Walk The Line

V roce 1955 vkráčel drsný, vyzáblý kytarista, který si říkal J. R. Cash, do tehdy ještě neznámých Sun Studios v Memphisu. Tento okamžik měl později nesmazatelný vliv na vývoj americké kultury. Za pomoci úderných akordů a hlasu, který byl hluboký a temný jako noc, přiváděl Cash s obrovskou intenzitou na svět písně o zármutku a bolesti, které byly odvážné, plné skutečného života a lišily se od všeho, co mělo publikum do té doby možnost slyšet. Ten den odstartovala úvodní etapa dlouhé kariéry Johnnyho Cashe. Kromě toho, že přišel s průkopnickým a originálním zvukem, který se později měl stát inspirací pro rockové, countryové, punkové, folkové i rapové hvězdy, vydal se také na cestu dramatické osobní proměny. Během nejdramatičtější etapy svého života – v průběhu níž stál tváří v tvář svým démonům, bojoval o lásku, která mu pomohla odrazit se ode dna, a naučil se balancovat na tenké hranici mezi zkázou a spásou – se změnil ze sebedestruktivní popové hvězdy v kultovního „Muže v černém“.

Po snímku Ray (2004, FP 2/2005), věnovaném Rayi Charlesovi, vznikl životopisný snímek o další legendě popmusic druhé poloviny dvacátého století, Johnnym Cashovi (1932-2003). Režisér James Mangold natočil Walk the Line podle dvou zpěvákových autobiografií, přičemž scénář byl konzultován jak s Cashem, tak s jeho manželkou June Carter Cashovou (1929-2003). - Děj se odvíjí jako Cashovo vzpomínání před slavným koncertem ve folsomské věznici v roce 1968. Nakrátko se přenáší do dětství, z nějž si zpěvák nesl dlouhodobé stigma z nešťastné smrti bratra a především z otcova obviňování kvůli této rodinné tragédii. Vyprávění pak sleduje Johnnyho působení v armádě v Německu, manželství s první ženou Vivian a počátky i peripetie hudební dráhy. Pro Cashe bylo rozhodující setkání s countryovou zpěvačkou June Carterovou ze známé skupiny Carter Family. Dvojice se do sebe zamilovala, její vztah však prodělal četné proměny, než mohl dojít naplnění. Hlavní překážkou byly Johnnyho problémy s alkoholem a prášky, z nichž se však dokázal vymanit. Příběh končí Juneiným souhlasem se sňatkem, o nějž ji milenec veřejně požádal v roce 1968 při koncertu v kanadském Ontariu. - Snímek nijak nevybočuje z tradic životopisného žánru a zdařile těží z Cashových písní. Název je odvozen z hitu I Walk the Line (Znám míru). Tvůrci zasluhují uznání za důslednost při vytváření dobové atmosféry. Na výsledku mají dominantní podíl představitelé hlavních rolí, kteří také nazpívali všechny písně. Nešlo přitom o to, aby napodobili idoly, nýbrž aby se přiblížili duchu jejich tvorby. Zejména Reese Witherspoonová přesvědčuje v životní roli o svých hereckých kvalitách.
Tomáš Barytošek, Filmový přehled 2006/2