O zvířátkách pana Krbce [TV seriál]

Čím to jenom může být?
Ruprechta jsem se nebál, toho jsem měl naopak   docela rád. Koneckonců, jako duch už má   člověk právo na trochu té posmrtné   mrzutosti... Co je ovšem divný a dodnes si to   neumím vysvětlit, je pocit z toho kocoura   Kokeše. Dost nepříjemnej pocit. Jako dítě   jsem to samozřejmě neuměl přesně pojmenovat.   Dnes se na to koukáme se synem a ten blbej pocit   se vrátil. Stejně silnej jako za mlada, jen dnes   už vím, jak to nazvat. Z toho kocoura mám   prostě depku. Hroznou depku, kdykoli na plátně   jen na chvilku otevře zobák. I když je to jen   kocour. To mi teda, u všech duchů, řekněte –   máte to taky tak?

Jak jsem na ty večerníčkové seriály nikdy moc   nebyla ani v dětství, epizodky o panu Krbcovi a   jeho zvířecích kamarádech si můžu čas od   času připomenout i v dospělosti. Tento   Večerníček byl jiný nežli většina   tehdejších animovaných seriálů pro děti -   není to takové přesládlé jako např. Víla   Amálka, přehnaně lyrické jako Maková panenka   se svým motýlem Emanuelem, mluvící zvířátka   nepůsobí infantilně, pan Krbec je pravý   dobrák kastelán, který miluje svou práci   tělem i duší. Možná právě proto, že jsem   trošku k této práci svého času také trošku   "čuchla", se ráda z nostalgie   podívám na tento Večerníček. Já jsem   ale bohužel zvířátka na zámku mít   nesměla:-)

Pro mě jeden z nejlepších večerníčků a snad   "nejlepší" výkon J. Abrháma -   nádherně namluvené postavy, zejména Kokeš, ti   dva s kytarami, a celkově...

Tak tenhle bezvadný Večerníček mě zastihl už   na střední škole a dodnes si pamatuju, jak jsme   vždycky ráno celá třída probírali   včerejší pohádku a moooc se u toho pokaždé   nasmáli... Doslova "jako malí   haranti", jak se vyjádřila soudružka   profesorka. Ale nedalo jí to, a spolužákově   parodii ducha Ruprechta zatleskala spolu s námi.

No jeje.Krasny vecernicek to byl.O   zviratkach,ktere pomahaji panu kastelanovi Krbcovi   starat se o hrad Kulikov.A duch   Ruprecht.........ten mel supr hlasky.