Feodor Chaliapin Jr.

Fjodor Fjodorovič Šaljapin se narodil 6. října 1905, v Moskvě, jako nejmladší ( spolu se svým dvojčetem, sestrou Taťjánou) potomek slavného operního pěvce Fjodora I. Šaljapina a jeho první manželky Ioly Tornagi, primabaleríny italského původu. Kromě pěti sourozenců z této rodiny (z nichž kromě něho umělecky vynikl také bratr Boris, význačný malíř-portrétista), mu otec později "opatřil" ještě další tři sestry, které se narodily z jeho druhého (dlouho souběžného a tím pádem i nelegálního) svazku.

V době Fjodorova narození byl už jeho otec známým a vysoce ceněným umělcem, takže finanční stránka rodiny byla více než příznivá. Děti vyrůstaly obklopeny bohatstvím a přepychem, a jejich otec, který pocházel z velice nuzných poměrů, na jejich výchově nijak nešetřil. Fjodorovi se proto dostalo vzdělání na těch nejlepších moskevských školách a k jeho životnímu rozhledu patřilo též setkávání s mnoha význačnými lidmi, s kterými se jeho otec úzce přátelil (např. M. Gorkij, S. Rachmaninov a další).

Díky rodinnému prostředí navíc od útlého dětství plynně mluvil třemi jazyky. Vše se jako mávnutím kouzelného proutku změnilo po vítězství bolševiků v roce 1917, kdy byl otcův majetek, včetně rodinného sídla a rozsáhlých sbírek uměleckých předmětů zabaven. Rodina se tím ocitla v finanční nouzi, na kterou nebyl nikdo z nich uvyklý, ani připravený. Roku 1922 ji navíc otec, který emigroval se svojí druhou ženou a jejími dětmi do Francie, ponechal zcela bez prostředků v Rusku, zmítaném občanskou válkou. Mladému Fjodorovi se o dva roky později podařilo dostat se do Paříže za ním, ale dlouho spolu nepobyli. Šaljapin senior se sice o syna finančně postaral, ale ten se těžko snášel s jeho druhou ženou a hlavně se mu zajídalo žít ve stínu slovustného umělce, jakým jeho otec bezesporu byl. Rozhodl se proto vzít život do vlastních rukou a vydal se své štěstí hledat v zámoří. Usadil se v americkém Hollywoodu, kde se poměrně rychle uchytil jako herec vedlejších rolí.

Anglicky sice ještě příliš neuměl, to ale v němém filmu nijak nevadilo a do nástupu toho zvukového se ji rychle doučil. Protože mu přece jenom zůstal nepřeslechnutelný přízvuk, hrál většinou ruské postavy - např. Kaškina ve snímku "Komu zvoní hrana"( 1943). Po skončení 2. světové války přesídlil zpátky do Evropy a usadil se ve vlasti svojí matky - v Itálii. Jeho filmová kariéra úspěšně vzkvétala i tady a v letech 1945 - 1970 zvárnil neuvěřitelně širokou škálu postav a postaviček. K těm nejpozoruhodnějším rolím tohoto období patří např. jeho Boris Formič ("Plavci na Volze " - 1959) či kardinál Savelli ("František z Assisi" - 1961). V roce 1960 uvítal ve svém římském domě svojí matku, která do té doby žila v SSSR. Konečně sice obdržela povolení k vystěhování, ale z celého bývalého majetku mohla synovi předat pouze album starých rodinných fotografií.

Nejplodnější období Šaljapinova hereckého života však přišlo až po jeho sedmdesátce, kdy zazářil v takových rolích jako zlověstný profesor Arnold v hororu "Inferno" (1980), slepý mnich Jorge de Burgos (mysteriozní středověké krimi "Jméno růže" - 1986), anebo potrhlý děda Gastorini (komedie "Pod vlivem úplňku" - 1987).Jeho poslední velkou rolí byl profesor Bartněv v politicky zaměřeném filmu "Uvnitř kruhu" z r. 1991, pojednávajícím o životě ve stalinském Rusku.

Roku 1984 se mu podařilo prosadit převezení otcových ostatků z Paříže do Moskvy a jejich uložení na tamním prestižním Novoděvičim hřbitově. On sám ale byl po své smrti 17. září 1992, uložen k věčnému odpočinku vedle své matky v Římě.

Autor: green-tea

Fjodor Šaljapin mladší mohl být jen synem slavného otce, z tohoto stínu ale vystoupil a stal se úspěšným filmovým hercem v mezinárodním měřítku, jeho kariéru lemují názvy desítek slavných filmů natočených v Hollywoodu a v západní Evropě. Narodil se v Moskvě, jeho otcem byl proslulý operní pěvec Fjodor Šaljapin (1873-1938), matkou byla bývalá italská tanečnice Iola Tornagi (1873-1965). Uvádí se, že Fjodor mladší se narodil jako nejmladší ze šesti dětí, pro přesnost uveďme, že pocházel z dvojčat, sestra Taťána (1905-1993) se později stala také herečkou.

Fjodor Šaljapin vyrůstal v Moskvě a dostalo se mu vynikajicího vzdělání, pocházel ostatně z rodiny, v níž se mluvilo třemi jazyky. Po bolševické revoluci a zabavení části rodinného majetku emigrovali Šaljapinovi v roce 1924 přes Finsko do Paříže. Fjodor mladší nechtěl nadále žít po boku světoznámého otce, proto se na vlastní pěst vydal do Ameriky a brzy našel uplatnění v Hollywoodu. Zatímco ještě v němé éře neměl problém s cizím přízvukem, později se prosazoval jen stěží, na počátku druhé světové války nicméně dostal příležitosti ve vedlejších postavách s ruskou národností. Za všechny uveďme Kaškina, který umírá v náručí Garyho Coopera v úvodní scéně slavného filmu KOMU ZVONÍ HRANA (For Whom the Bell Tolls, 1943).

I když v Hollywoodu ve čtyřicátých letech točil několikrát ročně, musel se spokojit jen s vedlejšími rolemi, navíc dlužno dodat, že snadnou vstupenkou do filmových studií bylo především slavné jméno Fjodor Šaljapin. V padesátých letech se přestěhoval do Itálie, která tehdy vítala americké herce do filmů dobrodružného žánru. Není nijak překvapivé, že první příležitosti tu dostal ve filmech s ruskou tématikou (PLAVCI NA VOLZE – I battellieri del Volga, 1959) nebo ve filmech natáčených původem ruskými tvůrci (RASPUTINOVY NOCI – Les nuits de Raspoutine, 1960).

I v Evropě jej ale vyhledali američtí režiséři a hrál například kardinála Savelliho ve filmu FRANTIŠEK Z ASSISI (Francis of Assisi, 1960), opět v americké produkci se objevil ve filmu SODOMA A GOMORA (Sodom and Gommorah, 1962). Mezitím se mihnul v několika projektech s mezinárodní účastí (CÍSAŘSKÁ VENUŠE – Venere imperiale, 1962), větší roli benátského dóžete dostal v dobrodružném snímku KAT Z BENÁTEK (Il boia di Venezia, 1963), v němž byl jeho synem slavný Lex Barker. Poté se objevil například jako pistolník White Fox ve filmu BUFFALO BILL (Buffaflo Bill, l’eroe del far west, 1965) nebo jako advokát v kriminálce GANGSTER PŘIŠEL Z BROOKLYNU (Un gangster venuto da Brooklyn, 1966).

Ze soukromého života uveďme, že v době dočasného uvolnění vztahů mezi Východem a Západem se mu v roce 1960 podařilo přestěhovat matku z Moskvy do Říma, ta si však ze Sovětského svazu směla odvézt jen album rodinných fotografií. Naopak ostatky otce Fjodora Šaljapina staršího mohl přemístit z Paříže do Moskvy až v roce 1987 po nástupu Michaila Gorbačova.

Největšího věhlasu ve své filmové kariéře dosáhl Fjodor Šaljapin mladší až po sedmdesátce. Roli invalidního profesora Arnolda ztvárnil ve filmu INFERNO (1980), především jej ale zviditelnila postava fanatického mnicha Jorge de Burgos ve slavném dramatu JMÉNO RŮŽE (Der Name der Rose, 1986). Podobnou roli v kněžském oděvu pak odehrál v historickém filmu SVATYNĚ (La chiesa, 1989), naopak v protichůdně postavené úloze potrhlého staříka se objevil v americké komedii POD VLIVEM ÚPLŇKU (Moonstruck, 1987).

Mezitím odehrál několik dalších rolí v historických kostýmech, jeho filmovou kariéru uzavírá koprodukční sovětsko-americký film UVNITŘ KRUHU (The Inner Circle, 1991) situovaný do roku 1939, kde hrál profesofa Bartněva. Fjodor Šaljapin zemřel v Římě 17. září 1992 ve věku 86 let. Byl dvakrát ženatý, obě manželství ale skončila rozvodem.

Autor: argenson

Ruský herec Fjodror Fjodorovič Šaljapin byl v Evropě znám pod jménem Fjodor Šaljapin, Jr. v různých verzích přepisu z azbuky (Chaliapin, Schaljapin nebo Shalyapin).

Jeho otcem byl taktéž známý operní pěvec, tanečník a herec Fjodor Ivanovič Šaljapin.