Večerníček [TV pořad]

Večerníček, nejstarší televizní seriál – kdo z nás by ho neznal? A snad každému při vyslovení slova Večerníček, vyvstane v mysli slovo dětství. Stále nové generace dětí s ním prožívají kouzelné podvečerní chvíle, než je maminky pošlou do postýlek, aby se jim zdály sladké sny. A dětem se zdá o setkání s Vílou Amálkou, Makovou panenkou, Maxipsem Fíkem, Křemílkem a Vochomůrkou, Kocourem Mikešem, Kominíčkem Sazínkem či dokonce se samotným Krakonošem...

V roce 1965 se poprvé na TV obrazovkách objevil kluk, jemuž stačilo říci jenom Dobrý večer a Dobrou noc a přikurtoval k obrazovkám statisíce malých i velkých diváků. S dopravními značkami si nedělal nic, ale dětem přinesl pohádku na dobrou noc. A od té doby patří k nejstarším, stále běžícím seriálům. Během těch let, co nás dělí od počátku vzniku znělky, kdy kluk promlouvá k dětem den co den, za ty roky proběhlo obrazovkou stovky seriálů a mnohé se stále vrací. Jako třeba Spejbl a Hurvínek, Rumcajs, O krtečkovi, O pejskovi a kočičce, Krkonošské pohádky. Skvělí režiséři, kteří se podíleli na vzniku krátkých pohádek - seriálů, proslavili naši dětskou tvorbu až za hranicemi republiky, i v dalekém světě...

Jak to s Večerníčkem bylo a je, se můžete dozvědět z následujícího přehledu:

Televize v Čechách začala pravidelně vysílat 25. února 1954. Večerníček se začal „klubat“ na svět již v roce 1963 pod jménem Stříbrné zrcátko, což byly nedělní podvečerní pohádky s nepravidelnou stopáží. Velmi populární se stal např. Robot Emílek. Večerníčkem se nedělní pohádka stala až 2. ledna 1965 a první pohádkou byl Kluk a kometa režiséra Ludvíka Ráži za účasti Černého divadla a Štěpánky Haničincové.

Duchovním „otcem“ myšlenky Večerníčku a jeho prvním dramaturgem byl Milan Nápravník, známý surrealista, výtvarník, básník a prozaik, dnes žijící v Kolíně nad Rýnem. S Večerníčkem jsou však pevně spjata i jména Irena Povejšilová, Marie Kšajtová, Kateřina Krejčí či Jan Kutálek, kteří měli na starost jeho dramaturgii.
Proslulá večerníčkovská znělka (která je vůbec nejstarší českou televizní znělkou a jednou z nejstarších v Evropě) vznikala v červenci a srpnu roku 1965. Výtvarníkem byl Radek Pilař a režisérem Václav Bedřich, který svěřil animaci Antonínu Burešovi (dědečkovi známého herce Marka Vašuta).

Hudbu zkomponoval Ladislav Simon a hlas propůjčil Večerníčkovi tehdy pětiletý Michal Citavý, který trávil prázdniny v blízkosti Prahy. Nad realizací znělky (tehdy ještě černobílé) bdělo pozorné oko produkční KF – studia Bratři v triku, paní Zdenky Deitchové.

Prvním Večerníčkem, jemuž předcházela znělka s dnes známou postavičkou Večerníčka, byla pohádka režiséra Václava Bedřicha O televizním strašidýlku. Příběh je vyprávěn kombinací kreslené animace a fotek.

Večerníček ale tehdy zdaleka nemohl sledovat každý, protože televizi neměla každá domácnost. S rozvojem televize ale diváků přibývalo. V březnu 1965 jich byly již 2 miliony (na zhruba tolika obrazovkách se tedy poprvé objevil Večerníček), v prosinci 1969 byla překročena hranice 3 milionů a v roce 1978 překročil počet hlášených televizních přijímačů 4 miliony.

První barevný Večerníček mohli diváci sledovat v roce 1973. Jediným čistě hraným Večerníčkem je seriál Krkonošské pohádky (1974) režisérky Věry Jordánové. Nejdelším seriálem Večerníčku je s počtem 52 dílů Bob a Bobek na cestách (2005), režie Ivo Hejcman.

Režisérem který natočil nejvíce Večerníčků, je legendární Václav Bedřich, narozen 28. 8. 1918.

Večerníček je nejžádanějším programem ČT při prodeji, kromě všech evropských zemí se dostal i do vzdálených zemí jako je Austrálie, Malajsie, Spojené arabské emiráty, Turecko, Japonsko, Čína, Korea, Indonésie, Keňa, Zimbabwe , Island a další.

Za dobu čtyřiceti let Večerníčku bylo vytvořeno cca 250 seriálů, od roku 1991 do roku 2005 (březen) bylo odvysíláno 120 premiér. Nejpoužívanější technologií realizace Večerníčku je kreslená animace, následuje plošková a loutková.

Jak se večerníček vysílal:
1965 - 1967: jednou týdně v neděli
1967 - 1969: třikrát týdně, v úterý, čtvrtek a neděli
1970: čtyřikrát týdně, přibyl pátek
1971: pětkrát týdně, přibyla středa
1972: šestkrát týdně, denně kromě soboty
1973: denně

- (předchozí řádky o historii Večerníčku byly čerpány ze zdrojů České televize).
--------
Pokud někoho z vás, kteří čtete tyto řádky, zajímá, jaký Večerníček se vysílal v určitý den v historii, je možné si zjistit vysílání Večerníčku, přesně v den na který jste zvědavi
http://www.vecernicek.com/
(stránky celé věnované Večerníčku)

Zde je seznam odvysílaných Večerníčků a níže pod ním je ještě několik zajímavostí -
A
...a je to!
Africké pohádky
Ahoj, bráško!
Ahoj, nebe!
Anička skřítek a Slaměný Hubert
Autíčko s červeným srdcem

B
Balabánci
Bambulka a Bazilínek
Béďa rošťák
Běla a malý čaroděj
Bob a Bobek – králíci z klobouku
Bob a Bobek na cestách
Bolek a Lolek
Bráškové
Broučci
Broučci
Broučci - Dobrodružství na pasece
Bubáci a hastrmani
Bugo a Pikola
Byla jednou koťata

C
Cesta do hlubin kočičí duše
Cesta Tří králů
Cesty formana Šejtročka
Co se děje v trávě
Cvalda Olda
Cvoček astronautem

Č
Čajda a Obřisko
Čarodějné pohádky
Čtyři uši na mezi

D
Dášeňka
Delfín Filík
Divoké sny Maxipsa Fíka
Do pohádky
Dobré chutnání, Vaše lordstvo!
Dobrodružství pavoučka Štěstíka
Dobrodružství pod vrbami
Domeček u tří koťátek
Drobné trampotky Petříka Sobotky
Dům ve Sluneční ulici
Dva ve fraku

F
Flok a Flíček
Frak, postrach koček

G
Gogo a Figi

H
Hup a Hop
Hurvínek vzduchoplavcem

CH
Chaloupka na vršku

I
Inspektor Fousek na stopě

J
Já Baryk
Jája a Pája
Jak Ťuk a Bzuk putovali za sluníčkem
Jak to chodí u hrochů
Jak Ťuk a Bzuk nechtěli, aby pršelo
Jehláček a Bodlinka
Jen počkej!

K
Kamarádi pana Semtamťuka
Kamarádi uličníci a medvídek Chlup
Karlík, zlatá rybka
Kašpárek, Honza a drak
Kašpárek, Honza a ti druzí
Káťa a Škubánek
Kleofášovy trampoty
Klok, Kloček a pes Dingo
Kluci a hvězda
Kluci ze zámku
Kluci, pozor
Kominíček
Kosí bratři
Kosí bratři a větrný kohout
Koulelo se jablíčko
Kouzelník Mařenka
Kouzelník Žito
Království květin
Krkonošské pohádky
Krtkova dobrodružství
Krysáci
Kryštof a nebeský kůň
Kubula a Kuba Kubikula

L
Lískulka
Lunetka, Martin a ...
Lux a Delux

M
Madla a Ťap
Mach a Šebestová
Mach a Šebestová na prázdninách
Makový mužíček
Malá čarodějnice
Matylda
Maxipes Fík
Medvěd 09
Medvídek Sněhůlek
Méďové
Méďové 2
Mire Bala Kale Hin – Romské pohádky
Míša Kulička
Mudra
My tři braši od muziky

N
Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka
Neználkovy příhody
Nils a divoké husy

O
O Dorotce
O chytré kmotře lišce
O človíčkovi
O Gulíkovi a Jepince
O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi
O Kanafáskovi
O klukovi z plakátu
O krtkovi
O Kubovi a Stázině
O loupežnickém synku Cipískovi
O loupežníku Rumcajsovi
O makové panence
O Markétce
O Mikešovi
O panenke Apolienke
O panence Blažence
O Pratondovi
O raráši Mlíkovi
O Sazinkovi
O skřítku Racochejlovi
O světě
O vepříku a kůzleti
O vodníku Česílkovi
O zvířátkách pana Krbce
O škole na muřích nohách
Oštrozok


P
Pan Duha
Pan Huu
Panáček Bomiňa a panenka Palele
Panáček Paneláček
Pasáček Asaf
Pásli ovce valasi
Pat a Mat se vrací
Perly
Pestrý život jedné kočky
Petrík a Lucka v krajine púpav
Pinocchiova dobrodružství
Pitrýsek
Pět draků vodáků
Podivná přání telátka Kopejtka
Podivuhodné příběhy Šimona a Penelopky
Pohádkový dědeček
Pohádkový poklad
Pohádky o mašinkách
Pohádky ovčí babičky
Pohádky pod stromeček
Pohádky pro benjaminky silničního provozu
Pohádky pro Kačenku
Pohádky pro oslíka
Pohádky stříbrného carství
Pohádky ze šípkového keře
Pohádky ze všech koutů světa
Pohádky z lipových špalíčků
Pohádky z mechu a kapradí
Pohádky z papíru
Pohádky z první třídy
Pohádky z Větrné Lhoty
Pojďte pane, budeme si hrát
Pohádky ze šípkového keře
Poslední drak
Povídání z bílých strání
Pozor, bonbón
Pruhovaní kamarádi
Psí kusy
Pučálkovic Amina
Putování skřítka Hajáska
Putování za švestkovou vůní
Příběhy cvrčka a štěňátka
Příběhy požární stanice
Příběhy včelích medvídků
Příběhy z medové stráně
Příhody kocoura Bobka
Příhody kocourka Damiána
Příhody skřítka Dzina

R
Radovanovy radovánky
Rákosníček a hvězdy
Rákosníček a jeho rybník
Rákosníček a povětří
Richard Sloní srdce
Robertek a Zulajda
Robot mezi námi
Rok se skřítkem Vítkem

Ř
Říkání o víle Amálce

S
Sádlík a Hryz
Sedm havránků
Slavný lovec Pampalini 1
Sluneční panenka a dešťový panáček
Sněžný muž Hugo
Strašidýlko Fanfulínek

Š
Šavlojedy
Šibal
Štaflík a Špagetka
Štuclinka a Zachumlánek

T
Terezka v nesnázích aneb Hopkin zasahuje
Tip a Tap
Tom Paleček
Toronto Tom, kocour z Ameriky
Tuláček
Tři bratři a Josefína
Třída jako řemen

U
Učedník kouzelníka Čáryfuka

V
Vánoční koledy
Ve dvou se to lépe táhne
Velryba Decimálka, Pik a Kvik
Velrybí domov
Viktor a Horác
Vilík ucho sem, ucho tam
Vlaštovičky
Vodník Čepeček
Vydrýsek
Vynálezy pana Bartoloměje

Z
Z deníku opičáka Maka
Z deníku žáka III. B aneb Edudant a Francimor
Z klokaní kapsy
Zázraky bez čarování
Ze života rodiny Horáčkovy
Zmatky kluka Zmatlíka
Znovu u Spejbla a Hurvínka
Zvonky

Ž
Žofka a spol.
Žofka ředitelkou ZOO

Krkonošské pohádky vyhráli anketu vyhlášenou Českou televizí v r. 2005 o nejoblíbenější Večerníček.

Dramaturgyně Marie Kšajtová napsala vzpmínkovou knihu Velký příběh Večerníčku.

Večerníčky jsou dnes vydávány na CD, DVD a v knižní podobě.

Vesmírem putuje plenetka 33377Večerníček, kterou v r.1999 objevil astronom Petr Pravec z observatoře Ondřejov a dal jí tento název.
V rozhovoru řekl: „Důvod pojmenování byl jednoduchý - s Večerníčkem jsem prožil dětství a teď mám sám dvě malé děti, které se na Večerníček každý den také těší, a tak proto jsem chtěl tímto vzdát Večerníčku a jeho tvůrcům hold.“

„Myslím, že ta vynikající znělka velmi přispívá k dobré večerní pohodě spousty dětí. Aspoň mé děti tedy nikdy neodcházejí po té pohádce dříve, než se s nimi postavička Večerníčku rozloučí. Tak proto.“

/Na psaní popisky spolupracovali dva autoři Jarda53 a jmenuji.se.libor

Jak vznikaly hlasy Večerníčků?

Kdo by si z dětství nepamatoval čekání na pohovce v potemnělém obýváku, až se na televizní obrazovce objeví kluk v papírové čepici, pozdraví Dobrý večer!, vyběhne po 20 schodech, skočí dolů na houpacího koníka, který se změní v kabriolet a následně v jednokolku? Od roku 1965, kdy kreslená figurka Radka Pilaře poprvé dětem popřála po desetiminutové pohádce Dobrou noc!, těší před usnutím už třetí generaci.

Dovede si někdo představit, že by hlasy Křemílka a Vochomůrky patřily někomu jinému než Jiřině Bohdalové?

Málokdo tuší, že duchovním otcem českých večerníčků byl surrealistický básník a výtvarník Milan Nápravník, který do své emigrace v roce 1968 pracoval v redakci vysílání pro děti a mládež tehdejší Československé televize. Ten dostal za úkol připravit pravidelné pohádky na dobrou noc. Přizval ke spolupráci výtvarníka Radka Pilaře a režiséra Václava Bedřicha a kluk v papírové čepici byl na světě.

U mikrofonu herecké legendy
Od té doby spatřilo světlo světa neuvěřitelných 350 seriálů, na jejichž vzniku se podíleli ti nejlepší výtvarníci, animátoři, scenáristé, skladatelé a také herci, kteří postavičkám propůjčili hlasy. V jejich výčtu se na počátku skví jména jako Karel Höger, František Filipovský, Vlastimil Brodský, Jiřina Bohdalová, Stella Zázvorková.

„Když jsme této populární české herečce nabídli práci na 33 epizodách kachny Matyldy, radovala se: Tak já se zařadím k těm velkým vypravěčům večerníčků!“ vzpomíná Marie Kšajtová, která byla dramaturgyní večerníčků tři desetiletí. „Jednou přijela paní Zázvorková na Barrandov silně nachlazená a skoro nemohla mluvit. Jakmile však usedla s textem do kabiny, jako by z ní všechno spadlo, a natočili jsme všechno podle plánu.“

Příběhy dvou loutkových kluků Jáji a Páji vyprávěli malým divákům postupně tři významní herci: František Filipovský, Petr Haničinec a Václav Postránecký.

Příběhy dvou loutkových kluků Jáji a Páji vyprávěli malým divákům postupně tři významní herci: František Filipovský, Petr Haničinec a Václav Postránecký.

Nezapomenutelný byl Karel Höger, který se svěřil, že při namlouvání loupežníka Rumcajse použil zkušenosti ze všech postav, které v divadle a ve filmu hrál.

Marie Kšajtová se pyšní tím, že pro tento žánr „objevila“ Josefa Somra: „Do studia přišel pokaždé perfektně připravený, texty měl různobarevně podtržené, do charakterů postaviček se vždycky trefil hned napoprvé. Navíc výborně zpíval.“

Jako na rekordmana vzpomíná na Františka Filipovského, který mj. namluvil seriál Jája a Pája: „Nikdy jsem nezažila, aby během jedné hodiny namluvil herec sedm dílů. Většinou se musí vracet, opravovat, trvá to mnohem déle.“ Tenhle seriál měl trochu smůlu: Filipovský během jeho vzniku zemřel, po jeho smrti namlouval příběhy Petr Haničinec, ale když se těžce zranil a nemohl v práci pokračovat, dokončil ho Václav Postránecký.

Nekorunovanou královnou hlasů večerníčků je ovšem Jiřina Bohdalová, která svůj první - Pohádky Ovčí babičky - namluvila už v roce 1966. Na tom posledním, pokračování příběhů skřítka Racochejla, pracuje právě nyní.

„Paní Jiřina je jednak velká herecká osobnost, jednak má nevyzpytatelný smysl pro humor,“ odpovídá současný dramaturg Miloš Zvěřina na otázku, proč právě její hlas patří v tomto žánru k tomu nezapomenutelnému. „Dělá to s velikou chutí a zároveň si zachovává kritický přístup. Snaží se najít pro každou postavu nový výraz a pokaždé pak konstatuje: Zase zkažený hlas!“

Příběhy nezbedného skřítka Racochejla, kterého nakreslil Zdeněk Smetana, viděly děti poprvé v roce 1997, brzy se mohou těšit na další pokračování.

„Zkažený hlas“ stál paradoxně u vzniku jedné z nejpopulárnějších večerníčkových postaviček - Maxipsa Fíka. „Den před natáčením jsem zašel s kamarády na pivo, nezůstalo u jednoho, hodně jsem ještě v té době kouřil a do rána se mi to nějak v krku nepohodlo. Když jsem se probudil, nemohl jsem mluvit,“ vzpomíná Josef Dvořák.

Říká se, že jsme všichni nahraditelní, ale kdyby Křemílka s Vochomůrkou nebo Maxipsa Fíka namluvil někdo jiný, nefungovalo by to.

„Sedl jsem do auta a jel se do studia omluvit, že nemůžu natáčet. A promluvil jsem hlasem Maxipsa Fíka. Samozřejmě nechtíc. Režisér Václav Bedřich se rozzářil a povídá: To je ono! To jste, pane Dvořáku, vymyslel dokonale. Posléze jsem se přiznal, že to úplně nebyl výsledek mého usilovného přemýšlení nad svěřeným úkolem. Naštěstí pak nebylo těžké ten hlas zase najít, aniž bych musel opakovat to, co tomu prvnímu natáčení předcházelo,“ směje se herec, který kromě Maxipsa Fíka propůjčil svůj nezaměnitelný hlas králíkům z klobouku Bobu a Bobkovi, včelím medvídkům, seriálům Byla jednou koťata nebo Čaroděj z nafukovacího stromu.

O tom, jaký hlas „přidělí“ desítkám figurek, které namluvil, prý nijak dopředu nepřemýšlel: „Nikdy jsem nesedl k magnetofonu, abych si zkoušel různé hlasy. Měl jsem štěstí, že jsem první večerníčky - Maxipsa Fíka a Králíky z klobouku - dělal s režisérem Václavem Bedřichem a zvukařem Benjaminem Astrugem. Měli vytříbené uši a uměli mě nenápadně postrkovat.

Jako při každé práci musí pánbůh nadělit lidi, kteří k práci pro děti nepřistupují jako k prachobyčejnému kšeftu. Oni jsou všichni, co dělají večerníčky - ať se neurazí - trochu praštění,“ usmívá se známý komik. „O to větší radost je s nimi dělat. Je to prostředí, kde jsem jako ryba ve vodě.“

Počet postav však šel postupně do desítek a najít pro každou charakteristický hlas bylo stále těžší: „Někdy jsem už mluvil tak, že mi to bylo nepřirozené. Protože to šlo na pokračování, musel jsem se je znovu trpělivě učit, protože ve mně neměly podhoubí. Byly jako nevlastní dítě. Pracně jsem si je musel osvojovat,“ přiznává Josef Dvořák.

Josef Dvořák propůjčil hlas i dvěma večerníčkovým klasikám: Maxipsu Fíkovi a Králíkům z klobouku Bobu a Bobkovi.

„Někdy se prostě hlas vynořil okamžitě, jindy to dalo práci. Nikdy to ale nebyl stres. Vždycky nám to šlo podezřele lehce. Až jsem měl obavu, jestli to neflinkáme. Asi ne, protože to děti poslouchají dodnes.“
Vždyť za Maxipsa Fíka dostal Josef Dvořák deset diamantových desek: „Karel Gott mi potvrdil, že za jednu písničku deset diamantových desek nikdy nedostal. Řekl jsem mu, že má co dohánět.“

Kreslené postavičky dávají svobodu
Fanouškem Maxipsa Fíka je i Martin Dejdar, který zároveň patří k nové generaci večerníčkových spíkrů. Je přesvědčen, že klasické české večerníčky nebudou mít o diváky nikdy nouzi: „I proto, že byly geniálně namluvené: od Karla Högera přes Jiřinu Bohdalovou po Pepu Dvořáka. Říká se, že jsme všichni nahraditelní, ale kdyby Křemílka s Vochomůrkou nebo Maxipsa Fíka namluvil někdo jiný, nefungovalo by to.“

Namlouvání večerníčků Dětský zvěřinec a To si piš, je to myš si užíval: „Je to kreativnější a svobodnější, než když namlouvám nějakého známého herce: musím vycházet z jeho mimiky, z toho, jak ho lidi vnímají, trefovat se do jeho výrazu a intonace. U animované postavy si ji může spíkr vytvořit po svém, je tam takřka prostor pro improvizaci,“ pochvaluje si.

Letošní rok má v rodném listě muzikálový seriál To si piš, je to myš, který namluvili Naďa Konvalinková, Martin Dejdar a Aleš Háma.
Sám už patří ke generaci, která s večerníčky vyrůstala: „Se sestrou jsme se na to hrozně rádi dívali, byl to rituál. Pro děti toho ale tenkrát v televizi moc nebylo. Dnes mají takřka neomezenou nabídku a mnohé naše večerníčky jsou už pro ně staré - jsou pro ně moc jednoduché, málo se tam děje. Dětské vnímání světa dnes končí mnohem dřív než za nás,“ poznamenává otec dvou dětí.

Jiří Lábus: „Jako dítě jsem se na televizi nedíval, tu rodiče pořídili, až když mi bylo osmnáct,“

Poslouchal jsem v rozhlase Hajaju. Pískanou melodii, která to zahajovala, a hlas Vlastimila Brodského mám v uších pořád.
„Dnešní děti mají přístup na zahraniční kanály, kde se dělají hodně odlišné pořady. Víc se tam vychází ze způsobu, jakým vnímají svět. U nás se má za to, že se děti musí něco naučit, že všechno je pozitivní. Jenže ony se chtějí bavit, smát se, mají rády, když to je trošku o nich,“ říká a zároveň dodává, že o budoucnost večerníčků nemá starost. „Děti se na to vždycky budou dívat a jejich rodiče a dokonce prarodiče se s nimi u televize budou vracet do svého dětství.“

Hlas se vyřádí
Práci na večerníčcích má rád: „Nejvíc jsem jich dělal s výtvarníkem Pavlem Kouckým, hudbu dělal Petr Skoumal, šlo to krásně dohromady. Vždycky jsem se hlasově vyřádil, protože jsem namlouval všechny postavy.“

Nová generace večerníčkových spíkrů: Martin Dejdar a Jiří Lábus.
Nejvíc práce mu dala Vosa Marcelka: „Vystupovalo tam hodně zvířátek a dělalo se to po dlouhých pauzách. Vždycky jsem si musel nechat pustit předchozí epizody, abych si osvěžil hlasovou stylizaci jednotlivých postav,“ říká populární herec a dává nahlížet do výrobní kuchyně.
„Většina večerníčků se namlouvá bez obrazu, animace se udělá potom a už to jen dolaďujeme citoslovci, zvukovými efekty a podobně, aby obraz a zvuk přesně seděly. Před natáčením znám nakreslené figurky a základní situace, udělám si nějakou svoji představu a tu probereme s režisérem.“

A jaké jsou podle Jiřího Lábuse předpoklady úspěšného večerníčku? „Vtip, zajímavý příběh, který se vejde do deseti minut, zapamatovatelná melodie a zábavný interpret.“

Jak zívá pes?
K takovým bezpochyby patří i Jitka Molavcová, která nápaditě namluvila seriál Káťa a Škubánek - kromě vyprávění tam musela třeba i zlostně vrčet a závistivě mňoukat. „Na tuto nesnadnou roli jsem se připravovala už doma. Podle scénáře a kreslených obrázků jsem se vžívala do večerníčkových postaviček. A že jich bylo! Kocour, žáby, kuřátka, slepice,“ vzpomíná.

Před nahráváním, jak pejsek žere, jsem poprosila o kostkový cukr a potom to teprve bylo ono.

Jitka Molavcová
„Pejsek Škubánek mi doslova přirostl k srdci, když jsem ale měla zvukově znázornit jeho chrápání, zívání, mlaskání, tak jsem se dost zapotila. Před nahráváním, jak pejsek žere, jsem poprosila o kostkový cukr a potom to teprve bylo ono.“

Pro děti pracuje Jitka Molavcová už 45 let. Natočila pro ně mnoho pohádek a písniček, napsala několik knih pohádek. „Děti milují večerníčky a rády poslouchají pohádky. To mám vyzkoušené,“ říká známá zpěvačka a mnoholetá jevištní partnerka Jiřího Suchého.
„Jako by podvědomě toužily po čistém, ničím nerušeném projevu. Tehdy si vždy uvědomím, jak je důležité v dětech podněcovat lásku k českému jazyku, k tradicím lidové poezie a písničkám. A to všechno se snoubí právě ve večerníčcích. Jsou to takové malé poklady, které každý večer září na televizních obrazovkách.“

Na letošním Mezinárodním filmovém festivalu pro děti a mládež ve Zlíně obdržela Jitka Molavcová Cenu za přínos dětskému filmu.
Zkušená dramaturgyně Marie Kšajtová jen lituje, že se večerníčky přesunuly z prvního programu na druhý. „V archívu je spousta dobrých večerníčků, opakují se bohužel jen některé a nakupují se zahraniční animované seriály, které zdaleka nedosahují úrovně těch domácích,“ připomíná.

„Vyrábí se mnohem méně, je i méně tvůrců formátu Václava Čtvrtka nebo Václava Bedřicha. Všechno je mnohem víc závislé na penězích: výroba večerníčků je nejen pracná, ale i velmi drahá, náklady na jednu epizodu překračují půl miliónu.“

Bob a Bobek
Josef Dvořák se však stejně jako Martin Dejdar o budoucnost večerníčků neobává: „Jsou tam uložené hodnoty, není to na jedno použití a k odložení. Postupem času se k nim člověk vrací zpátky. Až budou dnešní děti rodiči a prarodiči, určitě si na své večerníčky vzpomenou a pustí to těm malým. I jen proto, aby viděli, zda je to, na co se sami jako malí dívali, taky zaujme.“

Jiřina Bohdalová: Hlasy večerníčkových postaviček jsem kradla na pískovišti

Jaké byly vaše „večerníčkové začátky“? Koho napadlo, že pro ně budete ideálním spíkrem?

Dávno, dávno již tomu! Ale bylo to vlastně mé osobní herecké štěstí. Rozhlasový režisér Jiří Horčička mi svěřil roli pejska v pohádce Bleděmodrý Petr, která se vysílala o Vánocích roku 1964 a měla ohromný úspěch. Tenkrát byl rozhlas stran pohádek jednička, v neděli po obědě ulehaly na divan celé generace dětí, tu s maminkou, tu s tatínkem, a poslouchaly rozhlasovou pohádku.

Jako rozhlasový Bleděmodrý Petr, začátečník, jsem měla na startu s pohádkou opravdu šťastnou hvězdu - manželka pana Zdeňka Smetany, autora televizních večerníčků, svého muže upozornila na nějakou Bohdalovou, která se jí při té rozhlasové pohádce zalíbila.
Za chvíli začne Jiřina Bohdalová ve studiu natáčet další díly skřítka Racochejla. Předchází porada se střihačkou Věrou Benešovou, dramaturgem Milošem Zvěřinou a režisérem Jiřím P. Miškou.
A pan režisér Smetana mi pak na popud své ženy poprvé ukázal, jak vypadají postavičky Křemílka a Vochomůrky, budoucího televizního večerníčku, a požádal mě, abych k nim vymyslela hlas a zároveň je výrazně odlišila. Vysvětlil mi charakteristiku obou hrdinů a zanechal mě hereckému osudu.

Jak jste se rozhodovala, který hlas postavičkám „přidělíte“?
Tenkrát jsem o tom nějak světoborně nepřemýšlela. Měla jsem odjakživa ráda děti a kradla jsem ty hlásky svých budoucích hrdinů takříkajíc na pískovišti. Děti totiž neumějí hospodařit s nádechem a výdechem, zajíkávají se - jsou i v této nedokonalosti roztomilé - a zároveň je tím lze charakterizovat.
...a Vochomůrka
Křemílek...

Tak jsem se, s tímto vědomím a odposlechem z pískoviště, pustila do svých televizních hrdinů. Vochomůrka byl důvěřivý tlouštík, který měl v mém prvním podání zrovna trochu rýmu. Křemílek byl i hlasově překotný vykuk, který se snažil na kamaráda vyzrát. Takže hlasově chvátal. Samozřejmě bylo těžké hlasy dalších postav výrazově odlišit a přitom je udělat stejně přitažlivě, srozumitelně a s vtipem.
Má namlouvání večerníčků nějaké specifikum?

Je to hlasově těžká práce. Žádné flákání. Pro mě to ale byla vždy i zábava, protože pro děti pracuju moc ráda a snad nebude znít neskromně, když řeknu, že vím, co děti chtějí. Rozumím jim a mám je ráda.

Párkrát jste se nechala slyšet, že už s večerníčky končíte…
No vidíte - je to jinak - nechala jsem se ukecat, třebaže jsem si už před časem tuhle krásnou práci zakázala. A to navzdory všemu, co jsem vám už řekla. Já jsem si totiž na večerníčcích téměř odepsala hlasivky. A to mi výrazně podkopávalo mou hlavní hereckou práci v divadle a ve filmu.

Musela jsem se rozhodnout - a večerníčky jsem na nějakou dobu opustila. Jenže… odříkaný chleba mi zase zavoněl. A teď zrovna točím novou sérii pohádek o skřítku Racochejlovi.

Co podle vašeho názoru rozhoduje o tom, zda určitý večerníček získá oblibu malých diváků a přežije několik generací?
Je to v první řadě autor, který přinese chytrý a vtipný scénář, pak záleží na vynalézavosti režiséra, invenci výtvarníka, hudebním doprovodu, talentu herců… A nad tím vším musí svítit příznivé hvězdy. Pohádky, které jsem namlouvala, ty příznivé hvězdy měly.
Křemílek...
...a Vochomůrka

Dokonce vím, že na Křemílkovi s Vochomůrkou vyrostly celé generace dětí nejen u nás, ale i v cizině. A bylo to v době, kdy lidi emigrovali a v kufru si vezli pár gramofonových desek pro děti. A ty děti mi pak mnohokrát - už jako dospělí lidé - děkovaly v Americe, v Austrálii, na Novém Zélandu.

Který z večerníčků byl a je váš nejoblíbenější?
Křemílek a Vochomůrka vyhrávají, ale nemůžu být nespravedlivá. Mám je ráda všechny, žádný jsem neošidila.

Sledovala večerníčky vaše dcera, vaši vnuci?
Moje děti - dcera, vnuci - by vám práskly, že jsem jim pohádky sama moc nevyprávěla. Byla jsem celý život dostatečně vytížená prací. A proto jsem jim honem rychle, než šli spát, pustila nějakou gramofonovou desku s pohádkou. A netrvala jsem na tom, aby to byla pohádka, kterou jsem vyprávěla zrovna já. Osobně miluju přednes pana Högera nebo Rudolfa Deyla ml., z té mé generace třeba Petra Nárožného nebo Pepíka Dvořáka.

Myslíte si, že večerníčky „přežijí“ nástup internetové zábavy?
Jsem o tom naprosto přesvědčená. Alespoň já v to doufám!
Dana Braunová, Právo