Znamení zla

Snímek režiséra Michaila Ptašuka Znamení zla je přepisem románu běloruského spisovatele Vasila Bykava, jehož díla, převážně s partyzánskou problematikou, byla zfilmována už vícekrát (mj. vynikající Vzestup režisérky Larisy Šepiťkové). Film je vlastně komorní variantou tématu, zpracovaného Elemem Klimovem v epopeji Jdi a dívej se; ukazuje v makroskopickém detailu jeden z případů válečné tragédie Běloruska, ale navíc spojuje dva závažné historické jevy: po neomaleném procesu kolektivizace běloruské vsi se její oběti za okupace mstily kolaborací a službou v policii. Je to poprvé, co je v sovětském f filmu zdůrazněna tato příčinně-následná vazba. Ptašukův film vypovídá o osudu starších manželů ze samoty, kteří za okupace prožívají martyrium ponižování a psychického i fyzického šikanování - ze strany Němců, místních přisluhovačů-policistů a navíc i banditů. V krátkých exkursech se vrací do doby kolektivizace. Současně má i rovinu filozofické úvahy o tom, jak dogmatická ideologie života tento život deformuje, jak dehumanizuje a demoralizuje svět lidí. Důsledkem starých přehmatů za kolektivizace se stala nenávist a pomstychtivost, materializovaná zločiny kolaborujících policistů s fašisty, kteří, vyzbrojeni ideologií rasové nadřazenosti, vnímají obyvatele okupovaného území jako ne-lidi a tím omlouvají své zločiny. Minulost se svými zrůdnými produkty je koncentrována ve vědomí-svědomí staré Stěpanidy, která tváří v tvář hrůzám okupace zpytuje sama sebe, hledá vinu, za niž přišla odplata. Tento myšlenkově nejnosnější motiv filmu získává díky výkonu Niny Ruslanovové velkou emocionální sílu, umocněnou v závěru krutým samosoudem prosté ženy. V je jim činu (upálí se) je především patos nepokoření i patos obžaloby těch, kteří zrazují zákony.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled