Východ - Západ

V roce 1946 se na Stalinovu výzvu vrátily do Sovětského svazu tisíce porevolučních emigrantů (odhady se pohybují mezi třemi až dvanácti tisíci), kteří uvěřili Stalinovým slibům. Přežila jen nepatrná hrstka. Většina z nich byla popravena nebo zahynula v pracovních lágrech. Mezi navrátilci je i lékař Alexej se svou francouzskou manželkou a malým synem Serjožou. Marie je okamžitě označena za špionku a jen díky Alexejovi přežije celá rodina. Celý zbytek života podřídí Alexej jedinému cíli, dostat za hranice svou ženu a svého syna.

Film, natočený v koprodukci Francie, Ruska, Španělska a Bulharska, režíroval francouzský tvůrce Régis Wargnier (ČT uvedla snímky: Indočína, Žena mého života), který se také spolu se Sergejem Bodrovem, Rustamem Ibragimbekovem a Louisem Gardelem podílel na scénáři.

Hlavní roli Marie, Francouzky, která následuje svého manžela do Ruska, ztvárnila, ve Francii velmi populární, Sandrine Bonnaire. Po jejím boku se ve filmu objevují hvězdy ruského filmu Oleg Meňšikov (Lazebník sibiřský) a Sergej Bodrov ml. (Bratr), který dva roky po natočení tohoto filmu tragicky zahynul.

Film byl nominován na Zlatý glóbus a na Oscara v kategorii cizojazyčných filmů.

Zdroj: ČT

Červen 1946: Stalin odstartovává propagandistickou kampaň zaměřenou na ruské emigranty žijící na Západě, kterým nabízí amnestii, sovětský pas a šanci účastnit se poválečné rekonstrukce Sovětského svazu. Alexej Golovin, emigrant žijící ve Francii reaguje na tuto výzvu, ostatně jako mnoho dalších. Rozhodne se vrátit do své vlasti společně se svojí mladou francouzskou ženou Marií a synem Serjožou.

Při příjezdu do Oděsy je většina emigrantů popravena nebo poslána do pracovních táborů. Alexej a jeho rodina jsou tohoto osudu ušetřeni, protože sovětští úředníci usoudili, že jim tento mladý doktor více „poslouží" v jejich propagandistické kampani jako typický příklad „navrátilce"...

Jsou posláni do Kyjeva, kde je Sergej umístěn do textilní továrny. Novým domovem pro rodinu se stává pouhá jedna místnost v komunálním bytě, tzv. „komunalka". Zatímco se Alexej se svým osudem smiřuje, Marie stále věří ve svoji svobodu...

Francouzského režiséra Régise Wargniera (známého především díky oscarovému snímku Indočína) náhodně zaujal málo známý historický fenomén. V roce 1946 se na Stalinovu výzvu vrátily do Sovětského svazu tisíce porevolučních emigrantů (odhady se pohybují mezi třemi až dvanácti tisíci), kteří uvěřili, že se v jejich rodné zemi něco změnilo. Podruhé se tak stali obětí komunistického teroru: naprostá většina z nich skončila v lágrech a ve vyhnanství nebo byla popravena.

Snímek Východ-Západ sleduje osudy fiktivní rodiny Golovinových. Lékař Alexej s fran-couzskou manželkou Marií a synkem Serjožou se hned po příjezdu do Sovětského svazu ocitají v „jiné realitě ". Díky mužově profesi se však rodina dostane do Kyjeva (a nikoliv na Sibiř). Marie je rozhodnuta vrátit se za každou cenu domů. Brzy však poznává, že to v daných poměrech nebude možné. Život v komunálním bytě naruší láskyplný manželský vztah. Alexej prožije milostný románek se sou-sedkou Olgou a do Marie se Zamiluje jiný mladý soused Saša.

Tomu se nakonec podaří s Mariinou pomocí dostat se ilegálně do ciziny. Žena na to však doplatí uvězněním. Po propuštění se znovu sblíží s manželem. Díky pomoci francouzské komunistické herečky Gabrielly se jí za dramatických okolnosti podaří utéct s dorůstajícím synem z bulharské Sofie do Francie. Až těsně před útěkem pochopí, že celou akci deset let připravoval zdánlivě konformní Alexej. Ten se však s rodi-nou setká až v roce 1987. Koprodukční snímek (v němž se mluví převážně rusky a částečně francouzsky) se drží v linii standardního politického melodramatu. Znova objevuje atmosféru stalinské diktatury, jež byla postižena už v řadě východoevrop-ských a ruských filmů.

Zajímavý námět je zpracován poněkud zdlouhavě a místy bez patřičného dramatického napětí. Patrně především kvůli svému ideovému náboji byl nominován na Oscara v kategorii cizojazyčných filmů.

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled