Gunnar Fischer

studoval malířství v Kodani a pak na Královské umělecké akademii u Otteho Skölda. Strávil tři roky jako kuchař ve švédském námořnictvu a díky známosti s jednou herečkou získal místo v ateliérech Svensk Filmindustri, kde v letech 1935-42 pracoval jako asistent kamery. Jeho mentorem se stal proslulý kameraman němých filmů Julius Jaenzon. Samostatně se podílel na desítkách krátkých snímků, např. na prvním hraném švédském filmu v Technicoloru, střm. adaptaci dětské knížky Elsy Beskowové Teta Zelená, Teta Hnědá a Teta Fialová, ovšem jeho doménou byla především černobílá fotografie. Rozhodujícím okamžikem jeho umělecké dráhy bylo setkání s Ingmarem Bergmanem, s nímž natočil dvanáct filmů a sérii devíti reklamních spotů pro výrobce mýdel Bris (1951-53). Fischerův asketický, věcný styl s kontrastním až expresionistickým svícením a s využitím maximální hloubky ostrosti souzněl se záměry slavného tvůrce při postižení niterné psychologie postav a stal se integrální součástí bergmanovského odkazu. Podílel se na třech epizodách špionážního seriálu Foreign Intrigue (1954, Zahraniční intriky) a pracoval pro Walta Disneyho (TV snímek Hans Brinker). Rovněž psal a ilustroval dětské knížky a režíroval pět krátkých snímků, z nichž nejznámější je Djävulens instrument (1965, Ďáblův nástroj; + sc.) s jazzovým basistou Kurtem Lindgrenem a začínající Ewou Aulinovou. Ke spolupráci s Bergmanem se vrátil v titulkové sekvenci Doteku a potom působil už pouze v televizi, mj. na posledním filmu Jacquesa Tatiho Přehlídka. Za své dílo obdržel švédskou výroční cenu Zlatý brouk (2002). Jeho manželkou byla až do své smrti Gull Söderblomová (1938-2005), sestra populárního herce Åkeho Söderbloma. Oba jejich synové Jens a Peter Fischerovi pokračují v otcově řemesle.
-mim-, Filmový přehled 2011/9,