Pavla Tomicová

Pavla Tomicová se narodila v roce 1962 v Karviné. Absolvovala střední pedagogickou školu a posléze vystudovala katedru loutkářství na pražské DAMU. Během studií začala spolupracovat s královéhradeckým loutkovým divadlem Drak, v němž získala i své první stálé angažmá. Jako loutkoherečka zde působila deset sezon, pak jí režisér Vladimír Morávek nabídl hostování v Klicperově divadle v Hradci Králové, kde se později stala členkou souboru. Za ztvárnění role Arkadinové v Rackovi byla nominována na Cenu Thálie, za svou Mařku v Maryše získala v roce 2000 Cenu Alfréda Radoka. Letos byla na Cenu Alfréda Radoka nominována podruhé, tentokrát za ztvárnění Štěpy v Petrolejových lampách. Vidět jsme ji mohli i jako Blanche v Tramvaji do stanice touha, kterou nastudovala jako host s pražským Dejvickým divadlem. Před filmovou kamerou se začala objevovat až koncem 90. let. Upozornila na sebe postavou psycholožky Kulkové, partnerky Miroslava Donutila ve snímku Nuda v Brně (2003) v režii Vladimíra Morávka. Následovaly role ve Snowborďácích (r. Karel Janák, 2004), Doblba! (r. Petr Vachler, 2005), Rafťácích (r. Karel Janák, 2006), Crash Road (r. Kryštof Hanzík, 2007). Objevila se v televizních seriálech Bazén (2005) a Ulice (2005), kde hraje kadeřnici Simonu. Nejnověji si zahrála menší roli v komedii O život (2008).

Herečka, tanečnice a zpěvačka Pavla Tomicová po absolvování Střední pedagogické školy rok učila v mateřské školce, ale nakonec ji zlákalo umění. Pavla Tomicová, manželka herce Ondřeje Malého je sestrou herečky Naděždy Chrobokové.

Divadlo: Pavla Tomicová absolvovala loutkoherectví na pražské Divadelní akademii múzických umění a již v čase vysokoškolských studií začala spolupracovat s loutkovým divadlem Drak Hradec Králové. Právě sem také Tomicová nastoupila do svého prvního profesionálního angažmá a po deseti sezónách přijala nabídku k hostování v jiném královohradeckém divadle, v Klicperově. Nejprve měla Tomicová možnost hrát roli blbé paní Milady Kotrlé v inscenaci Buldočina a protože v ní doslova řádila, stala od další sezóny stálou členkou souboru. „Postavu Milady jsem měla a mám strašně ráda. Baví mě i proto, že je tak krásně blbá a ještě to tak krásně prosazuje,“ obhajovala Tomicová roli v mnohých rozhovorech. Klicperova scéna v dalších deseti letech přinesla Tomicové možnost být Julií ze slavného Shakespearova dramatu Romeo a Julie, Jenůfou z Její pastorkyně G. Preissové nebo Agátou z Gogolovy Ženitby. V současnosti je Tomicová pro Klicperovo divadlo strategickou herečkou, jíž se nevyhýbají silné ani velké role a kromě královohradecké scény ji lze vidět i na některých pražských jevištích. Tomicová hostuje v Divadle ABC v představení Miláček Ornifle nebo v Divadle na Vinohradech ve Višňovém sadu. Protože se herecký projev P. Tomicové zcela vymyká zažitým představám o divadelních divách, spíše naopak je její umělecký přínos zcela bezprostředností a plný komediálních extempore, dokázala si získat přízeň diváků i odborné kritiky a kolegů. „Já vždycky postavu prožívám za sebe. Neumím to na jevišti oddělit a ani nevím, jak se to technicky dá udělat. Pro herectví je dobře, když toho člověk hodně prožije. Některé věci jsou třeba nepříjemné, ale herec má v sobě ty nuance pocitů uložené, ví jak vypadají, jakou mají barvu a já vlastně ani neumím čerpat odjinud,“ odtajňuje Tomicová svou hereckou kuchyni.

Film a televize: Před kamerou Tomicová stála již při natáčení televizních záznamů některých pozoruhodných divadelních inscenací, ale oficiálně poprvé se objevila až drobnou rolí v seriálu Četnické humoresky. Ačkoliv pak natočila i celovečerní filmy Mrtvej brouk a Zatracení, na filmovém plátně vynikla až zásluhou Vladimíra Morávka. Díky němu se Tomicová stala opuštěnou psycholožkou Kulkovou ze snímku Nuda v Brně nebo slídivou bulvární reportérkou Carmen Bohunská z jiné jeho komedie Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Také rolí věčně nadržené Gábiny ve Snowboarďácích K. Janáka se Tomicová dokázala zapsat divákům do paměti. Pavlu Tomicovu známe i z filmových rolí rázných matek v komediích Crash Road, O život a Rafťáci. Zatím poslední filmovou rolí ve výčtu Pavly Tomicové je opět matka v Anglických jahodách Vladimíra Drhy. Výraznější popularita na Tomicovou ale čekala v televizních seriálech. Ať již šlo o Bazén, kde hrála barmanku Zlatuši Šrámkovou nebo o pro Tomicovu daleko průraznější nekonečný projekt Ulice, v němž účinkuje jako kadeřnice Simona Bláhová.

Tituly a ocenění: Přestože Pavlu Tomicovou, za roli Iriny Nikolajevny Arkadinové v Čechovově Rackovi, těsně minula možnost získat prestižní Cenu Thálie v oblasti činoherního divadla; tak na jejím kontě najdeme zatím jen laureátství Ceny Alfréda Radoka za ztvárnění role Mařky v dramatu Maryša – po pravdě však Mařka. Kromě výše uvedených úspěchů se jméno Tomicové objevilo také v širší nominaci na Cenu Thálie za postavu Blanche z Williamsovy Tramvaje do stanice Touha, kterou nastudovala jako host s pražským Dejvickým divadlem; a mimo to ještě v další nominaci na Cenu Alfréda Radoka tentokráte za nastudování Štěpy v Petrolejových lampách J. Havlíčka.

Divadlografie - herecká (výběr): ? – Jaroslav Havlíček: Petrolejové lampy (Štěpa); Anton Pavlovič Čechov: Racek (Irina Nikolajevna Arkadinová); Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (Blanche); Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad (Varja); Jean Anouilh: Miláček Ornifle (Supo); Federico Garcia Lorca: Dům Bernardy Alby (Angustias); Friedrich Dürrenmatt: Návštěva staré dámy; Arnošt Goldflam: Dámská šatna; Václav Havel: Odcházení; Maryša, po pravdě však Mařka čili To máš za to, bestijó (Mařka); Kdybys umřel …; Ten třetí; 1995 – Jan Antonín Pitínský: Buldočina (Milada Kotrlá); 1996 – Gabriela Preissová: Její její pastorkyňa (Jenůfa); Jean Anouilh: Neapol nebo zemřít (Elvíra); 1997 – Hubert Krejčí: Hrabě Pálfy aneb Peklo a pomsta (Milada Kotrlá); Whilliam Shakespeare: Julie & Romeo & Julie (Julie); Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák (Dorotka); R. Raspová & M. Pivovar: Nezdárný syn (matka); 1998 – Whilliam Shakespeare: Král Lear (Regan); Lenka Lagronová: Noci antilop (Cíla); Nikolaj Vasiljevič Gogol: Ženitba (Agáta); Bertold Brecht: Třígrošová opera (Polly); 1999 – Hubert Krejčí: Dvojí proměna (principálka); 2oo7 – Antonín Dvořák & Adolf Wenig: Čert a Káča (Káča); …

Autor: řepešínský

po maturitě na havířovské střední pedagogické škole (1981) učila rok v mateřské školce. Pak vystudovala loutkoherectví na DAMU (1986). Od roku 1985 byla v angažmá v královéhradeckém divadle Drak a od roku 1997 je oporou souboru Klicperova divadla v Hradci Králové, kde z ní učinil „strategickou herečku“ svých inscenací Vladimír Morávek (Její pastorkyňa, William Shakespeare & Julie & Romeo & Julie, Racek, Král Lear, Návštěva staré dámy). Morávkovou zásluhou se pak zviditelnila i ve filmu. Několik let se na jevišti hradecké scény identifikovala s postavou tragédky Milady Kotrlé, v jejíž „kůži“ se objevila nejen v inscenacích Buldočina a Hrabě Pálfy, ale konferovala také řadu divadelních večerů. Za výkon v titulní roli Morávkovy inscenace Maryša – po pravdě však "Mařka" získala Cenu Alfréda Radoka (1999), na niž byla v roce 2007 nominována za roli Štěpy v dramatizaci Havlíčkových Petrolejových lamp. Vedle hradeckého angažmá hostuje i na pražských scénách, zejména v Dejvickém divadle (Tramvaj do stanice Touha), ABC (Miláček Ornifle) a v Divadle na Vinohradech (Višňový sad). Filmaři si povšimli jejích hereckých kvalit poměrně pozdě a obsazovali ji do postav energických, někdy zakomplexovaných a citově strádajících intelektuálek: mj. primářka v Markově tragikomedii Mrtvý brouk, opuštěná psycholožka Vlasta Kulková v Morávkově smutné komedii Nuda v Brně, věštkyně Sára ve Vachlerově černé komedii Doblba! nebo slídivá bulvární reportérka Carmen Bohunská v Morávkově komedii Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. V poslední době se galerie jejích rolí rozrostla o typy rázných matek (např. Rafťáci). Tomicová hraje i v TV seriálech, díky nimž vstoupila do širokého povědomí: Četnické humoresky (2000), Bazén (2005), Ulice (2005-07) a Horákovi (2006). Herci jsou též její sestra Naděžda Chroboková (nar. 1957) a manžel Ondřej Malý.
-fik-, Filmový přehled 2008/12