přeceňovaný, protože i já musím uznat, že   má pár slušných momentů, animace není nijak   strhující ale rozhodně je zajímavá a hudební   doprovod se velmi povedl. Problém je v tom, že   hrůzu války (tentokrát v nepříliš známém   konfliktu) film do diváka vráží tak doslovně   a násilně, že to je docela dost otravný a to   ani nemluvím o jednotvárnosti, do které se film   po pár minutách dostane. Přiznám se, že kdyby   měl film o půl hodiny víc nedokázal bych ho   dát najednou, protože i těch 90 minut v mé   mysli okusovalo minimálně dvouhodinovou   stopáž. I když to tvůrci zamýšleli jinak a   jak tak koukám většina lidí to vidí stejně,   mě to připadalo jako standardní protiválečný   snímek ukazující, že válka není sranda ale   jelikož je to výtvarně podané jinak je to   okamžitě strhující zážitek alespoň pro ty   co se chtějí tvářit chytřeji než ostatní.   P.S: Zajímalo by mě kolik lidí by si z toho   sedlo na zadek, kdyby to bylo natočený jako   hraný film. Já možná jo.

Filmy o skutečných tragediích válek mě   vždycky přišpendlí k židli. Režisér nás   trochu šetří tím, že ho natočil animovaně,   ale samozřejmě nás donutí přemýšlet o   všech špatnostech tohoto světa...

Tak tohle byla bomba...krásně vyprávěný   příběh, který byl spíše dokumentem až   detektivkou po vlastní minulosti z   války...neotřelý jazyk a krásné animace s   drsnou reálností světa a války, propletené   humorem a výtečnou hudbou - co víc si přát?   Možná trošku vysvětli kdo, s kým, jak dlouho,   protože jsem vymýšlel celý film nové dějiny   a války...ke konci jsem asi tomu přišel na   kloub, ale ruku do ohně bych za to nedal...trochu   se stydím, protože jsem studentem historie a ani   nevim o co šlo:-)

Velice zajímavě pojatý dokument, po vzoru   Persepolis se autor rozhodl vyprávět příběh   animací... Zajímavé zde je že se vlastně   jedná o dokument, nebudu tady polemizovat jestli   udělal dobře nebo špatně, přinejmenším je   to zajímavé pojetí... Soundtrack byl taky moc   dobrej, i když trochu autor "vykrádal"   již osvědčenou tvorbu, např. Koyaaniqatsi nebo   klasiku alá Kubrick

Zajímavá hudba mě hned od začátku pohltila.   Animace je originální, díky ní není film   tolik krvavý, jako by byl hraný. O to tu ani   nešlo, režisér se spíš chtěl vyrovnat se   svými vlastními pocity z doby, kdy bojoval v   Bejrútu. Rozhodně stojí za shlédnutí, ale   doporučuji si pro ty, kdo nevědí, co přesně   se v Libanonu odehrálo, si o tom něco zjistit,   aby si film lépe vychutnali.