Kategorie: Speciál
Speciál: Režírující herci
Autor: Tomáš Kordík -
Všichni povětšinou víme, jak vypadají. Na stříbrném plátně už ztvárnili desítky rolí a zapsali se do našeho povědomí kvalitními, anebo přímo nezapomenutelnými hereckými výkony. Nezřídka se ale stává, že tihle lidé – herci – nabydou přesvědčení, že když září před kamerou, bude se jim nepochybně dařit i za ní. Někteří si však tyto ambice, jakkoliv jsou lákavé, rozmyslí. To je třeba příklad Matta Damona, který se rozhodl při natáčení filmu Zachraňte vojína Ryana pronásledovat Stevena Spielberga, aby se od něj naučil vše potřebné. Lepší učitele by přece hledal jen obtížně, ne? Jenže pozdější Jason Bourne byl už v poledne unavený, takže si řekl, že bude lepší ve filmech nadále „pouze“ hrát.
Ideální příležitost zaobírat se touto tématikou nabízí právě tento týden, jelikož do kin míří hned dva počiny, u kterých se chopili režisérského kormidla dva velmi dobří herci. Tedy, u toho druhého to platí pouze v rámci jeho domovského státu, jelikož jinak nelze (nejen) jejich věhlas (zatím) srovnávat. V případě dramatu Vášeň mezi řádky o Charlesi Dickensovi a jeho tajné lásce jménem Nelly se podruhé ve své kariéře objevuje současně před i za kamerou Ralph Fiennes. Zato rodinný filmeček Pojedeme k moři jest režijní prvotinou Jiřího Mádla. Přitom zrovna u nás nebylo a není vůbec obvyklé, aby se herec posadil na režisérskou židli.
Protože seznam herců a hereček, kteří už si režii celovečerního filmu vyzkoušeli, by byl jinak opravdu dlouhý, je třeba si stanovit určitá pravidla, která definovala níže uvedenou desítku herců, resp. desítku herců a dvě herečky:
1. Herec musí mít na kontě minimálně tři celovečerní filmy, které režíroval.
Proto do výčtu nemohla být zařazena jména Tom Hanks, Jean-Claude van Damme, Angelina Jolie, Richard Ayoade či Drew Barrymore.
2. Herec musí mít na kontě minimálně deset rolí ve filmech jiných režisérů.
Proto chybí kupříkladu Woody Allen.
3. Herec musí nadále hrát i ve filmech jiných režisérů.
Proto nezbylo místečko pro Warrena Beattyho.
4. Herec musí být naprostou většinou odborné i laické veřejností brán stále především jako herec.
Proto se nedostalo třeba na Roba Reinera.
5. Upřednostněni budou zároveň ti herci, jejichž režijní počiny se v kinech objevily či objeví v letošním roce (s přidáním dovětku Isaaca Asimova: pokud to není v rozporu s předchozími čtyřmi pravidly).
Proto ve výčtu nefigurují jména Sofia Coppola, Takeshi Kitano (jeden z mých nejoblíbenějších tvůrců) nebo Clint Eastwood, a proto byl na poslední chvíli vyřazen Sylvester Stallone, jelikož ten přenechal režii třetích Expendables Patricku Hughesovi.
Tak, a teď už můžeme přistoupit k první polovině těch vyvolených:
JULIE DELPY
Dámy mají přednost. Do režie celovečerního filmu se však příliš nehrnou. A když už, tak v mnoha případech platí: jednou – a dost! Ne však u téhle francouzsko-americké herečky, která má prozatím na kontě rovných pět celovečeráků. Není to tak dávno, co jsme mohli i u nás vidět její zatím poslední režijní počin. Jako herečka se nejvíce proslavila trilogií Před úsvitem/Před soumrakem/Před půlnocí, ve které se s Ethanem Hawkem každých devět let prochází po nějakém městě a klábosí o všem možném i nemožném.
Nelze se divit, že obdobný koncept částečně využila taky při své sólové dráze. Konkrétně v případě druhého filmu nazvaného Dva dny v Paříži. Ten předloni následovaly již „naťuknuté“ 2 dny v New Yorku, které však byly o poznání méně snesitelné. Jinak se Julie rok po Juraji Jakubiskovi pokusila o svůj vlastní pohled na hraběnku Alžbětu Báthoryovou, přičemž tenhle její film nazvaný prostě Hraběnka (na DVD k dostání i u nás) sklidil podle jejích slov velký úspěch v rodné Francii. Díky tomu se pak mohla pustit prakticky do čehokoliv. Pochopitelně v rámci té nezávislé činnosti, kterou provozuje. My sice preferujeme českou verzi, ale to nic nemění na tom, že její ryze autorské (kromě režie k nim píše scénáře, také v nich hraje a nezřídka se stará i o produkci, hudbu či střih) nízkorozpočtové (často obsazuje své přátele nebo rovnou svého otce, herce Alberta Delpyho) počiny odrážejí v první řadě hodně z ní samotné, tedy že nemá potřebu se nikomu ničím zavděčovat. Takový je prostě její styl, ať už si o něm diváci myslí cokoliv.
Nyní tedy následují herci v abecedním pořadí:
BEN AFFLECK
Někteří herci z našeho seznamu se uvedli skutečně silným režijním debutem. A tenhle – dalo by se říci – bostonský patriot není výjimkou. (Krátkometrážní počin s úžasným názvem Zabil jsem svou lesbickou manželku, pověsil ji na hák na maso, a nyní budu natáčet tři filmy pro Disneyho teď nepovažujme za debut.) Detektivním dramatem Gone Baby Gone si vysloužil snad ještě větší pozornost, než jaká mu byla věnována při jeho hereckých snahách. O Affleckovi se rázem začalo mluvit jako o vynikajícím režisérovi, což podle mnohých potvrdil svým dalším filmem nazvaným prostě a jednoduše Město. Zatímco ve své prvotině svěřil hlavní roli svému bratrovi Caseymu, v následujících dvou počinech už si hrál sám. Nejprve ztvárnil jednoho z bankovních lupičů, který se neplánovaně zamiluje do půvabné rukojmí Claire, a poté se představil jako falešný hollywoodský filmař (ve skutečnosti specialista CIA na exfiltraci) Tony Mendez, jehož úkolem bylo dostat z revolučního Íránu šest kanadských zaměstnanců ambasády. To vše ve filmu nazvaném Argo, jenž Benovi přinesl druhého Oscara.
Toho prvního získal za původní scénař k Dobrému Willu Huntingovi, který napsal se svým dlouholetým, a v tomto článku paradoxně již zmíněným, kamarádem Mattem Damonem. Tenhle počin o jednom matematickém géniovi se stal důležitým mezníkem v kariéře obou těchto pánů, přičemž v podstatě platí, že každý se vydal trochu jiným směrem. Benjamin Geza Affleck-Boldt, jak zní jeho celé jméno, se rozhodl kupříkladu pro dvojnásobnou spolupráci s Michaelem Bayem (Armageddon, Pearl Harbor), objevil se ve sci-fi Johna Woo, stal se kultovním Jackem Ryanem, ale i svým nejoblíbenějším komiksovým superhrdinou – Daredevilem. Nevyhýbá se však ani záporným rolím, což předvedl minulý rok v příjemné oddychovce Hra na hraně. Letos ho uvidíme v adaptaci bestselleru Zmizelá od Gillian Flynnové (v režii Davida Finchera), a také byl jako dosud nejstarší herec obsazen do role Batmana v pokračování nepovedeného Muže z oceli. Tahle volba však u mnohých vyvolala rozporuplné reakce. „Chápu, že proti internetu jsem v nevýhodě, ale kdybych si nemyslel, že ten film bude dobrý a že já v něm mohu být dobrý, nedělal bych ho,“ komentoval. Tento Bruce Wayne sice už prý bude jaksi za zenitem, ale jeho představitel se i přesto poctivě připravuje, jak po mentální, tak po fyzické stránce.
PETER BERG
Pravda, co se celovečerních filmů týče, v cizím se ukázal zatím naposledy před sedmi lety. Konkrétně šlo o počin jednoho z dále uvedených herců/režisérů. Nicméně protože letos (zatím nejlepším) kinofilmem Lone Survivor předvedl, že dokáže natočit mimořádně působivé dílo, musel prostě být zařazen. Při pohledu na jeho předchozí režijní počiny se tomu přitom ani věřit nechce. Jeho debut sice dopadl vcelku obstojně, ovšem akční komedie Vítejte v džungli se hrubě nevyvedla, přestože měl k dispozici hvězdné obsazení, včetně Arnolda Schwarzeneggera (byť jen v malé roličce), který byl navíc v té době už „Guvernátorem“. Následující tři projekty ovšem vskutku stály za to. Světla páteční noci se v USA těší velké oblibě (i proto, že v nich jde o americký fotbal), takže není divu, že se Bergovi podařilo prosadit úspěšný stejnojmenný seriál. V Království zase naznačil, že jeho nejsilnější stránkou by mohl být Blízký a Střední východ. Hancock sice co do skutečných kvalit až taková sláva nebyl, ale stal se čtvrtým komerčně nejúspěšnějším počinem roku 2008 (to se v současném Hollywoodu počítá především!) a newyorkský rodák si současně vyzkoušel, jaké to je režírovat superhrdinský film, kterých od té doby výrazně přibylo. A nutno ještě dodat, že na to, že šlo o „adaptaci“ deskové hry, si dobře poradil i s Bitevní lodí, byť za ni byl nominován na Zlatou malinu.
Jako herec na sebe pak asi nejvíce upozornil coby násilník Joey Randone v Zemi policajtů, jako parťák detektiva pronásledujícího Jamieho Foxxe a Toma Cruise v thrilleru Collateral a jako mnozí další se spolu s Benem Affleckem pokusil sebrat/sejmout gangstera Buddyho Israela v zábavném ztřeštěném akčňáku Sejmi eso.
KENNETH BRANAGH
Specialista na Shakespeara (který prý „v Branaghově podání snese úplně všechno“). Tohle označení rodákovi ze severoirského Belfastu jen tak někdo neodpáře. K divadlu má opravdu extrémně vřelý vztah, takže není divu, že je podepsán pod větším množstvím adaptací Bardova díla pro stříbrné plátno. Jindřich V., Mnoho povyku pro nic, Othello, Marná lásky snaha, úsměvná „atypická" komedie Jak se vám líbí s vynikající Bryce Dallas Howard … a samozřejmě na čtyři Oscary nominovaný Hamlet se stopáží překračující čtyři hodiny! V počtu nominací předčil verzi s Melem Gibsonem od Franka Zeffirelliho, který mimochodem také poměrně často hledal náměty v díle největšího dramatika všech dob, přičemž jeho pojetí Romea a Julie z roku 1968 je mnohými znalci dodnes pokládáno za nejpřesnější přepis.
Jako režisér však Kenneth hledal látku vhodnou na zfilmování i v díle jiných umělců a tvůrců divadelních her. Pustil se kupříkladu do remaku Slídila, kde sivystačil jen se dvěma herci. Pro naprostou většinu diváků znalých komiksových předloh marvelovských bijáků bylo proto absolutním šokem, když se dozvěděli, že právě tenhle „divadelník“ se stane „kormidelníkem“ prvního samostatného filmu o Thorovi. Branagh, pro někoho možná překvapivě, tenhle komiks hltal už odmala a díky svému přístupu věnoval více pozornosti hercům, a v podstatě i kvůli tomu se úvodní dobrodružsví superhrdiny s kladivem stalo po Iron Manovi nejlepším dílem marvelovské „Phase One“. A letos se pustil do dalšího, celkově pátého příběhu Jacka Ryana, který však zůstal tak trochu na okraji zájmu. Příští rok proto hodlá pořádně zabodovat s Popelkou.
GEORGE CLOONEY
Je jediným člověkem, který byl kdy nominovaný na cenu Akademie hned v šesti různých kategoriích (včetně Nejlepší film, Nejlepší herec v hlavní roli, Nejlepší herec ve vedlejší roli a Nejlepší režie)! Zajímá se o politiku, což je poměrně dobře znatelné z jeho režijních počinů, především tedy z tohoto a tohoto. Na pole (svérázné a nejen) televizní „zábavy“ se vydal v biografii Milujte svého zabijáka, kterou si zvolil za svou prvotinu. Možná i proto, že vlastní show měl v 70. letech minulého století taky jeho otec Nick. Když na židli s nápisem „DIRECTOR“ usedl potřetí, překvapivě se puslil do komedie, která se zabývá více tématy, než jen počátkem profesionalizace amerického fotbalu. Tvrdé palice, jakkoliv jsou velmi pěkně natočené, si však příliš nezískaly ani diváky, ani kritiky a ke všemu musel jejich režisér kvůli jistým nesrovnalostem vystoupit z WGA (Writers Guild of America). A letos tedy měli premiéru Památkáři – patrně jeden z posledních velkých příběhů druhé světové války, který dosud ve filmu nikdo nevyprávěl.
Co se herecké kariéry George Clooneyho týče, pak si jsem vzhledem k jeho popularitě jistý, že spoustu počinů, ve kterých se objevuje pouze před kamerou, určitě znáte. Přistupme tedy k dalšímu pánovi, jehož příjmení začíná písmenem „C“.
KEVIN COSTNER
Přesně tak – musíme si promluvit o Kevinovi. Ale počkat! To jsme udělali tady, byť tam nás zajímala převážně jeho westernová tvorba. Nicméně z vybraných režírujících herců se právě Costner uvedl asi nejsilnějším debutem. Když se tenkrát objevily zprávy o tom, že tenhle herec natáčí a ke všemu hraje hlavní roli v ryzí „žánrovce“ s tříhodinovou stopáží, lidé, kteří se mu nevysmáli, by se patrně dali spočítat na prstech. A ejhle, tržby byly tak velké, že se rozpočet (22 milionů dolarů) zaplatil hned dvacetkrát! Teprve až po třiašedesátém udílení prestižních Oscarů však zmlkli úplně všichni posměváčci. Tanec s vlky totiž po třech Zlatých glóbech získal hned sedm cen Akademie! Není divu, že mu po takovém úspěchu stoupl hřebínek, což se výrazně projevilo ve Vodním světě, kdy se rozhádal se svým kamarádem a jmenovcem Reynoldsem, protože každý měl jinou představu o tom, jakým směrem by se měl tenhle až do Titaniku největší projekt ubírat. „Kevin by měl hrát jen ve filmech, které režíruje. Jedině tak totiž může pracovat současně se svým oblíbeným hercem a oblíbeným režisérem,“ prohlásil filmař, který s Costnerem předtím spolupracoval na Fandangu (jeho první velká role) a oblíbeném Robinu Hoodovi: Králi zbojníků. I tyhle neshody způsobily, že Vodní svět prakticky propadl. Jeho hlavní hvězdě se však vize postapokalyptické sci-fi evidentně zalíbila, a tak se do ní pustil znovu.
Tenktorát v Poslu budoucnosti (The Postman), který nenásilným způsobem říká, že bychom si měli vážit poštovních úřadů. Tady pro změnu rozhněval autora knižní předlohy Davida Brina, kterému se nelíbilo, že scénář vznikl absolutně bez jeho účasti. I v tomto případě se jednolo o velký propadák, ačkoliv nepochybně šlo, jde a půjde o chytřejší počin. Ale v době, kdy zmíněný Titanic naplno započal CGI revoluci, to holt Costner neměl se svým „oldschoolovým“ dílkem jednoduché. Zvláště, když šlo do kin šest dní po premiéře velkofilmu Jamese Camerona, na který šli všichni … klidně i dvakrát. Chuť si tak dvojnásobný držitel Oscara (nejen) z tohoto pohledu de facto spravil až Krajinou střelců.
Protože zbožňuje baseball, zahrál si hned v několika filmech, které se touto hrou zabývají (nejslavnější bude asi Hřiště snů). Z dalších hereckých příležitostí stojí rozhodně za zmínku JFK, výborný Mr. Brooks, Jack Ryan: V utajení a nejaktuálněji 3 dny na zabití. Tento rok by přitom mohlo mít premiéru až pět filmu, ve kterých hraje, ovšem je docela jisté, že všechny si do našich kin cestu nenajdou.
Tak, a na tu druhou šestici se podíváme záhy …
Ideální příležitost zaobírat se touto tématikou nabízí právě tento týden, jelikož do kin míří hned dva počiny, u kterých se chopili režisérského kormidla dva velmi dobří herci. Tedy, u toho druhého to platí pouze v rámci jeho domovského státu, jelikož jinak nelze (nejen) jejich věhlas (zatím) srovnávat. V případě dramatu Vášeň mezi řádky o Charlesi Dickensovi a jeho tajné lásce jménem Nelly se podruhé ve své kariéře objevuje současně před i za kamerou Ralph Fiennes. Zato rodinný filmeček Pojedeme k moři jest režijní prvotinou Jiřího Mádla. Přitom zrovna u nás nebylo a není vůbec obvyklé, aby se herec posadil na režisérskou židli.
Protože seznam herců a hereček, kteří už si režii celovečerního filmu vyzkoušeli, by byl jinak opravdu dlouhý, je třeba si stanovit určitá pravidla, která definovala níže uvedenou desítku herců, resp. desítku herců a dvě herečky:
1. Herec musí mít na kontě minimálně tři celovečerní filmy, které režíroval.
Proto do výčtu nemohla být zařazena jména Tom Hanks, Jean-Claude van Damme, Angelina Jolie, Richard Ayoade či Drew Barrymore.
2. Herec musí mít na kontě minimálně deset rolí ve filmech jiných režisérů.
Proto chybí kupříkladu Woody Allen.
3. Herec musí nadále hrát i ve filmech jiných režisérů.
Proto nezbylo místečko pro Warrena Beattyho.
4. Herec musí být naprostou většinou odborné i laické veřejností brán stále především jako herec.
Proto se nedostalo třeba na Roba Reinera.
5. Upřednostněni budou zároveň ti herci, jejichž režijní počiny se v kinech objevily či objeví v letošním roce (s přidáním dovětku Isaaca Asimova: pokud to není v rozporu s předchozími čtyřmi pravidly).
Proto ve výčtu nefigurují jména Sofia Coppola, Takeshi Kitano (jeden z mých nejoblíbenějších tvůrců) nebo Clint Eastwood, a proto byl na poslední chvíli vyřazen Sylvester Stallone, jelikož ten přenechal režii třetích Expendables Patricku Hughesovi.
Tak, a teď už můžeme přistoupit k první polovině těch vyvolených:
JULIE DELPY
Dámy mají přednost. Do režie celovečerního filmu se však příliš nehrnou. A když už, tak v mnoha případech platí: jednou – a dost! Ne však u téhle francouzsko-americké herečky, která má prozatím na kontě rovných pět celovečeráků. Není to tak dávno, co jsme mohli i u nás vidět její zatím poslední režijní počin. Jako herečka se nejvíce proslavila trilogií Před úsvitem/Před soumrakem/Před půlnocí, ve které se s Ethanem Hawkem každých devět let prochází po nějakém městě a klábosí o všem možném i nemožném.
Nelze se divit, že obdobný koncept částečně využila taky při své sólové dráze. Konkrétně v případě druhého filmu nazvaného Dva dny v Paříži. Ten předloni následovaly již „naťuknuté“ 2 dny v New Yorku, které však byly o poznání méně snesitelné. Jinak se Julie rok po Juraji Jakubiskovi pokusila o svůj vlastní pohled na hraběnku Alžbětu Báthoryovou, přičemž tenhle její film nazvaný prostě Hraběnka (na DVD k dostání i u nás) sklidil podle jejích slov velký úspěch v rodné Francii. Díky tomu se pak mohla pustit prakticky do čehokoliv. Pochopitelně v rámci té nezávislé činnosti, kterou provozuje. My sice preferujeme českou verzi, ale to nic nemění na tom, že její ryze autorské (kromě režie k nim píše scénáře, také v nich hraje a nezřídka se stará i o produkci, hudbu či střih) nízkorozpočtové (často obsazuje své přátele nebo rovnou svého otce, herce Alberta Delpyho) počiny odrážejí v první řadě hodně z ní samotné, tedy že nemá potřebu se nikomu ničím zavděčovat. Takový je prostě její styl, ať už si o něm diváci myslí cokoliv.
Nyní tedy následují herci v abecedním pořadí:
BEN AFFLECK
Někteří herci z našeho seznamu se uvedli skutečně silným režijním debutem. A tenhle – dalo by se říci – bostonský patriot není výjimkou. (Krátkometrážní počin s úžasným názvem Zabil jsem svou lesbickou manželku, pověsil ji na hák na maso, a nyní budu natáčet tři filmy pro Disneyho teď nepovažujme za debut.) Detektivním dramatem Gone Baby Gone si vysloužil snad ještě větší pozornost, než jaká mu byla věnována při jeho hereckých snahách. O Affleckovi se rázem začalo mluvit jako o vynikajícím režisérovi, což podle mnohých potvrdil svým dalším filmem nazvaným prostě a jednoduše Město. Zatímco ve své prvotině svěřil hlavní roli svému bratrovi Caseymu, v následujících dvou počinech už si hrál sám. Nejprve ztvárnil jednoho z bankovních lupičů, který se neplánovaně zamiluje do půvabné rukojmí Claire, a poté se představil jako falešný hollywoodský filmař (ve skutečnosti specialista CIA na exfiltraci) Tony Mendez, jehož úkolem bylo dostat z revolučního Íránu šest kanadských zaměstnanců ambasády. To vše ve filmu nazvaném Argo, jenž Benovi přinesl druhého Oscara.
Toho prvního získal za původní scénař k Dobrému Willu Huntingovi, který napsal se svým dlouholetým, a v tomto článku paradoxně již zmíněným, kamarádem Mattem Damonem. Tenhle počin o jednom matematickém géniovi se stal důležitým mezníkem v kariéře obou těchto pánů, přičemž v podstatě platí, že každý se vydal trochu jiným směrem. Benjamin Geza Affleck-Boldt, jak zní jeho celé jméno, se rozhodl kupříkladu pro dvojnásobnou spolupráci s Michaelem Bayem (Armageddon, Pearl Harbor), objevil se ve sci-fi Johna Woo, stal se kultovním Jackem Ryanem, ale i svým nejoblíbenějším komiksovým superhrdinou – Daredevilem. Nevyhýbá se však ani záporným rolím, což předvedl minulý rok v příjemné oddychovce Hra na hraně. Letos ho uvidíme v adaptaci bestselleru Zmizelá od Gillian Flynnové (v režii Davida Finchera), a také byl jako dosud nejstarší herec obsazen do role Batmana v pokračování nepovedeného Muže z oceli. Tahle volba však u mnohých vyvolala rozporuplné reakce. „Chápu, že proti internetu jsem v nevýhodě, ale kdybych si nemyslel, že ten film bude dobrý a že já v něm mohu být dobrý, nedělal bych ho,“ komentoval. Tento Bruce Wayne sice už prý bude jaksi za zenitem, ale jeho představitel se i přesto poctivě připravuje, jak po mentální, tak po fyzické stránce.
PETER BERG
Pravda, co se celovečerních filmů týče, v cizím se ukázal zatím naposledy před sedmi lety. Konkrétně šlo o počin jednoho z dále uvedených herců/režisérů. Nicméně protože letos (zatím nejlepším) kinofilmem Lone Survivor předvedl, že dokáže natočit mimořádně působivé dílo, musel prostě být zařazen. Při pohledu na jeho předchozí režijní počiny se tomu přitom ani věřit nechce. Jeho debut sice dopadl vcelku obstojně, ovšem akční komedie Vítejte v džungli se hrubě nevyvedla, přestože měl k dispozici hvězdné obsazení, včetně Arnolda Schwarzeneggera (byť jen v malé roličce), který byl navíc v té době už „Guvernátorem“. Následující tři projekty ovšem vskutku stály za to. Světla páteční noci se v USA těší velké oblibě (i proto, že v nich jde o americký fotbal), takže není divu, že se Bergovi podařilo prosadit úspěšný stejnojmenný seriál. V Království zase naznačil, že jeho nejsilnější stránkou by mohl být Blízký a Střední východ. Hancock sice co do skutečných kvalit až taková sláva nebyl, ale stal se čtvrtým komerčně nejúspěšnějším počinem roku 2008 (to se v současném Hollywoodu počítá především!) a newyorkský rodák si současně vyzkoušel, jaké to je režírovat superhrdinský film, kterých od té doby výrazně přibylo. A nutno ještě dodat, že na to, že šlo o „adaptaci“ deskové hry, si dobře poradil i s Bitevní lodí, byť za ni byl nominován na Zlatou malinu.
Jako herec na sebe pak asi nejvíce upozornil coby násilník Joey Randone v Zemi policajtů, jako parťák detektiva pronásledujícího Jamieho Foxxe a Toma Cruise v thrilleru Collateral a jako mnozí další se spolu s Benem Affleckem pokusil sebrat/sejmout gangstera Buddyho Israela v zábavném ztřeštěném akčňáku Sejmi eso.
KENNETH BRANAGH
Specialista na Shakespeara (který prý „v Branaghově podání snese úplně všechno“). Tohle označení rodákovi ze severoirského Belfastu jen tak někdo neodpáře. K divadlu má opravdu extrémně vřelý vztah, takže není divu, že je podepsán pod větším množstvím adaptací Bardova díla pro stříbrné plátno. Jindřich V., Mnoho povyku pro nic, Othello, Marná lásky snaha, úsměvná „atypická" komedie Jak se vám líbí s vynikající Bryce Dallas Howard … a samozřejmě na čtyři Oscary nominovaný Hamlet se stopáží překračující čtyři hodiny! V počtu nominací předčil verzi s Melem Gibsonem od Franka Zeffirelliho, který mimochodem také poměrně často hledal náměty v díle největšího dramatika všech dob, přičemž jeho pojetí Romea a Julie z roku 1968 je mnohými znalci dodnes pokládáno za nejpřesnější přepis.
Jako režisér však Kenneth hledal látku vhodnou na zfilmování i v díle jiných umělců a tvůrců divadelních her. Pustil se kupříkladu do remaku Slídila, kde sivystačil jen se dvěma herci. Pro naprostou většinu diváků znalých komiksových předloh marvelovských bijáků bylo proto absolutním šokem, když se dozvěděli, že právě tenhle „divadelník“ se stane „kormidelníkem“ prvního samostatného filmu o Thorovi. Branagh, pro někoho možná překvapivě, tenhle komiks hltal už odmala a díky svému přístupu věnoval více pozornosti hercům, a v podstatě i kvůli tomu se úvodní dobrodružsví superhrdiny s kladivem stalo po Iron Manovi nejlepším dílem marvelovské „Phase One“. A letos se pustil do dalšího, celkově pátého příběhu Jacka Ryana, který však zůstal tak trochu na okraji zájmu. Příští rok proto hodlá pořádně zabodovat s Popelkou.
GEORGE CLOONEY
Je jediným člověkem, který byl kdy nominovaný na cenu Akademie hned v šesti různých kategoriích (včetně Nejlepší film, Nejlepší herec v hlavní roli, Nejlepší herec ve vedlejší roli a Nejlepší režie)! Zajímá se o politiku, což je poměrně dobře znatelné z jeho režijních počinů, především tedy z tohoto a tohoto. Na pole (svérázné a nejen) televizní „zábavy“ se vydal v biografii Milujte svého zabijáka, kterou si zvolil za svou prvotinu. Možná i proto, že vlastní show měl v 70. letech minulého století taky jeho otec Nick. Když na židli s nápisem „DIRECTOR“ usedl potřetí, překvapivě se puslil do komedie, která se zabývá více tématy, než jen počátkem profesionalizace amerického fotbalu. Tvrdé palice, jakkoliv jsou velmi pěkně natočené, si však příliš nezískaly ani diváky, ani kritiky a ke všemu musel jejich režisér kvůli jistým nesrovnalostem vystoupit z WGA (Writers Guild of America). A letos tedy měli premiéru Památkáři – patrně jeden z posledních velkých příběhů druhé světové války, který dosud ve filmu nikdo nevyprávěl.
Co se herecké kariéry George Clooneyho týče, pak si jsem vzhledem k jeho popularitě jistý, že spoustu počinů, ve kterých se objevuje pouze před kamerou, určitě znáte. Přistupme tedy k dalšímu pánovi, jehož příjmení začíná písmenem „C“.
KEVIN COSTNER
Přesně tak – musíme si promluvit o Kevinovi. Ale počkat! To jsme udělali tady, byť tam nás zajímala převážně jeho westernová tvorba. Nicméně z vybraných režírujících herců se právě Costner uvedl asi nejsilnějším debutem. Když se tenkrát objevily zprávy o tom, že tenhle herec natáčí a ke všemu hraje hlavní roli v ryzí „žánrovce“ s tříhodinovou stopáží, lidé, kteří se mu nevysmáli, by se patrně dali spočítat na prstech. A ejhle, tržby byly tak velké, že se rozpočet (22 milionů dolarů) zaplatil hned dvacetkrát! Teprve až po třiašedesátém udílení prestižních Oscarů však zmlkli úplně všichni posměváčci. Tanec s vlky totiž po třech Zlatých glóbech získal hned sedm cen Akademie! Není divu, že mu po takovém úspěchu stoupl hřebínek, což se výrazně projevilo ve Vodním světě, kdy se rozhádal se svým kamarádem a jmenovcem Reynoldsem, protože každý měl jinou představu o tom, jakým směrem by se měl tenhle až do Titaniku největší projekt ubírat. „Kevin by měl hrát jen ve filmech, které režíruje. Jedině tak totiž může pracovat současně se svým oblíbeným hercem a oblíbeným režisérem,“ prohlásil filmař, který s Costnerem předtím spolupracoval na Fandangu (jeho první velká role) a oblíbeném Robinu Hoodovi: Králi zbojníků. I tyhle neshody způsobily, že Vodní svět prakticky propadl. Jeho hlavní hvězdě se však vize postapokalyptické sci-fi evidentně zalíbila, a tak se do ní pustil znovu.
Tenktorát v Poslu budoucnosti (The Postman), který nenásilným způsobem říká, že bychom si měli vážit poštovních úřadů. Tady pro změnu rozhněval autora knižní předlohy Davida Brina, kterému se nelíbilo, že scénář vznikl absolutně bez jeho účasti. I v tomto případě se jednolo o velký propadák, ačkoliv nepochybně šlo, jde a půjde o chytřejší počin. Ale v době, kdy zmíněný Titanic naplno započal CGI revoluci, to holt Costner neměl se svým „oldschoolovým“ dílkem jednoduché. Zvláště, když šlo do kin šest dní po premiéře velkofilmu Jamese Camerona, na který šli všichni … klidně i dvakrát. Chuť si tak dvojnásobný držitel Oscara (nejen) z tohoto pohledu de facto spravil až Krajinou střelců.
Protože zbožňuje baseball, zahrál si hned v několika filmech, které se touto hrou zabývají (nejslavnější bude asi Hřiště snů). Z dalších hereckých příležitostí stojí rozhodně za zmínku JFK, výborný Mr. Brooks, Jack Ryan: V utajení a nejaktuálněji 3 dny na zabití. Tento rok by přitom mohlo mít premiéru až pět filmu, ve kterých hraje, ovšem je docela jisté, že všechny si do našich kin cestu nenajdou.
Tak, a na tu druhou šestici se podíváme záhy …