Žert

Ludvík Jahn byl vyloučen z vysoké školy i ze strany pro nevinný žertík: Své dívce odeslal pohlednici s protistátním textem. Prožil vojnu u zvláštního trestního praporu a pak jej čekala práce v dolech. Idea pomsty se v něm zrodí tehdy, když potká manželku svého bývalého kolegy Zemánka, který se na vylučování podílel. Zamýšlí další žert - svést tuto ženu. Netuší, že vyhlédnutá oběť se svým mužem nežije, že se dopouští křivdy na nevinném člověku.

POZOR SPOILER

Za soudruhem Ludvíkem Jahnem přichází redaktorka Helena Zemánková z rozhlasu. Jahn totiž pracuje v ústavu a ona chce znát problémy kolem. A Ludvík znal jejího muže. Nabízí se mu zde příležitost k pomstě a on se jí chápe. Zajde za kamarádem a chce od něj půjčit byt, i když spí v hotelu.
Kdysi dávno se pokoušel o nějakou Markétu, která dostala možnost odjet do zahraničí, mezi soudruhy. Po jejím odjezdu mu pošle později dopis. Ludvík jí na oplátku pošle pohlednici, která se stane jeho osudem. Za text na ní je popotahován před fakultní výbor a později je z fakulty vyloučen. Komisi vedl právě Zemánek. Pak jde Ludvík na vojnu, mezi „elitu“ armády, totiž PTPáky. Buzerace zde pořádá své orgie.

Nyní se Ludvík znova setkává s Helenou, se kterou se vyspí. Teprve pak mu řekne, že s mužem již tři roky nežije. Ludvík se s ním setká při jízdě králů, on má již ale novou dívku…

Do svého rodného města přijíždí po mnoha letech Ludvík Jahn, aby se tu setkal s rozhlasovou reportérkou Helenou Zemánkovou. Ona má v plánu natočit reportáž z tradiční folklorní slavnosti a on chce vykonat pomstu. Helena netuší, že Ludvíkův zájem o schůzku nevyvolaly její vadnoucí půvaby, ale manželova fotografie v tabatěrce. Pavel Zemánek byl před patnácti lety Ludvíkovým spolužákem na fakultě, předsedou školní organizace KSČ a také nejlepším přítelem. Ludvík dostal tehdy od své spolužačky a lásky Markéty ze školení dopis plný nabubřelého optimismu a frází. Napsal jí odpověď na pohled a ironická slova ukončil větou: Ať žije Trockij! Recese nebyla pochopena a Pavlovou zásluhou byl Ludvík vyhozen ze strany, ze školy a ocitl se na vojně v Pomocných technických praporech, ve vojenském kriminále a na tři roky v dolech. Za zkažený život se chce Ludvík nenáviděnému Pavlovi pomstít tak, že mu svede manželku. Ve vypůjčeném bytě se Ludvík Heleny nepříliš láskyplně zmocní. S odporem odmítne ženino zamilované švitoření, když se dozví, že manželství Zemánkových je už léta pouze formální. Helena se pokusí o sebevraždu, která je stejně trapná a nepovedená jako Ludvíkova vytoužená pomsta...
Český hraný film 1898 - 1970

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Ludvík Jahn se pokusí o odvetu za křivdy z 50. let, s hořkostí však shledává, že jiní byli už zase „pružnější" než on. Pravděpodobně nejdrsnější obraz zvůle komunistické ideologie natočený ještě v době její hegemonie. Nejlepší ze čtyř adaptací próz Milana Kundery.

Ludvík Jahn se užírá touhou po pomstě. Ačkoli ho přítel Kostka (brilantní etuda režiséra Evalda Schorma) varuje, že „svět, kde není nikomu odpuštěno, takový svět je peklo", chce svému bývalému spolužákovi Zemánkovi (Luděk Munzar) „odvést" vyhazov z vysoké školy a trestní pobyt u Pomocných technických praporů v 50. letech. Za nástroj odvety si zvolí rozkochanou Zemánkovu manželku (Jana Dítětová), kdysi jako její manžel rovněž zapálenou partajnici. Rozhodne se ji svést, ona se však do něj sentimentálně zamiluje a sdělí mu, že s manželem stejně nežije. Jahn se tak už podruhé stává nechtěnou obětí vlastního žertu a svou odplatou ublíží navíc i dalšímu člověku. Jízlivá kritika fízlovské atmosféry 50. let
a pozdějšího pokryteckého převlékání kabátů nezůstala bez následků: film skončil na dvacet let v trezoru. Stejně jako o předloze, tak i o filmu ale platí, že je současně i reflexí nadčasové existenciální lidské situace. Tázáním po obecném smyslu odplaty a odpuštění, po vyrovnání se člověka s vlastní minulostí i s „velkými" dějinami. Konfrontační princip skladby filmu a skeptické herectví Josefa Somra dokonale postihují absurditu postavení jedince v dějinách, jehož teskné pozadí tvoří folklórní slavnosti jízdy králů a zneužívaná lidová hudba. Snímek patří k vrcholu nejen tvorby Jaromila Jireše (1935-2001), ale i celé české kinematografie,
(luk)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Zápletka nejlepšího Jirešova filmu, inspirovaného románem Milana Kundery, se točí kolem protistátního žertu na soukromé pohlednici. Jeho autorem je Ludvík Jahn (Josef Somr), kterého horliví kolegové vzápětí vyloučí ze studií. Perzekvovaný muž získá po letech příležitost k pomstě. Náhodou se seznámí s manželkou jednoho ze svých inkvizitorů a důvěřivou Helenu (Jana Dítětová) se rozhodne svést. Jeho sexuální vendeta se ale zvrtne v řetěz dalších křivd a rozčarování... V dramatu o komunistické abnormalitě se střídají dvě časová pásma. Scény z folklórních slavností kontrastují s retrospektivami, v nichž je zobrazen teror vůči politickým vězňům. Hrdinova velkodušného přítele ztvárnil Evald Schorm. Sadistického poručíka ztělesnil Jaromír Hanzlík, jednu z jeho obětí, pravověrného ruského komunistu Alexeje, si zahrál Miloš Rejchrt.
Febiofest 2004

Ocenění: Hlavní cena Zlaté slunce na FFM v Trutnově 1969; Cena CI- DALC J. Jirešovi a Cena OCIC na MFF v San Sebastianu 1969; Trilobit za rok 1968 J. Jirešovi; Stříbrná siréna J. Jirešovi na Přehlídce českých a slovenských filmů v Sorrentu
Adaptace úspěšného románu dnes světoznámého prozaika M. Kundery vzbudila v 60. letech značný ohlas otvevřeným návratem do předchozí dekády. Tehdy mohla o tragickém osudu člověka rozhodnout i špatně pochopená, nevinná studentská recese. Hlavní hrdina Ludvík Jahn (v mistrovsky civilním podání Josefa Somra) představuje obět, která se ani po letech nemůže vyrovnat s křivdou. Dlouho plánovaná pomsta se ale paradoxně obrací proti jejímu vykonavateli.

Film tak zpochybňuje odčiňění starých ublížení novými křivdami - Ludvík svou „pomstou" zasáhne nevinnou ženu. „Žert je film o nešťastných obětech, které mají paměf, a o šYastných vinících, kteří paměf ztrácejí " říká režisér filmu J. Jireš. Ludvíkovi tak zbývá jen sardonický úšklebek nad soudobou společností a především nad sebou samotným. Film byl v roce 1970 uložen na dvacet let do trezoru.

Kino ART

Ještě po patnácti letech nepřekonal tragikomický hrdina Kunderova románu následky svého studentského žertíku, za který byl v 50. letech vyloučen z vysoké školy a jako třídní nepřítel sloužil v trestné vojenské jednotce. Chystá se pomstít úspěšnému docentovi, jednomu z těch, co zavinili jeho těžkou životní situaci. V průběhu slováckých folklorních slavností svede docentovu ženu, rozhlasovou redaktorku. Jeho "vítězství" má však silně nahořklou příchuť. Sugestivní scény z vojenského tábora, ironický pohled na budovatelský optimismus poúnorové éry. Realita 60. let už není tak přesvědčivá. Nepochybně režisérův nejlepší film.

ZDROJ: Filmový přehled