„Jsem skutečně nadšený z Bajkonuru. Je to nádherně poetický, vtipný a dojemný příběh.“ Andreas Schreitmüller, ředitel kino oddělení, ARTE
„Cokoliv spadne z nebe, to si můžete nechat.“ Tak zní nepsaný zákon kazašských stepí. Zákon náruživě dodržovaný obyvateli malé vesnice, kteří sbírají vesmírné trosky, které spadnou na zem po startu raketoplánů z blízké vesmírné stanice Bajkonur.
Posledními dvěma mladými členy vesnice jsou radiový operátor Iskander, známý jako Gagarin, a rázná Nazira. Zatímco se Nazira snaží svým nekonvenčním chováním dát Iskanderovi najevo, že ho miluje, Iskander je evidentně zblázněný nejen do Bajkonuru a rozlehlého vesmíru, ale také do krásné Francouzsky Julie Mahé, jejíž cestu ke hvězdám sledují televizní kamery.
Když Julie doslova „spadne z nebe“ v malé vesmírné kapsuli, je to Iskander, kdo ji najde v bezvědomí. Tím, že si Julie nedokáže na nic vzpomenout, je Iskander ochoten předstírat, že jsou zasnoubeni a obrátit starý zákon stepí ve svůj prospěch.
Ale i ta nejromantičtější lež nemůže trvat navždy. A „Gagarin“ brzy nebude vědět, kam skutečně patří a, mnohem víc, ke komu.
VEIT HELMER (režisér)
Veit Helmer natočil svůj první film ve 14 letech. Jeho první celovečerní film, Tuvalu (1999), v hlavní roli Denis Lavant, byl přizván na 62 festivalů, včetně těch v San Sebastianu, Londýně, Chicagu, Berlíně a Karlových Varech. Film uvedla do kin společnost Buena Vista International. Jeho druhý film, Bránu do nebe (2003), kde si zahráli mimo jiné Miki Manojlovic a Udo Kier, uvedla do kin společnost Prokino/20th Century Fox. Jeho třetí celovečerní film Absurdistán (2008) měl premiéru na Sundance a získal ocenění na řadě festivalů po celém světě.
Veit Helmer natočil také dva oceňované dokumenty. Je členem Evropské filmové akademie. Učí na filmové škole v Praze, Beirutu, Tbilisi, Djakartě a Almaty. Veitu Helmerovi je 43 let a žije v Berlíně.
GORAN BREGOVIC (hudební skladatel)
Goran Bregovic je jugoslávský hudebník a jeden z nejvýraznějších moderních skladatelů z Balkánu. Když ho v 16 letech opustila matka, musel se sám o sebe postarat. Živil se folkovou hudbou po barech, vytvářel internetové stránky a prodával noviny. Od té doby hrál v různých kapelách – mezi nimi v Bijelo dugme, jedné z nejúspěšnějších kapel Socialistické federální republiky Jugoslávie, která poskytla základ jugoslávské rockové scéně. Na konci 80. let vkročil Bregovic do světa filmové hudby. Jeho prvním projektem a také velkým úspěchem byla hudba k filmu Dům k pověšení (1988) Emira Kusturici. Následovaly snímky Arizona Dream (1993, r. Emir Kusturica), Undeground (1995, r. Emir Kusturica) a dalšími oceňovanými filmy. Jeho skladby jsou směsicí populární hudby s tradiční polyfonickou hudbou z Balkánu, tangem a žesťovými kapelami.
Bregovic je neuvěřitelně všestranným umělcem, skládající široký záběr žánrů – jeho vystoupení přechází od sólových k orchestrálním kouskům, od jednoduchých ke komplexním. Od roku 1998 prezentuje svoji hudbu převážně ve formě koncertů po celém světě, s orchestrem sestávajícím z 10 až 37 lidí.
MARIE DE VILLEPIN (Julie Mahé)
Marie de Villepinová je mladá francouzská herečka a modelka, která bydlí v New York City. Jako dcera diplomata strávila většinu svého dětství v Indii před tím, než se stěhovali do různých zemí Latinské Ameriky a Afriky. Tato tulácká výchova v ní zanechala touhu zažívat světovou rozličnost kultur, povah a jazyků, ale mnohem víc si rozvinula talent na změnu tvarů. Již od raného věku měla vášeň pro divadlo a film. Jako malá holka dostala roli ve hře Danielly Thompsonové La Bûche a pak brala hodiny herectví na prestižní Cours Florent, stejně jako od Raymonda Acquaviva, oboje v Paříži. Když dosáhla věku 18 let, přestěhovala se do New Yorku, aby se tu věnovala kariéře modelky. Po několika sezónách na předváděcích molech New Yorku, Milana a Paříže a účinkování v kampaních předních návrhářů natočených režiséry jako Mario Sorrenti, Inez & Vinoodh nebo Gilles Bensimon, byla Marie vybrána, aby se stala tváří Givenchyho parfému Ange ou Démon a následovala tak šlépěje Audrey Hepburnové nebo Liv Tylerové.
ALEXANDER ASOCHAKOV (Gagarin)
Alexander Asochakov se narodil v malé vesnici jménem Asis roku 1990. Společně se svojí sestrou vyrůstal u babičky. Vyrůstal obklopen přírodou, lesy a poli. Mírumilovná, tichá atmosféra, daleko od hlučných měst a stresu… dokud mu jeho učitel nenavrhnul, aby si podal přihlášku na dramatickou školu v Saint Petersburgu. Po ukončení divadelního vzdělání si Alexander zahrál různé role v národním divadle. Gagarin je jeho první velkou rolí v celovečerním filmu.
POZADÍ NATÁČENÍ
Bajkonur je světově první a největší vesmírné startovací zařízení, umístěné v pouštních stepích Kazachstánu, 200 kilometrů východně od Aralského moře. Bylo vybodováno v 50. letech minulého století Sovětským svazem jako část ambiciózního vesmírného programu. Kosmodrom se rozléhá na ploše 90 km od severu k jihu a 120 km od východu k západu. Náklady na konstrukci startovací rampy a několika stovek kilometrů nových silnic a železničních tratí učinily z kosmodromu jeden z nejnákladnějších infrastrukturních projektů, které kdy Sověti podnikli. Kolem rampy bylo vybudováno město, aby poskytlo domovy, školy a podpůrnou infrastrukturu pro 100 000 zaměstnanců. Mnoho historických vzletů bylo realizováno z Bajkonuru: první satelit – Sputnik roku 1957; první satelit na oběh kolem Měsíce – Luna, 1959; první muž ve vesmíru – Yuri Gagarin, 1961; a první žena ve vesmíru – Valentina Tereshkova, 1963.
Ruská vesmírná agentura začala prodávat třetí sedadlo v raketě Soyuz pro privátní vesmírné turisty za 20 milionů dolarů na týden.
Po vzletu kosmodromu odpadávají použité části rakety přímo na zem – kde jsou zachráněny místním obyvatelstvem.
zdroj: TZ Film Europe Media Company
