Violet & Daisy [2k digital]

Zaskákat si s citově rozháranýma slečinkama   panáka, ať už křídového na chodníku nebo   krvavého, na gangsterech v obýváku, na to už   jsem asi trochu starej. Nebo ještě ne dost?. Ne   že by tam nebylo pár milých momentů (Violet   leze pod sprchu po mrtvolách nebo bublina   žvýkačky a prásk!), ale paci paci pacičky a   jiné mimózní infantilnosti to vše spolehlivě   zabijou. Jo, když už je řeč o zabíjení,   slovy Julese z Pulp Fiction: „Za normální   situace už byste, holčičky, byly obě na   prkně, ale prožívám teď přechodné období a   nechci nikoho zabít.“ Takže ty holky nezabiju,   ani ten film, a nešoupnu ho do popelnice (à   propos – co vlastně chudince Violetce, kromě   toho nacpání do popelnice, ti čtyři sviňáci   ještě provedli? Já bych pár nápadů měl ;-).   Navíc, sám James Gandolfini si zaslouží (in   memoriam) alespoň pět hvězd. Ta šestá hvězda   je na nové šaty pro moje holčičky. Schválně   jen na jedny, ať se o ně ty citově deprivované   kozy poperou!

Jo, a tenhle znáte? Táta   rajče (režisér Fletcher), máma rajče a malé,   uňuňané rajčátko (tento film) jdou do kina.   Rajčátko se loudá, táta mu jednu flákne a   povídá: „Tak pojď, ty kečupe!“  
Kečupe...