Violet & Daisy [2k digital]

Zaskákat si s citově   rozháranýma slečinkama   panáka, ať už křídového   na chodníku nebo krvavého,   na gangsterech v obýváku, na   to už jsem asi trochu starej.   Nebo ještě ne dost?. Ne že   by tam nebylo pár milých   momentů (Violet leze pod   sprchu po mrtvolách nebo   bublina žvýkačky a   prásk!), ale paci paci   pacičky a jiné mimózní   infantilnosti to vše   spolehlivě zabijou. Jo, když   už je řeč o zabíjení,   slovy Julese z Pulp Fiction:   „Za normální situace už   byste, holčičky, byly obě   na prkně, ale prožívám   teď přechodné období a   nechci nikoho zabít.“   Takže ty holky nezabiju, ani   ten film, a nešoupnu ho do   popelnice (à propos – co   vlastně chudince Violetce,   kromě toho nacpání do   popelnice, ti čtyři   sviňáci ještě provedli?   Já bych pár nápadů měl   ;-). Navíc, sám James   Gandolfini si zaslouží (in   memoriam) alespoň pět   hvězd. Ta šestá hvězda je   na nové šaty pro moje   holčičky. Schválně jen na   jedny, ať se o ně ty citově   deprivované kozy poperou!

Jo, a tenhle   znáte? Táta rajče   (režisér Fletcher), máma   rajče a malé, uňuňané   rajčátko (tento film) jdou   do kina. Rajčátko se loudá,   táta mu jednu flákne a   povídá: „Tak pojď, ty   kečupe!“
Kečupe...