Děvčátko

Film v době svého vzniku   skandální stějně tak, jako   jeho předloha. Jde o   příběh z nevěstince roku   1917. Místem děje je město   New Orleans. Válka je daleko,   kdesi v Evropě, a zde, v   jihoamerickém státě   Louisiana, vládne klid a   mír. Místní neworleanská   smetánka si užívá s   děvčaty v jednom z mnoha   nevěstinců. Vyrůstají tu i   děti prostitutek a dalšího   personálu. Jedním z těch   dětí je dvanáctiletá   Violet. Místo, aby si hrála   s panenkami, odmalička   poznává sex, erotické   hrátky, pijácké večírky i   kocovinu. Ve dvanácti letech   vše poznává i na vlastní   kůži. Roli Violet vytvořila   Brooke SHiledsová a tím   odstartovala její herecká   kariéra. V tomto filmu   skutečně věk hrdinky   odpovídal i věku herečky.   Tedy, tak jak je dnes zvykem,   dvanáctiletou dívku nehraje   třicetiletá herečka. Film   byl skandální svými   mnohými erotickými scénami.   Bourá mnohé hranice. Bourá   tabu. Americké publikum dnes   spíše pohorší vyhrnutý   rukáv než uříznutá hlava.  
Film je to výtečný.   Hereckými a přirozenými   projevy, výpravou,   atmosférou roku 1917. Poprvé   jsem jej měl možnost vidět   ještě kdysi na Premiéra TV   s dabgingem a nyní s tytulky   na ČT2. Původní znění,   tedy to anglické, nemá   chybu. Brooke Shields zde   předvedla, že je skvělou a   nadějnou herečkou.

Poněkud kontroverzní drama s   námětem nemálo podobným   filmu „Lolita“ (1962).   Příběh je údajně založen   na skutečných příbězích   prostitutek v neworleanské   čtvrti Storyville v roce   1917, kde se film samozřejmě   také odehrává. Violet,   dvanáctiletou dívku   vyrůstající v nevěstinci,   kde je její matka   zaměstnána jako prostitutka,   hraje mladá Brooke Shields,   která je u nás známá asi   jen z filmu „Modrá   laguna“ (1980). Příběh se   zabývá především   sociální stránkou   dvanáctileté Violet a   zejména vlivu okolí na její   dospívání. Tvůrci se   odvážně nevyhnuli snad   ničemu. Nejsilnějším   momentem je dražba v   nevěstinci, kterou mají   starší muži získat   Violetino panenství. Sňatek   Violet se starším mužem je   už jen třešničkou na   dortu. Co však vyvolalo   větší skandál než u   předchozího filmu Lolita   (1962), jsou erotické scény,   byť jsou na naprostém   minimu, které nevynechávají   nahotu ani u Violet. V   kontextu syrovosti reálií a   daných skutků to byl   tvůrčí záměr. Co je však   skandálnější? Zobrazení   reality ve filmu, nebo   skutečný život? Režisér   Louis Malle pečlivě   vykreslil propracovaný svět   neřesti a plně vystihl   krásu i smutek Storyville.   Strhující výkon Brooke   Shields ukazuje nevinnost   uprostřed hříšné reality.   Film se tak s plnou syrovostí   přímo dotýká nelehkého   tématu zneužívání dětí,   ale na druhou stranu spíše   než k drsné exploataci vede   k pomalému a melancholickému   zkoumání, které je tak   pečlivě natočené, že je   až vypravěčsky podnětné.   Pokud film některé diváky   zneklidní, splnil svůj   účel. Měly by je stejně   tak zneklidnit i životy   takových dospívajících   dívek v reálném životě   bohužel i současném. Ruku   na srdce, kolika lidem to   není jedno??

V postavě fotografa Bellocqa   mi Keith Carradine šíleně   vadil, měl jsem z něj   přímo fyzicky špatný   pocit, kdykoli strčil ten   svůj supí pedofilní ksicht   rádobyumělce na plátno. Ale   to je možná jen můj   problém, vysvětlitelný na   lehátku u psycho-servismana.   Jinak film je klasika a já   jsem ani moc nevnímal   nějaký propad do mravního   bahna... Koneckonců   prostituce, provozovaná   dobrovolně a v   "slušném bordelu"   je docela poctivé řemeslo   (na rozdíl např.od politiky)   přinášející potřebným   potěšení (popřípadě, co   já vím, třeba i náhražku   něhy)

Poněkud
zvláštní počin, ze   kterého by prudérní   křídlo diváctva a   aktivistů mělo dnes prudkou   střevní příhodu. Leč   případná kontroverze je   veskrze zbytečná, neboť   umění je nadčasové a   nepodléhající   momentálnímu kvikotu   zbloudilců. Jenže autor se   dle mého potácí mezi třemi   těžišti: sociální   kritikou, erotikou a   slaďákem, a ne a ne někde   zakotvit, což z rozházené   kompozice úplně křičelo.   Díky tomu si v tom   propletenci leckdo nejspíše   najde své, ale výslednému   vyznění to v mých očích   uškodilo. Po shlédnutí   zůstává smutek nad   doživotně psychicky   deformovaným člověkem a   otázka: kdo z nás nedoznal   nějakou tu deformaci?