Všichni dobří rodáci

Když jsem tento film viděl někdy kolem roku 1995 poprvé,   velmi mě uchvátil. Připadal mi velmi smutný a   příběhově téměř dokonalý. Tenkrát bych tomu filmu   dal za deset bez váhání.
Bohužel však, když   jsem se podíval letos, viděl jsem, jak ten film   neuvěřitelně zestárnul. Zestárnul ne o čtrnáct, ale   alespoň o třicet let a rapidně stárnout bude dál. V   dnešní bude pro diváky asi stále těžší věnovat svou   pozornost filmu s takto pomalým tokem vyprávění, kde   ještě polovinu stopáže zabírají dechovkové pasáže.   Je to škoda, neboť postavy typu Františka by se lidem   měly dávat za vzor, ale mám takový dojem, že tento   film, navzdory své nezpochybnitelné kvalitě, boj se zubem   času nakonec prohraje a jednoho dne bude (narozdíl třeba   od Skřivánků na niti) působit vysloveně exoticky.