Zátiší

John May svou práci miluje,   snad v ní vidí odraz svého   posmrtného osudu, kdy   zvláštně ztichlým důkazem   nedávného života zůstává   jen otisk prstů v kelímku s   krémem, důlek v polštáři   či rozvěšené punčochy -   ti náhle nepotřební svědci   žití. Vodítkem k existenci   drahých pozůstalých je jen   pár zažloutlých   fotografií, útržkovitý   vzkaz, stará adresa... a tady   začíná Johnova snaha o   poslední úctu, kterou   považuje za nutnou -   každému, bez rozdílu -   vzdát. Není těžké   uhodnout, že zřídkakdy   pochodí, ale nevyčítá,   nesoudí, jen zrezignuje   pohledem a odchází psát   řeč a vybírat hudbu pro   člověka, kterého nikdy   neviděl, ale ví o něm víc,   než jeho nejbližší...   jenže, doba vzdávání úcty   nepřeje a Johnova   celoživotní práce je   označena jako sentimentální   a neekonomická, před   odchodem tak zbývá poslední   klient, soused, kterému   viděl do oken, ale nikdy se   nepodíval, možná i proto si   vyžádá delší lhůtu k   nalezení příbuzných   špatného manžela,   mizerného otce, rváče a   kriminálníka - Billyho   Stokea... a hádejte co? Jo,   Billy měl funus jako král...   To ovšem není pointa, tou   prostě musíte projít   společně s Johnem...   Krásný komorní snímek o   tom, o čem se nám nechce moc   mluvit (existuje hypotéza,   že začátkem konce každé   vyspělé civilizace byla   neúcta ke svým mrtvým),   vynikající Eddie Marsan!

Klidný snímek o tichém   životě jednoho malého   člověka. Nic pro milovníky   akce, ti by do konce filmu   nevydrželi.
Still Life   se velmi povedl. Drobné   opakující se činnosti nám   přibližují Johnův život a   odkrývají nevšední   osobnost. Film ale neupadá do   šedivé nudy, protože si v   přesně načasovaných   okamžicích dovolí narušit   předpokládanou dějovou   linku a staví Johna do   jiného světla (a ruší   naše vytvořené   škatulky).
Závěr je   jedna velká ironie, kdy se   nám osud otevřeně vysměje.   Vřele doporučuji, Eddie   Marsan podal úchvatný   výkon. Velmi sympaticky   působila i Joanne Frogatt   (můžete znát z Downton   Abbey).

49.MFFKV - Jeden z   nejlepších snímků co jsem   na festivalu viděla. Dojemný   příběh, i slza my nakonci   ukápla.