Falcon
Kategorie: Kino
Recenze: Solo: Star Wars Story
Autor: Tomáš Kordík -
Ještě předtím, než Han Solo zestárnul, byl mladý. Doufám, že vám předchozí věta připadá 
alespoň trochu vtipná, protože u samotného filmu se příliš nezasmějeme. O srandu se stará především droidka L3-37, jenomže ta tady – podobně jako Thandie Newton – stráví velice málo času. Samozřejmě se tak nějak očekává, že se dočkáme narážek na původních šest epizod. Nutno podotknout, že na rozdíl od Rogue One, Solo určitě vyžaduje větší znalost celé série, tj. více zřejmě potěší skalní příznivce a příznivkyně, kteří viděli každou epizodu víckrát a nebudou muset přemýšlet o souvislostech, proč jim to či ono připadá povědomé.
A to se nemusí vyplatit, protože film ubíhá v poměrně rychlém tempu a při tom možná trochu
zbytečně roztažitém příběhu, ve kterém vystupuje řada postav, se opravdu vyplatí dávat pozor, zejména při dialogových pasážích. Christopher Miller a Phil Lord byli od tohoto projektu odejiti až po nějakých pěti měsících, když už bylo skoro všechno natočeno a zkušený Ron Howard, místo toho, aby se snažil složitě přizpůsobovat jejich stylu, raději spoustu materiálu natočil znovu – postaru a bez rizika. Ti dva se pak spokojili alespoň s tím, že budou uvedeni pod titulkem „výkonní producenti“. To by vysvětlovalo ten srovnatelný rozpočet s epizodami VII a VIII, a také s Rogue One, protože v porovnání s nimi působí Solo skromněji, především co se vizuálních efektů týče.
Režisér počinů jako Navždy a daleko, Apollo 13 nebo Šifra mistra Leonarda pojal Sola
malinko jinak, než předchozí filmy, takže nese prvky westernu a v některých momentech jako bychom se vizuálně přesunuly zpět do 40. a 50. let. Snad i kvůli tomu jest obraz v některých sekvencích neobvykle tmavý. Z vizuálního úhlu pohledu se tedy Solo tváří býti „nejdospěláčtější“ částí celé série. Dokonce upouští od těch přechodových stíraček, přestože k nim okolnosti několikrát de facto přímo vybízejí. Dodejme, že obecenstvu v zahraničí se zatím nic z toho příliš nezmlouvá.
V Solovi se podíváme do doby, ve které panuje bezpráví a po předaleké galaxii se „poflakují“
zločinecké syndikáty. Mnohé dychtí po látce zvané coaxium, včetně Tobiase Becketta, jenž pracuje pro Drydena Vose. Na planetě Corellia však nachází se muž, který bude na tři roky odloučen od své milé Qi’ry a svým způsobem pořádně zamíchá kartami … Protože se jedná o prequel, ten příběh se vlastně do značné míry napsal sám, jelikož muselo být zřejmé, co by se v něm mělo objevit a co by mělo zaznít. Zvláště to musela být hračka pro někoho, jako je Lawrence Kasdan, jenž napsal scénář i k Impérium vrací úder, Návratu Jediho a Síla se probouzí a že má westerny rád, ukázal nejen na Silveradu.
Dozvíme se tedy, že Han ke svému příjmení přišel podobně, jako mnozí Evropané po
přistěhovaleckém příjezdu do USA na začátku minulého století. Nebudeme ochuzeni o moment, kdy se poprvé setká s Chewbaccou (bezpochyby nejlepší scéna filmu) a vypomůže mu znalost cizích jazyků. Pochopitelně nemůže chybět pojednání o tom, kterak Han Solo k lodi Millenium Falcon přišel. Předtím totiž byla ve vlastnictví oportunisty Landa Calrissiana (Donald Glover). Očekávala se i ta romantická linka mezi hlavním hrdinou a Qi’rou, jejíž představitelka Emilia Clarke rozhodně zaujala mnohem více než v Terminator Genisys! Woody Harrelson se v podobných úlohách už objevil a Paul Bettany, jenž s Ronem Howardem naposledy spolupracoval na Čisté duši, opět ukázal, že je poněkud nedoceněným hercem.
Solo: Star Wars Story je zároveň dalším pozoruhodným projektem v kariéře Aldena Ehrenreicha, která začala spoluprací s Francisem Fordem Coppolou na Tetru. Jeho ztvárnění Hana Sola dohromady není, co vytknout. I proto, že se až na výjimky nesnaží nijak napodobovat Harrisona Forda, který tady nakonec nemá ani cameo. Samotný film asi nikoho ničím neurazí, ale pořád platí, že MacGuffin typu coaxia jsme mohli i jinde, stejně jako postavu s charakterem Landa. A na rozdíl od ostatních epizod, v této nenajdeme žádnou dechberoucí scénu.
FOTO: Falcon
alespoň trochu vtipná, protože u samotného filmu se příliš nezasmějeme. O srandu se stará především droidka L3-37, jenomže ta tady – podobně jako Thandie Newton – stráví velice málo času. Samozřejmě se tak nějak očekává, že se dočkáme narážek na původních šest epizod. Nutno podotknout, že na rozdíl od Rogue One, Solo určitě vyžaduje větší znalost celé série, tj. více zřejmě potěší skalní příznivce a příznivkyně, kteří viděli každou epizodu víckrát a nebudou muset přemýšlet o souvislostech, proč jim to či ono připadá povědomé.A to se nemusí vyplatit, protože film ubíhá v poměrně rychlém tempu a při tom možná trochu
zbytečně roztažitém příběhu, ve kterém vystupuje řada postav, se opravdu vyplatí dávat pozor, zejména při dialogových pasážích. Christopher Miller a Phil Lord byli od tohoto projektu odejiti až po nějakých pěti měsících, když už bylo skoro všechno natočeno a zkušený Ron Howard, místo toho, aby se snažil složitě přizpůsobovat jejich stylu, raději spoustu materiálu natočil znovu – postaru a bez rizika. Ti dva se pak spokojili alespoň s tím, že budou uvedeni pod titulkem „výkonní producenti“. To by vysvětlovalo ten srovnatelný rozpočet s epizodami VII a VIII, a také s Rogue One, protože v porovnání s nimi působí Solo skromněji, především co se vizuálních efektů týče.Režisér počinů jako Navždy a daleko, Apollo 13 nebo Šifra mistra Leonarda pojal Sola
malinko jinak, než předchozí filmy, takže nese prvky westernu a v některých momentech jako bychom se vizuálně přesunuly zpět do 40. a 50. let. Snad i kvůli tomu jest obraz v některých sekvencích neobvykle tmavý. Z vizuálního úhlu pohledu se tedy Solo tváří býti „nejdospěláčtější“ částí celé série. Dokonce upouští od těch přechodových stíraček, přestože k nim okolnosti několikrát de facto přímo vybízejí. Dodejme, že obecenstvu v zahraničí se zatím nic z toho příliš nezmlouvá.V Solovi se podíváme do doby, ve které panuje bezpráví a po předaleké galaxii se „poflakují“
zločinecké syndikáty. Mnohé dychtí po látce zvané coaxium, včetně Tobiase Becketta, jenž pracuje pro Drydena Vose. Na planetě Corellia však nachází se muž, který bude na tři roky odloučen od své milé Qi’ry a svým způsobem pořádně zamíchá kartami … Protože se jedná o prequel, ten příběh se vlastně do značné míry napsal sám, jelikož muselo být zřejmé, co by se v něm mělo objevit a co by mělo zaznít. Zvláště to musela být hračka pro někoho, jako je Lawrence Kasdan, jenž napsal scénář i k Impérium vrací úder, Návratu Jediho a Síla se probouzí a že má westerny rád, ukázal nejen na Silveradu.Dozvíme se tedy, že Han ke svému příjmení přišel podobně, jako mnozí Evropané po
přistěhovaleckém příjezdu do USA na začátku minulého století. Nebudeme ochuzeni o moment, kdy se poprvé setká s Chewbaccou (bezpochyby nejlepší scéna filmu) a vypomůže mu znalost cizích jazyků. Pochopitelně nemůže chybět pojednání o tom, kterak Han Solo k lodi Millenium Falcon přišel. Předtím totiž byla ve vlastnictví oportunisty Landa Calrissiana (Donald Glover). Očekávala se i ta romantická linka mezi hlavním hrdinou a Qi’rou, jejíž představitelka Emilia Clarke rozhodně zaujala mnohem více než v Terminator Genisys! Woody Harrelson se v podobných úlohách už objevil a Paul Bettany, jenž s Ronem Howardem naposledy spolupracoval na Čisté duši, opět ukázal, že je poněkud nedoceněným hercem.Solo: Star Wars Story je zároveň dalším pozoruhodným projektem v kariéře Aldena Ehrenreicha, která začala spoluprací s Francisem Fordem Coppolou na Tetru. Jeho ztvárnění Hana Sola dohromady není, co vytknout. I proto, že se až na výjimky nesnaží nijak napodobovat Harrisona Forda, který tady nakonec nemá ani cameo. Samotný film asi nikoho ničím neurazí, ale pořád platí, že MacGuffin typu coaxia jsme mohli i jinde, stejně jako postavu s charakterem Landa. A na rozdíl od ostatních epizod, v této nenajdeme žádnou dechberoucí scénu.
FOTO: Falcon
