Libuše Pospíšilová

S paní Libuší Pospíšilovou jsem měla tu čest se osobně seznámit. Paní Pospíšilová mne požádala, abych zde zanechala její osobní vzkaz pro její příznivce. Velice ráda jsem se tohoto úkolu ujala. Tlumočím tedy pár upřímných slov, která paní Libuše Pospíšilová sepsala v předvečer svých narozenin:

"Byla jsem na světě ráda. Byla jsem zvědavá a statečná. Milovala jsem Prahu. Dnes na prahu devadesátky, s morbus menieri na krku, beru za svá poslední slova Winstona Churchilla - JE TO OTRAVA..."

Autor: Alena60

Libuše Pospíšilová se narodila v Habrovanech, na jižní Moravě, v okrese Vyškov, v roce 1923. Její první setkání s hereckou profesí se uskutečnilo v Městském divadle mladých v Brně. Vystudovala herectví na Státní konzervatoři v Brně, na to prošla oblastními divadly v Přerově, Hranicích a v Olomouci, než zakotvila a stala se členem souboru vinohradského Ústředního divadla čs. Armády, kde prožila 12 sezón.

Na začátku 50. let, si jí všimli i režiséři a dostávala nabídky k filmování. Její první rolí před kamerou byla sestra Helena, ve filmu Případ dr. Kováře (1950). Co je v ní za talent, mohla prokázat, v roli Dadly Rubešové, ve filmu Anna proletářka (1952), kde hraje dceru z bohaté rodiny, která se provdá za bankéře (Oldřich Velen) a je protipólem k hloupoučké husičce Anně. Hraje inženýrku Lili Burdovou ve filmu Výstraha (1953), která v podniku na výrobě syntetického benzínu vyvíjí nepřátelskou a záškodnickou činnost.

Ve filmu Ztracená stopa (1955) v roli Linhartové, se vracíme na hranice mezi mladé pohraničáře, kteří se secvičují k práci se psy. V roce 1959 vznikl film Sny na neděli, kdy prožíváme s Eduardem Cupákem několik měsíců, v plicním sanatoriu, kde se o něj stará i zdravotní sestřička, herečka Libuše Pospíšilová.

V roce 1963 odchází do televize a stává se scénáristkou a dramaturgyní, od filmu si dává dlouhou pauzu, ale práce v televizi jí pohltí na plno. Stojí v době normalizace u zrodu velmi populárního cyklu komédií Bakaláři, kde každý měsíc přibyly tři příběhy, na kterých se podílel zpracováním Jaroslav Dietl a režisér Jaroslav Dudek. Nejdříve byl cyklus uváděn v rámci losování lotérie Mates, později již byly Bakálaři samostatní. Po odchodu Miroslava Horníčka, jako moderátora, který se ani neohřál, bylo velmi užitečné dát uvolněnou pozici Vladimíru Menšíkovi a bylo i šťastné rozhodnutí provázet příběhy od diváků ve dvojici a padlo to na Libuši Pospíšilovou, která se s touto novou rolí jistě popasovala.

Po dlouhé odmlce, kdy nedostávala role, přesto si na ni ještě vzpomněli režiséři, a proto se mohla ještě objevit v menších rolích ve filmech: Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983) - v hudební komedii o skupině muzikantů, kteří mají rádi bláznivou legraci, v roli předsedkyně komise, Volná noha (1989) - ve filmu Vyžilý Boudník (1990) o kamarádech z vesnice, kteří chtějí bavit lidi, ale musí procházet přes schvalovatelské komise - v crazzy komédii, kde se vyřádil herec Luděk Sobota, je to film Ještě větší blbec, než jsme doufali (1994), ale diváci tento film moc nepřijali.

V dramaturgii se podílela na vzniku seriálů, jako je Malý pitával z velkého města, Plechová kavalérie, Nemocnice na kraji města, Žena za pultem, Alfons Karásek v lázních a na televizních Dostaveníčkách.

V jejím zatím posledním setkání s kamerou se musíme vrátit do roku 1997, kde se v roli soudkyně, která rozvádí mladé manžele, objevila v příběhu Polobotky .

Autor: jarda53

LIBUŠE POSPÍŠILOVÁ (nar. 2.8.1923, Habrovany, okres Vyškov – zemřela 18. června 2013, Praha) ještě než absolvovala herectví na Státní konzervatoři v Brně (1946), účinkovala v Městském divadle mladých v Brně. Pak vystřídala angažmá na oblastních scénách v Přerově, Hranicích a Olomouci, než se stala členkou vinohradského Ústředního divadla čs. armády (1951–63). Počátkem 50. let vytvořila také několik filmových postav, mj. pyšnou dceru bohatého stavitele Dadlu Rubešovou ve Steklého adaptaci Olbrachtova románu Anna proletářka nebo záškodnici ing. Lili Burdovou v Cikánově budovatelském dramatu Výstraha. Na plátno se pak vrátila až po třiceti letech, když ji Věra Chytilová obsadila do výrazné role afektované podnikové šéfky v moralitě Faunovo velmi pozdní odpoledne. Objevila se ještě v dalších několika filmech, v bakalářských povídkách Co budeme dělat v sobotu (1974) a Polobotky (1997) a v seriálu Na lavici obžalovaných Justice (1998). Uplatnila se i v rozhlase a v dabingu. Od roku 1963 působila jako scenáristka a dramaturgyně v ČST Praha, kde se prosadila zejména během normalizace a podílela se např. na populárním cyklu Bakaláři, který léta uváděla spolu s Vladimírem Menšíkem, a na seriálech Nemocnice na kraji města, Žena za pultem, Plechová kavalérie, Malý pitaval z velkého města. V letech 1980-90 vyučovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. – Filmografie: Případ dr. Kováře (1950; r. Miloš Makovec), Anna proletářka (1952; r. Karel Steklý), Výstraha (1953; r. Miroslav Cikán), Ztracená stopa (1955; r. Karel Kachyňa), Sny na neděli (1959; r. Václav Gajer), Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983; r. Věra Chytilová), Volná noha (1989; r. Julius Matula), Vyžilý Boudník (1990; r. Václav Křístek), Ještě větší blbec, než jsme doufali (1994; r. Vít Olmer), Ze života pubescentky (TV-1999; r. Andrea Sedláčková).

Zdroj: NFA / -fik-