Co je to Key Largo? Jeden z ostrovů v souostroví Florida Keys. Právě sem, do hotelu s příznačným názvem Largo, přijíždí Frank McCloud, jenž za války sloužil s majitelovým synem a byl mu nablízku i v den, kdy ho zabili. Seznámí se taky s vdovou Norou. V hotelu se vzhledem k ročnímu období nachází jen velmi málo hostů, včetně věčně opilé Gaye Dawnové a nechvalně proslulého gangstera Johnnyho Rocca. Ten čeká na svůj kontakt, aby vyměnil obsah své brašny za peníze. Jenže situaci značně komplikuje přítomnost policie, která pátrá po dvou uprchlých indiánech; hurikán, který řádí venku; a také skutečnost, že ne všichni jsou ochotní plně spolupracovat.

Takže: film režíroval John Huston, jeden z nejuznávanějších tvůrců všech dob. Do hlavních rolí obsadil tehdejší manžele Humphreye Bogarta a vražedně půvabnou Lauren Bacall, kteří dodnes patří k nejzářivějším hvězdám Hollywoodu. Záporáka-gangstera (divácky vždy atraktivní věc) si střihnul Edward G. Robinson, v dobrém slova smyslu pozoruhodný „zjev“, jemuž v současnosti mezi herci v podstatě není rovného. Claire Trevor dokonce za svůj výkon získala Oscara. Ostrov a hotel, za jehož okny zuří hurikán, tudíž prakticky není, kam utéct. Uzavřený prostor, díky čemuž by ve vyhrocenějších okamžicích mělo stoupat napětí. Tohle všechno bylo pro Key Largo k dispozici, ale přesto to nějak není ono.

Takže je třeba ji najít. Je třeba najít příčinu toho, proč Key Largo za ostatními noirovými kousky tehdejší doby poněkud zaostává. Velký podíl určitě má scénář Richarda Brookse a Johna Hustona, který vychází z divadelní hry Maxwella Andersona, ačkoliv se jí inspiruje jen velmi volně. To vlastně není až tak velké překvapení, jelikož ve filmu se objevují věci, které by na jevišti šly realizovat jen stěží. Ale třeba celá linka s indiány je zcela zbytečná, a to i z tehdejšího pohledu, jelikož tři roky po druhé světové válce to dozajista nebylo téma č. 1.

Těch témat do filmu scenáristé nacpali více, jenže de facto všechny stihli rozvinout pouze napůl. Ať už se jedná o prohlášení, že Amerika potřebuje gangstery jako Johnny Rocco, úvahy o obnovení prohibice nebo přítomnost válečného veterána. Jediné, co se tu přeci jen více rozvíjí, je téma odvahy a osobní cti („je lepší být živý zbabělec, než mrtvý hrdina“). Prakticky vůbec nejpůsobivějším momentem z celého filmu je ten, kdy Frank nalije skleničku Gaye poté, co se rozpláče kvůli tomu, že jí to Johnny slíbil, když zazpívá, ale pak se na ni vykašlal.

Pak tu samozřejmě máme různé postavy (představované známými i méně známými herci), jejichž charaktery nejsou dostatečně využity, případně dostávají herce či herečku do polohy, která jim tolik nesvědčí. Humphrey Bogart sice zase není vyloženě klaďas, ale přesto tahle postava Franka McClouda, jejíž potenciál byl velký, neprojde žádný zřetelným vývojem a vůbec je obtížnější si na ni udělat nějaký názor. I proto, že až příliš mnoho času tráví ve stínu Johnnyho Rocca/Edwarda G. Robinsona. Lauren Bacall se rozhodně taky stala legendou díky jiným rolím. Takže vlastně jenom Lionel Barrymore a Claire Trevor výrazněji zaujmou. Bohužel.

Key Largo je pro někoho, kdo očekával nezapomenutelný filmový zážitek, docela zklamáním. Určitě by mu mnohem více slušelo více (pokud možno) nečekaných zvratů, které by pořádně zamíchaly tím jinak přímočarým děním v hotelu. Samotné rozuzlení/vyvrcholení filmu zanechává značně rozporuplný dojem, jelikož se už předtím nabízely dobré dva tři okamžiky, kdy k němu mohlo dojít. Přesto všechno se však docela těším, až se podívám na ostatní legendární počiny Johna Hustona, které se nacházejí v mojí sbírce a ještě jsem je neměl možnost zhlédnout (tj. Poklad na Sierra Madre, Africká královna, Život a doba soudce Roye Beana a Muž, který chtěl být králem).

FOTO: cinema.de