Zdenka Braunerová

Česká malířka, grafička a návrhářka dekorativního a užitkového skla Zdenka Braunerová mimo výtvarné umění, které bylo její doménou, patří také k ženám, které lze považovat za strhující osobnosti. Měla jiskřivý pohled, okouzlující půvab osobnosti a navíc schopnost rychlé reakce na nové podněty vycházející z neobyčejně rozsáhlého kulturního rozhledu. Narodila se v roce 1858 v Praze do rodiny, která rozvíjela výtvarné a lidské vlohy mladé umělkyně. Studovala malířství v Paříži v ateliéru Collarossiho v roce 1881 a delší přestávce ještě v období 1884 – 1893 a souběžně u Courtoise. Do Paříže vyjížděla za uměním společně se členy své rodiny a pravděpodobně jako jediná z českých malířek studovala i anglické malířství a vykonala v roce 1886 studijní cestu do Londýna. V dalších letech se za uměním ze studijních důvodů vydávala do Norimberka či Berlína. Od roku 1888 dokonce za svého opakovaného pobytu v Paříži obesílala svými obrazy a výtvarnými návrhy Cercle des femmes artistes. Významné byly také je cesty do Itálie a Tunisu z roku 1930.

Pro jistý originální svéráz a zajímavé postřehy a chování přitahovala osobnosti jak z řad mladé, tak i starší umělecké generace. Přátelsky se stýkala např. s Juliem Zeyerem, zamilovala se do malíře Antonína Chittussiho, vedla zajímavé diskuse s F.X.Šaldou a Františkem Bílkem. Měla vášnivý vztah s Vilémem Mrštíkem. Na podnět básníka Františka Táborského navštívila Slovácko a později i Valašsko. Byla okouzlena Vsetínem. S pomocí architekta Dušana Jurkoviče pronikala do technik lidových malířů na sklo a měla velmi rozsáhlé vědomosti o valašském lidovém stavitelství. Na tvůrčí malířské postupy a volbu výtvarných prostředků měl nejvýraznější vliv Chittussi, i když jejich vztah byl krátkodobý. Nejvýrazněji je tato skutečnost patrná z obrazu Švestkový sad v Roztokách z roku 1883. Za pobytu v Paříži hledala podněty v barbizonské škole a obrazech Camila Corota. Je zřejmé, že nebyla výslovně přitahována francouzským impresionismem. Ráda malovala přímo v plenéru, což bylo pro české krajinářství té doby doslova neznámé. Kolem roku 1890 se i u Zdenky Braunerové objevují náznaky, že se ani jí nevyhnuly impresionistické postupy. V jejích pozdějších obrazech se tento náznak zcela vytrácí, což je nejpatrnější na jejich obrazech z Telče /1902 – 1904/.

Po roce 1900 se zcela rozešla s SVU Mánes (=Spolek výtvarných umělců Mánes) i F.X.Šaldou. Široce se věnuje zejména ilustračním leptům a knižním výtvarnými úpravám, např.: Vilém Mrštík, Pohádka máje /1897/. Své malované sklo vystavovala v St. Louis, v Londýně i Paříži, kde získala v roce 1910 bronzovou medaili za dekorativní umění. Byla jedinou českou malířkou, která pravidelně vystavovala ve světoznámém Salonu d´Automne. Žila v Praze a Roztokách. Zemřela v Praze 23. května 1934 ve věku 76 let.

Autor: Erkul