Květa Fialová

Květa Fialová (1929) - oblíbená divadelní, filmová a televizní herečka. Po studiích na brněnské JAMU působila v divadlech, v Českém Těšíně, Opavě, Kolíně, Českých Budějovicích, Martině. Od roku 1958 byla v angažmá v pražském Divadle ABC. Je vyhledávanou filmovou a televizní herečkou.

Květa Fialová
Vzhled svůdné krásky předurčil Květu Fialovou k rolím vypočítavých žen, které si pohrávaly s mužskou důvěřivostí a které bezostyšně zneužívaly svých vnad, aby dosáhly svých cílů. Asi si ji většina diváků zapamatovala jako příkladnou mrchu z „vacátkovské" detektivky Partie krásného dragouna (1970), sice půvabnou, noblesní a zdánlivě neviňátkovskou, která si ovšem zařídila výsostnou živnost jako pokoutní andělíčkářka, pomáhající zamilovaným dívkám od nechtěného těhotenství. Častěji ovšem tento typ vyzývavých ženských hrdinek parodovala. Stačí si vybavit komedie jako Limonádový Joe (1964) nebo Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967). Cizí jí však nebyly ani vznešené dámy důstojného chování, byť s příznaky ironizujícího odstupu: takovou jsme ji mohli spatřit v Ostře sledovaných vlacích (1966), Jarních vodách (1968) a Babičce (1971). Pozvolna se přehrávala do polohy měšťáckých matek a posléze interesantních stařenek, které se vyznačují uličnickým pohledem a často ztřeštěnými nápady. Květa Fialová se narodila českým rodičům na Slovensku, kde prožila celé své dětství (než se po vzniku samostatného Slovenského státu musela celá rodina přestěhovat zpět
do Čech) a slovenštinu zvládla na tolik, že mohla bez problému účinkovat i ve slovenských filmech, aniž by bylo zapotřebí ji dabovat. Vystudovala herectví a poté prošla řadou oblastních scén, než zakotvila u Jana Wericha a poté v Městských divadlech pražských. Vynikala v lehkonohém, konverzačním repertoáru, kde mohla uplatnit svou sametově smyslnou mluvu. Ačkoli vytvářela postavy, které byly pro svou výraznost snadno zapamatovatelné, málokdy získala titulní roli a většinou fungovala jako svého druhu okrasná dekorace. Až v posledním desetiletí jí televize nabídla větší příležitosti, zpravidla komediální, v nichž mohla zužitkovat své zkušenosti. Jednalo se většinou o různě potrhlé babičky, které s okouzlujícím i odzbrojujícím úsměvem páchaly ve svém okolí zmatky, ne-li ještě něco horšího. Taková byla záhadná paní Savageová ve stejnojmenné inscenaci (1997), ve Třech dámách s pistolí (2004) neváhala vzít do ruky zbraň, zatímco v nahořklé komedii Já z toho budu mít smrt (2005) se představila jako prudérní a roztomile pohoršená stařenka, zprvu šokovaná hambincem zřízeným v těsném sousedství. Jejím manželem je televizní režisér Pavel Háša, jenž ji obsadil do řady svých děl (mimo jiné též Záhadná paní Savageová). Autorské ambice projevila ve dvou vzpomínkových knížkách, v nichž mapovala své umělecké i privátní osudy,
(jš)
Filmografie
1949: Velká příležitost (referentka Blanka)
1951: Štika v rybníce (Lída)
1952: Plavecký mariáš (Božka)
1953: Výstraha (Věra)
1955: Strakonický dudák (Bělena)
1956: Zlatý pavouk (Irena)
1958: Tenkrát o Vánocích (vesnická dívka)
1959: Princezna se zlatou hvězdou
1959: Dům na Ořechovce (Svátková)
1959: Dařbuján a Pandrhola (Marjánka)
1961: Florián (Hladká)
1961: Kolik slov stačí lásce (Marcela)
1962: Kýč je když...
1963: Einstein kontra Babinský (Zdeňka)
1964: Limonádový Joe aneb Koňská opera
1965: Člověk proti sobě (zpěvačka)
1966: Ženu ani květinou neuhodíš (Dáša)
1966: Vražda po našem (Alice)
1966: Smrt za oponou (Milada Havlová)
1966: Ostře sledované vlaky (hraběnka)
1966: Fantom Morrisvillu (Clarence)
1967: Volanie démonov (Černeková)
1967: Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (Alice)
1967: Konec agenta W4C prostřednictvím
psa pana Foustky (Alice)
1968: Rekviem za kouzelnou flétnu
1968: Hříšní lidé města pražského
1968: Jarní vody (Polozovová)
1968: Objížďka (Anna Floriánová)
1968: Třináctá komnata (Kateřina Kalistová)
1968: Bouřka
1969: Den sedmý, osmá noc (Redaktorka)
1969: Hvězda (Věra)
1970: Na kolejích čeká vrah (Trojanová)
1970: Partie krásného dragouna
1970: Ďábelské líbánky (redaktorka)
1971: Babička (paní kněžna)
1971: Slaměný klobouk (Beauperthuisová)
1973: Kronika žhavého léta (Ema)
1973: Putovanie do San Jaga (Janet)
1973: Srdce na lane (Pacúchová)
1974: Muž z Londýna (Sýkorová)
1974: Do zbraně, kuruci! (Prónayová)
1974: Skrytý prameň (Barbora)
1976: Léto s kovbojem (Bobova matka)
1977: Adéla ještě nevečeřela
1978: O statečné princezně Janě (TV)
1979: Hra na tělo (Divišova žena)
1979: Smrť šitá na mieru (Blumová)
1979: Cnostný Metod (Irenka)
1980: Půl domu bez ženicha (Samková)
1983: Samorost (Vanýsková)
1983: Evo, vdej se! (Firstová)
1983: S tebou mě baví svět (babička)
1984: Povídky malostranské (TV)
1985: Já nejsem já (návrhářka)
1986: Operace mé dcery (Bahenská)
1986: Můj hříšný muž (Zdeňkova matka)
1991: Motýl na anténě
1991: Prosím, vaše lordstvo! (TV)
1994: Příliš hlučná samota (stará Mančinka)
1995: Byl jednou jeden polda
1995: Omyl děda Vševěda (TV, Holotová)
1996: Pasáž (stará dáma)
1996: Draculův švagr (TV)
1996: Život na zámku (TV, Nová)
1997: Báječná léta pod psa (babička Líba)
1998: Všichni moji blízcí (Silbersteinová)
1998: Pražský duet (TV, Frída)
2000: Přízraky mezi námi (TV)
2001: Deník šílené manželky (TV)
2002: Andělská tvář (matka představená)
2002: Poslání s podrazem (TV)
2005: Bazén (TV, Libuše Šubrtová)
2005: Panic je nanic (TV, Vaškova babička)
2005: Já z toho budu mít smrt (TV, Ernestina)
2006: Účastníci zájezdu (Šarlota)

Osobnost Květy Fialové bude v rámci Festivalu nad řekou Písek 2009 připomenuta v následujících filmech: Limonádový Joe aneb Koňská opera a Den sedmý, osmá noc.
katalog 1. Festivalu nad řekou

Ještě před studiem na JAMU hrála od 16 let v Českém Těšíně. Po
mimopražkých angažmá hraje od r.1958 v ABC (MDP). Ve filmu se
prosadila jako představitelka krásných a nebezpečných žen, které
hrála ve zcela vážné poloze (Jarní vody) i v komediích a parodiích (Limonádový Joe). Postupem let se přehrála do rolí šarmatních starších dam a babiček. Divadelní, filmová a televizní herečka s¦neopakovatelným kouzlem osobnosti. Po léta vystupuje na jevištích Městských divadel pražských. Ve filmu se zdařile přehrála z¦prvních dívčích rolí do krásek s¦temnou minulostí a nebezpečnou
přítomností ve filmových parodiích LIMONÁDOVÝ JOE (1964),
FANTÓM MORRISVILLU (1966) a KONEC AGENTA W4C (1967). V¦Krškově kostýmním filmu JARNÍ VODY (1968) ztvárnila typ osudové ženy. V¦osmdesátých a devadesátých letech se objevila už i jako
babička v¦komedii S¦TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT (1982) a také jí sluší
role výstředních starších dam (BYL JEDNOU JEDEN POLDA, 1995).

Autor/Zdroj: /Sber