Vlčí bouda

- U nás jsou si všichni lidi rovní.
- Prdlajs rovní! Nakonec to odsere vždycky ten nejslabší.

- Ty prase! Tě zabiju!
- Ty bys byl opravdu schopen zabít?
- No podívejte se, jak vypadám! Dyť mě celýho zlil...! Já bych tě...!
- Vidíte to? Jaké směšné důvody stačí k tomu, abyste někoho zabili? Uvědomujete si, jak často si vyhrožujete smrtí? Napadlo vás někdy, jak směšně lehké je někoho zabít?

- Nevěřte jim! Nevěřte jim ani slovo! Všecko je to lež! Jsme v rukou šílenců! Všecko jenom předstírají, abysme nic nepoznali! Jsou nebezpečný, věřte mi to!
- Už jsi skončil, Petře?
- S váma už jsem skončil úplně.
- Děkuju Petrovi za slovo. Ale v jednom se mýlí: Nejsme šílenci. Jsme rozumnější bytosti než jste vy.
- Neposlouchejte ho, je to podvodník!
- Ale Petře, takhle přece nesmíš mluvit s vedoucím.
- Ty huso jedna pitomá, co se zase nesmí! Tak ať řeknou, kdo jsou!
- Co kdybychom vám řekli, že jsme -- z vesmíru? Vám se to zdá nepravděpodobné, viďte? Ale je tomu tak.
- A co tady, ufónci, chcete?
- Naši zem, ne, ty blbečku!
- Proč? Dyť je to tu blbý.
- Ale vám by se tady líbilo, viďte?
- No, muselo by se to tady předělat.
- A co sex ve vesmíru?
- No my, jako všechny vyspělé formy života, jsme nesmrtelní. A jestli se ptáš, jak se rozmnožujeme, tak bohužel až příliš snadno. A proto jsme nuceni hledat nové prostory.
- No jo, ale co my, normální lidi? Kde bysme byli? Nás je tady taky dost.
- Zatím. Protože vy jste právě ta jediná výjimka v celém vesmíru: vy jste smrtelní.
- Oni nás chtěj zabít!
- Ale kdepak! To necháme na vás.
- Co tím chcete říct?
- Že to zvládnete sami.
- A co když to neuděláme?
- Ale uděláte. Jste přece lidi.

- Člověk musí umět obětovat život -- za všechny.
- To není oběť, ale vražda! Pochopte to konečně už všichni!

Vy jste zabijáci! Vy lidi! A vraždíte po miliónech! Každý si přeje něčí smrt, tady jsme to viděli! Je ve vás tolik zla, že se jednou vyhubíte všichni!

Tak blbejch, jako seš ty, se bojej i v kriminále!