Pavel Bobek

BOBEK Pavel (1937 - 2013 )
Thumbnail image for img/znami/01_Bobek.jpg
Když se řekne Pavel Bobek, vybaví se mi čtyři momenty z mého života:
Poprvé jsem ho viděl a slyšel někdy v polovině šedesátých let v Klubu Olympik ve Spálené ulici, kde pánové Šimek a Grossmann četli své povídky a do toho se prolínal big beat. Vedle Pavla Bobka, jeho aristokratického vzhledu a skvělého přednesu písně Oh, boy!, si ještě pamatuji na vzhledově nevýrazného ale skvěle zpívajícího mladíka ve vojenské uniformě, který se jmenoval Karel Černoch.
Podruhé jsem se s Pavlem Bobkem setkal v sedmdesátých letech na popud emigrantky Yvonne Silové (Přenosilové), do jejíhož hlasu jsem se zamiloval natolik, že jsem ji v dopisech, které jsem jí psal do Německa, prosil, ať mi pomůže dát dohromady všechny její desky nazpívané v cizině. Poslala mi postupně tři své německé singly a o ten anglický, který natočila v šedesátých letech v Londýně, ať prý si řeknu Pavlu Bobkovi, že mu ho kdysi dala. Vyřídil jsem Pavlu Bobkovi Yvonin vzkaz a on mi její anglický singl daroval. (Když jsem se o tom v devadesátých létech Yvonně jednou zmínil, zvolala: "A on ti tu desku jen tak dal?! Ten bídák! A to mi kdysi slíbil, že ji bude chovat jako oko v hlavě!!!")
Potřetí jsem se s Pavlem Bobkem setkal u nás v Šemanovicích u Kokořína, kde v bývalém vepříně předělaném na společenské minicentrum Nostalgická myš pořizujeme veřejné rozhlasové nahrávky pořadu Nostalgické muzeum zábavy. Ing. Pavel Bobek mě šokoval: Když si celý objekt obešel, vrátil se a prozradil mi, že právě tyto vepříny kdysi projektoval.
Nu a to čtvrté setkání? To se koná jen v duchu, za to však každý rok. 16. září máme totiž oba narozeniny! Oba jsme ve znamení Panny a shodli jsme se na tom, že je to jedno z nejlepších znamení. Třeba už jen proto, že lidé v něm narození bývají hodní a slušní.
P.S.
20.listopadu zemřel Pavel Bobek. Dozvěděl jsem se to náhodou od
prodavačky v krámku s pečivem, v době, kdy už ta zpráva prolétla
celou republikou. Když mi vkládala do sáčku šest karlovarských
rohlíků, tak se najednou rozplakala. Na ten okamžik, kdy jsem zasažen
jejím sdělením nevěděl co v tu chvíli říct, nikdy nezapomenu.
Proč jsem měl Pavla Bobka rád, to už jsem popsal výše - narodili
jsme se oba ve znamení Panny a vzájemně jsme si potvrdili, že
nám bylo osudem přisouzeno jedno z nejhezčích znamení ...
Vzpomínám dneska na Pavla Bobka nad malou kresbičkou, jeho vlastní
karikaturou, kterou mi nakreslil někdy před třiceti léty. A vím, že si
na něj vzpomenu, až se na jaře opět otevře v Šemanovicích Nostalgická
myš, kterou - netušíc, že se jednou z vepřína stane kulturní
stánek - projektoval, coby inženýr (mající stůl vedle kolegy,
kterým nebyl nikdo jiný, než ing.Petr Nárožný).
Vzpomínejme na Pavla, zanechal nám tu tolik krásných písniček!
Ondžej Suchý, http://www.semanovice.cz

Zpěvák - vystudoval architekturu, ale od mládí se věnoval rock°n°rollu a vystupoval s amat. skupinami. Svoji prof. dráhu zahájil v semafor. představení Ondráš podotýká (1963) a po léta byl členem tohoto souboru (). Osobitým způsobem interpretuje převz. (rock, country) i pův. písně. V TV vystupuje jako moderátor hud. i publicist. pořadů.

Na počátku 60.let patřil mezi nejznámější průkopníky
rock°n°rollu. Byl dlouholetým členem divadla Semafor. V
pozdějčích letech se prosadil i ve středním proudu a ve stylu
country. Několikrát se objevil i v menších filmových rolích.

Autor/Zdroj: /Sber