Rijen

Recenze: Climax

Vydáno dne 07.11.2018
Gaspar Noé to zase vyhrotil! Nejen tím, že prostřednictvím jedné z postav tvrdí, že „nejlepší lék na LSD je kokain."

 










 

Nebyl by to vyhlášený provokatér, kdyby nezačal něčím neobvyklým. Třeba koncem se závěrečnými titulky (které ještě v půlce filmu s obměnou zopakuje). I když ono to vypadá, jakoby nám někdo celý film pouštěl z „véháesky“, takže ten konec se může vztahovat k předchozímu nahranému filmu, možná k první části. Climax je potom konceptuálně poměrně striktně rozdělen do třech částí. V první o sobě každý z těch 20+ tanečníků něco řekne. Věštinou se jedná o nepodstatné malichernosti, kterými jakoby chtěl režisér předně natáhnout stopáž, protože následné dění by bylo do požadovaného počtu minut obtížnější natáhnout.

Během úvodního dějství vidíme všechy promlouvat v televizi. Klidně by to mohla být stará TESLA. Jistě si ji pamatujete. Takže se tahle příhoda může fakt úplně v pohodě odehrávat v zimě 1996. Vedle jsou pak VHS kazety a knihy, které patrně ve větší i menší míře posloužily Noému za inspiraci. Tedy minimálně u Suspirie to platí stoprocentně. Z hlediska vizuální stránky a barevné palety, nikoliv drogového tripu, protože tam Dario Argento nezašel, jelikož se vydal jiným směrem. Ještě předtím, než se všechno zvrtne, budeme svědky jednak úvodní výživné taneční scény s famózní hudbou a fajnovou choreografií …

… a jednak dlouhé sekvence tlachání, ve které sledujeme dohromady 8 tanečníků a tanečnic, jak spolu ve dvojicích debatují ani ne tak o tancování, jako o sexu. A pak se zase tancuje, tentokráte zcela improvizovaně. Teprve pak někdo zjistí, že někdo (jiný) do sangrie přimíchal fet a všichni se dostanou do stavu, ve kterém (mimo jiné) zamykají svoje děti v temné místnosti, vyhazují kamarády ven na mráz, stojí (polo)nazí, křičí na sebe ze vzdálenosti jednoho centimetru, prožívají rozkoš, nekontrolovaně se válí po zemi, pořázávají se na rukou a v obličeji, ... Ale žádného sekání hlav, prznění orgánů či pojídání slabších jedinců se nedočkáme. Ne, od toho jsou tady projekty typu Cannibal Holocaust.

Některé z výše uvedených skutků se týkají Sofie Boutelly, kterou známe z Kingsmana či Star Treku, eventuálně třeba z tohoto klipu. Jinak Gaspar Noé obsadil v první řadě čiré tanečníky a tanečnice, tedy pevážně neherce, což se na některých momentech promítlo. V každém případě jména Lea Vlamos nebo Souheila Yacoub bychom si i tak mohli zapamatovat. Pro závěrečné dějství se Sophia Boutella stává v této zřejmě odstrčené francouzské chatě, ve které probíhá trénink na zápolení v USA, hlavní postavou, přičemž režisér volí dlouhé, jakoby dokumentární záběry. Jeden má snad přes 30 minut, což usnadní postprodukci i natáčení, a tím pádem mohl zůstat rozpočet takhle při zemi (2,6 milionu eur). A samozřejmě, nějakou porci minut je všechno vzhůru nohama.

Škoda, že jsem se během projekce častěji neotočil, abych viděl, kolik lidí odešlo nebo kolik jich na plátno jen nepochopitelně zíralo s tím, že tohle by doma nebo na chatě zvládli natočit taky. Noé ani nevyužívá žádné výrazové prostředky, aby vizuálně zdůraznil účinky LSD. Prostě jen pozoruje postavy, čímž podtrhává dokumentární charakter. „Hlášky“ o zrození a smrti o těch, co nás utvářeli a už nejsou mezi námi, jsou však poněkud přitažené za vlasy. Argentinsko-francouzský filmař se povětšinou snaží prvoplánově provokovat (výjimku tvoří snad akorát příběh ze života s názvem LOVE), na rozdíl třeba od Larse von Triera, jenž se (s výjimkou Nymf()omanky) snaží i o nějaký přesah. Ale tenhle Noého přístup mu patrně už odlákal dost dalších potencionálních diváků a divaček. Ačkoliv na druhou stranu je samozřejmě dobré, že si jakožto autor audiovizuálních děl dále stojí za svým.

Climax je film, před nímž jeho tvrůce prohlásil: Sám proti všem pro vás nebylo dost dobré, Zvráceného jste nenáviděli, Vejdi do prázdna se vám hnusilo, Love jste prokleli. Teď zkuste Climax, můj nový film.“ Tak jsem to zkusil a musím dodat, že rozhodně vyžaduje odstup od zhlédnutí minimálně několika dnů, protože jinak svádí k okamžitému zaříznutí a odsouzení do propadliště dějin. Něco do sebe tahle podívaná určitě má. Jenom bych ji nenazýval hororem, jako spíše tanečním filmem řízlým psychedelickým tripem, který představuje chvilku docela vyhrocené drama s nejasným rozuzlením. Nebo tak něco. Takže co? Chcete zase jednou vyrazit do kina na něco jiného?!?

P. S.: Pamatujme teda, že drogy jsou špatné, áno?!?

FOTO: Aerofilms 
Hodnocení autora: 7/107/107/107/107/107/107/107/107/107/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 
Reklama
Reklama
Reklama
Naposled navštívené:Přesunout nabok | Vymazat historii
Vlado Müller

Müller Vlado

Pawn

Pawn
Pawn

Judy Engles

Engles Judy

Naposled navštívené:
Vlado Müller

Müller Vlado

Pawn

Pawn
Pawn

Judy Engles

Engles Judy