Vřískot

Nabyl
jsem dojmu, že mnohem víc než horor jde o   parodii, zplozenou v jakémsi marihuanovém   rauši. /spoiler/ Každý pochopitelně podezírá   každého, a tomuto jalovému tlachání se   věnují rozsáhlé pasáže. S realističností   si scénář hlavu opravdu neláme; osoby s   probodanými těly křepce pobíhají sem tam,   prostřílený vrah vyskočí jak rybička,   nemocnice se obratem ruky promění v pusté a   temné místo, dvacetkrát do hrudníku bodnutá   osoba má dost energie i chuti na "cool"   hlášky; kdosi, několikrát střelený a   shořený, se v závěru přiřítí do záběru   jako kamikaze a policie nepochybně vyznává   pravidlo "kdo po masakru přežije je přece   nevinný a není třeba ho vůůůbec   hlídat". Prostě, i když zapnete   ždímačku na zcela bizarní otáčky pátého   stupně, z provařeného tématu žádnou chutnou   šťávu nevydojíte.

Těšil jsem se, protože to podle různých   recenzí mělo být inovativní. Jenže nebýt   těch pár původních postav a neustálého   zmiňování prvních vražd ve Woodsboro, byla by   to jen jakási napodobenina prvního dílu.   Opravdu nic nového to nepřineslo a jednoho vraha   jsem uhádl už na začátku. Celkově žádná z   nových postav mě moc nezaujala. A mimochodem   *Spoiler* zavraždění mého oblíbence Deweyho   mě docela naštvalo. Přišlo mi to od tvůrců   jako podlá zrada fanoušků vřískotové série.

PROCESOR!
Je to celkem zapeklitá situace, protože tvůrci   musí respektovat to, co fungovalo a stala se z   toho modla, zároveň to musí někam posunout,   ale ne moc, aby fanouškové nechytli hysterák.   Jak dalece se jim to povedlo, můžete posoudit v   tomto zřejmě ne posledním pokračování   kultovní série. Za mě upřímně docela jo, ale   úplně nadšený jsem z toho nebyl. Lepší   průměr.

Vůbec nic nového tento díl nepřináší film   je jak přes kopírák jako díly předešlé.   Vrahy odhalí snad každý už na samém začátku   filmu. Velké zklamání.

Zatiaľ čo Vreskot ročník ´96 bol vo svojej   dobe inovatívny slasherový snímok, Vreskot   ročník ´22 je už rovno requelový metaslasher,   výdatne sa priživujúci na pôvodnej   Cravenovsko-Williamsonovskej predlohe. A z môjho   pohľadu je aj menej nápaditý a zábavný, než   práve tá Cravenovsko-Williamsonovská predloha,   pričom nové dejové kľučky ktovieako   neohúrili. Začlenenie starých postáv tu bolo v   podstate nevyhnutnosťou, čerstvá herecká   omladina ma nezaujala, a pokiaľ ide o samotné   finále, tak je trochu zvláštne, že sa   budovatelia nových spoločenských poriadkov   nepohoršovali nad tým, že nie je príliš   genderovo vyvážené ... Hromada fanservisu a   ešte otvorenejší komunikát smerom ku komunite   hororových fans je síce fajn, no ako tribute   Wesovi a jeho dielu to splnilo svoj účel tak pol   na pol.