Válka v týlu nepřítele

Snímků o snaze utéct ze zajateckého tábora v   době 2. světové války bylo natočeno více   než dost. Některé patří mezi klenoty   světové kinematografie (Velký útěk) a na   některé se raději zapomnělo (Vítězství).   Italská kinematografie se rozhodla natáčet   také snímky s příběhy z dob této války a   vlivem své minulosti nemohli jinak, než o   Američanech. Hollywoodem se samozřejmě velmi   inspirovali a tak došlo i na téma zajateckých   táborů. Příběh o snaze zajatců zhatit   použití tajné zbraně nacisty není vymyšlen   špatně, jen tomu chybí určitá žánrová   dravost a přesvědčení. Lehčí dramatičnost   to má, ale ne takovou plynulost a hlavně   nápaditost jako třeba právě zmíněný snímek   ‘Velký útěk’. Je to však vlivem stopáže   a snad i omezením rozpočtu udělat z filmu něco   víc. Poněkud podivně u toho zní hudba, kterou   připravil Elsio Mancuso. Nijak zvlášť se k   takovému žánru nehodí. Takže vyloženě   filmová pecka to není, ale jsou daleko horší.   Jako průměrný film však nijak divácky   uškodit nemůže.

Naprosto slabý film, herecky nedotažený a   scénář je asi toho hlavní příčinou, že jde   o film, který diváka ponechá lhostejného, a to   v tom nejlepším případě.

Ony ty italské válečné filmy jsou spíše   dobrodružnými těžkouvěřitelnými příběhy.   Jejich kvalita je spíše kdesi dole se   pohybující. Kladní hrdinové zažívají válku   jako procházku "Růžovou zahradou".   Pět německých kokotů jde k zemi snad po jednom   výstřelu. Američtí zajatci sehraní Italy jsou   však držáky. Kulky okolo nich sviští a   každá z nich mine vůj cíl.

Jako váleční film velký propadák a kor boj v   týlu
nepřítele velký propadák   škoda mám válečné rád.

naprosto nepovedený se jeví italský film válka   v týlu nepřítele, který je zasazen do bojů 2.   světové války. bez vnitřního rytmu i bez   jakéhokoliv napětí se autoři pokusili zobrazit   život zajatců s tím, že i oni se pokoušeli   vzdorovat, ale ačkoliv se na počátku filmu   jeví dějový námět s noční akcí zajímavý,   nakonec končí pod nánosem klišovitosti daného   žánru. italský film válka v týlu nepřítele   se tak logicky propadá až na samé dno světové   kinematografie a jeho návštěvu lze doporučit   snad jen skalním příznivcům válečných děl.