Ella Nollová

Oblíbená česká herečka malých rolí, Ella Nollová, se narodila v Praze v roce 1889 jako Eliška Janíková. Když ukončila studia, divadlo pro ni bylo vším, proto není nic divného, že se divadlu upsala na celý život. První její vystoupení na divadle se datuje do Plzně, poté přešla do Prahy a diváci na ni chodili do Švandova divadla, ale když poznala chlapa svých snů Karla Nolla, předně si jej v roce 1911 vzala za svého muže a poté společně odešli do divadla k Vlastovi Buriánovi.

V tomto angažmá setrvala do konce II. světové války, zde ji Vlasta Burián angažoval v divadle ale také do svých filmů. Prvně se objevila ve filmu Dobrý voják Švejk (1926), zde ještě promlouvat k divákům nemusela, protože její první filmy byly němé, ale pro takovou super upovídanou herečku se teprve musel vymyslet zvuk. Ale nejsou jenom dobré role, nebo dobré dny, v roce 1928 její manžel Karel Noll předčasně zemřel a herečka se již nikdy nevdala. Filmy se ovšem stále točily, na divadle bylo rolí dostatek, na nezájem diváků si stěžovat nemohla.

Poprve se divákovi zavrtala do mozku ve filmu Anton Špelec, ostrostřelec, v roli tety Josefíny, když po záhadné smrti Tondy Špelce si odnáší krásné hodiny. Ale je odhalena a vykázána. Její role byly jak přes kopírák, jsou to sousedky, hospodyně, služebné nebo bytné, později jsou to role maminek. V častých reprízách ji můžeme vídat ve filmu Eva tropí hlouposti (1939), Cesta do hlubin študákovy duše (1939), To byl český muzikant (1940), tento film šel velice brzy do trezoru, neboť jeho poselství se nelíbilo fašistům a divák si na něj pár let musel počkat.

Ve filmu Hotel Modrá hvězda (1941) s hercem Václavem Řepou tvoří dvojici zlodějíčků, kteří v hotelu ukradnou, na co přijdou ale jsou trochu nepozorní. Po válce přišel do kin film, který se psal na tělo herečce Lídě Baarové, Třináctý revír, kdy i několik scén bylo s ní natočeno, přišly jiné pořádky a režisér Martin Frič musel film přeobsadit a natočil jej s herečkou Danou Medřickou. Film byl podle detektivky Fikera a byl velice úspěšný a jistě, že přispěla svým podílem též i Ella Nollová v roli hospodské Klouzandy.

Její super role Mráčkové ve filmu Vzbouření na vsi, kde hraje manželku nepraktickému muži, Františku Filipovskému, po kterém si dovolila i lísknout bičem. V parodii o šlechetnosti, v Pytlákově schovance (1949) si zahrála roličku Bětušky Hadrbolcové, jak ke štěstí přišla. Film přišel ve špatnou dobu, kdy nebyl zcela pochopen a díky tehdejším mocipánům někteří autoři a herci byli zatraceni na věčné časy (Hana Vítová, Martin Frič, Oldřich Nový). Ono se ve filmu zpívá "Nebudem pracovat, budem se jen milovat", komu by se to líbilo?

V roce 1950 hraje manželku Jaroslavovi Marvanovi ve filmu Bylo to v máji a zde představuje příjemnou maminku od dvou dospělých dětí a ženu zlepšovateli Šebestovi. Rok nato uzavírá filmovou kariéru filmem Cesta ke štěstí a krátce nato odchází do penze. Týden po svých sedmdesátých narozeninách v roce 1959 umírá v Praze.

Hrála v mnoha dalších filmech: Umlčené rty (1939), Humoreska (1939), Tulák Macoun (1939), Pantáta Bezoušek (1941), Roztomilý člověk 1941), Prstýnek (1945), Řeka čaruje (1945), Němá barikáda (1949)....

Autor: jarda53

Ella Nollová, rodným jménem Eliška Jelínková, pocházela z Prahy, již na měšťance měla sen stát se operní zpěvačkou, což ji pak přivedlo do Pivodovy operní školy, svůj záměr ale vzápětí přehodnotila a oddala se činohře. Své herecké začátky si odbyla v Plzni, ale nedlouho poté se vrátila do Prahy, kde hrála ve Švandově divadle, po sňatku s hercem Karlem Nollem (1880-1928) vystupovala v různých pražských kabaretech. Stálé angažmá pak měla v letech 1925-1945 v Divadle Vlasty Buriana, pohostinsky účinkovala ale i na jiných scénách, například v Novém divadle. Po válce krátce hrála v Divadle kolektivní tvorby (1945-1946), pak odešla do penze. Ella Nollová byla na divadle, ostatně i později ve filmu, vyhledávanou představitelkou bodrých lidových typů, zvládala charakterní i komediální role a byla uznávaná jako všestranná herečka.

Na první filmovou roli si musela Nollová počkat až do zralého věku, poprvé hrála epizodní roli služky v němém filmu DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1926; hlavní roli zde ztvárnil její manžel), poté se objevila v dalších pěti němých filmech. Více příležitostí jí pak přinesl zvukový film, během dvaceti let sehrála okolo devadesáti postav. Stejně jako na divadle, tak i ve filmu jí byly předurčeny typy venkovanek, pokud hrála městské ženy, pak jim bylo souzeno nižší sociální postavení kuchařek, služebných, domovnic nebo hospodyň, v řadě snímků si pak zahrála maminky hlavních hrdinů nebo hrdinek. Filmografie Elly Nollové z této doby je úctyhodná, například v letech 1937-1939 hrála v téměř čtyřiceti filmech. Vedle desítek epizodních postaviček dostala ale i větší herecké příležitosti, například jako paní Šefelinová v komedii MUŽI V OFFSIDU (1931), výrazná byla také její herecká kreace posluhovačky Randové ve filmu U SNĚDENÉHO KRÁMU (1933), připomenout můžeme také postavu služky Klotyldy v legendární veselohře EVA TROPÍ HLOUPOSTI (1939). Ve větších rolích příbuzných hlavních hrdinů se pak objevila například ve filmech TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (1940) nebo ROZTOMILÝ ČLOVĚK (1941).

Po válce, kdy opustila stálé divadelní angažmá, také výrazně poklesla její frekvence výstupů před filmovou kamerou. Z doby po roce 1945 stojí za zmínku její role Klouzandy ve filmu TŘINÁCTÝ REVÍR (1946) nebo rolnice Mráčkové ve feministické komedii VZBOUŘENÍ NA VSI (1949). Její poslední rolí před kamerou byla menší postava Tomešové v komunistické agitce CESTA KE ŠTĚSTÍ (1951).

Ella Nollová zemřela 27. července 1959 v Praze krátce po svých sedmdesátých narozeninách.

Autor: argenson