Recenze: Jak básníci čekají na zázrak

 

 

A to nejen proto, že připisuje šestý zářez do série, jaká u nás nemá obdoby. Štěpán Šafránek měl možnost během svého života poznat pozoruhodné a ještě pozoruhodnější ženy. Vztah s žádnou z nich však nevydržel. Nejnadějněji to vypadalo s Annou Posedlou, ale jak uvidíme v úvodu, také o ni přišel. Zůstal tedy sám se synem, který místo učení raději vytváří seznam potencionálně vhodných partnerek pro tatínka. Nechybí mezi nimi ani Zuzana Rybářová se svou dcerou „Vanessou“, které bydlí hnedle vedle. Ke slovu se ale pochopitelně dostanou i některé další osoby, včetně starých a nejstarších známých.

Samozřejmě nemůže chybět Vendulka (Eva Jeníčková), s níž se Štěpán občas vyspí. Má dceru Majku (Denisa Nesvačilová), která možná mohla dostat více prostoru. Vyzvedávat medikamenty chodí syn hlavního hrdiny za Ute (Tereza Brodská). Kariéru v politice, konkrétně ve straně Správná cesta – SPRC, udělal Nádeníček. Emil Nádeníček (Oldřich Navrátil). Bouchal (František Ringo Čech) teď pracuje v místním bazénu, který si oblíbili Štěpán, Kendy a Karas (Lukáš Vaculík). I proto, že rádi sledují akvabely. Někteří si budou pamatovat Ivetku (Markéta Hrubešová), ale více bude asi těch, kteří si vzpomenou na Písaříka (Pavel Zedníček) či Sahuláka (Tomáš Töpfer). V paměti ovšem zřejmě úplně nejvíce utkvěli spolužák Venoš z Moravy (Václav Svoboda) a profesor Ječmen (Josef Somr). No tady fakt schází už jenom Mireček a jeho dědeček.

Větší i menší roličky tu mají i další známé tváře – Nela Boudová, Jiří Strach, Ondřej Kepka, Miroslav Táborský, Miroslav Hanuš, Leoš Mareš, Eva Holubová a zvláštní pozornost zasluhuje trio Rudolf Hrušínský-Jiří Lábus-Josef Abrhám. Posedávají v hospodě, kde se nesmí mluvit o sportu, umění a politice, přičemž poslední jmenovaný častokrát vypointuje danou scénu suchou, leč přesto úsměvnou a dokonce i zamyšleníhodnou hláškou. Tohle je vlastně veliké plus celého filmu. Jednak tenhle takříkajíc „cameový koncept", a druhak, že se vám při jeho sledování bude dost možná taky honit hlavou spousta věcí.

Třeba to, jak jsou Pavel Kříž a David Matásek se svými postavami sžití. Ať už je pauza mezi díly jakákoliv, stejně pak vystřihnou Štěpána a Kendyho tak, že nemáme důvod nevěřit tomu, že se jim na jejich životní cestě přihodily právě tyhle radosti a starosti. A nutno podotknout, že cesta je to zajímavá i zábavná a s každou další části vlastně scenáristicky náročnější, neboť se pořád rozrůstá počet postav i proslulých momentů, které by se daly využívat znova a znova. Takže rozhodnout, jestli to tam dramaturgicky patří nebo ne, může být skutečný oříšek. Ladislav Pecháček má nejen co se této série týče veliký cit pro vyprávění a prostřednictvím těchto postav uvažuje, glosuje a přemítá. Někdy vtipně, někdy seriózně, někdy možná (mírně řečeno) trochu zvláštně.

Ale díky tomu, že postavy řeší a komentují naprosto obyčejné věci, si snadno získávají divácké sympatie, třebaže se jinak věnují, řekněme, ne zcela obyčejným povoláním. Šestí Básníci si udržují svou nezaměnitelnou poetiku a svůj „poetický humor“, takže je fajn se na ně dívat. Jenom to asi bude chtít drobek trpělivosti, jelikož expozice úplně nenesvědčuje tomu, že by se mělo jednat o jeden z nejlepších českých bijáků posledních několika roků. Škoda, že se na něj v kinech tolik nechodilo. Zřejmě jde o ten typ filmů, které musí dozrát, tj. diváci si k nim najdou cestu až později na DVD ... nebo v televizi.

Určitě by byla škoda v ní, až poběží, nové Básníky propásnout, protože obsahují hodně dobré momentky (nejen ty milostné), což do jisté míry pramení i z toho, že ačkoliv hlavní hrdina vystřídal už několik partnerek, žádná nebyla jako Linda Rybová (dost dobře nechápu, proč se ve filmech neobjevuje častěji). Společně zažijí hezké chvilky, ať už při jízdě na kole, při ukazování si sklepů nebo při vystihování toho správného okamžiku. Ta pravá otázka ovšem zní, jestli se i tentokrát bude básnit. A jestli ano, dojde v této souvislosti, dalo by se napsat, i na legendární „dvě ještěrky na opuce“?

Jak básníci čekají na zázrak je film, který se naštěstí nese ve stejném duchu, jako předchozí části této vskutku unikátní série. Její výjimečnost vlastně spočívá i v tom, že obecně zachycuje a reflektuje období, ve kterém se odehrává. I proto nemá cenu si postěžovat na to, že nové díly mají jinou atmosféru. Zvláště o šestce lze napsat, že byla natočena poměrně sterilně, což ale asi nesouvisí s tím, jaké povolání vykonává hlavní postava. Spíše za to budou moct lokace a použitá technika (typ kamery, kvůli čemuž je obraz takový čistý a „vyleštěný“). I když režisérovi a scenáristovi táhne na osmdesát a představitelům těch nejdůležitějších rolí na padesát a šedesát, tato část by nemusela být závěrečnou. Na jednu stranu by se teď vzhledem ke Kendyho chystanému filmu ten kruh v podstatě symbolicky uzavřel. Na druhou stranu, příběh a témata pro vyprávění by se určitě našly. Sedmička by nebyla marná ... Ale jak říká právě Kendy: „Zazdít se to dá vždycky.“

FOTO: Bioscop