Recenze: Banger.

 

 

Dva týpci, co mají drogy jako životní styl? Jeden nás baví tím, že je moc, zatímco druhý musí řešit seriózní věci, které souvisejí s přítelkyní? Jestlipak jsme to už někde neviděli … No jasně, v Perníkové věži před dvaceti rokama. Ale nenechme se zmást. Oba filmy totiž jinak mají docela odlišný koncept i vizuál. Vlastně bych se vůbec nedivil, kdyby režisér a scenárista Adam Sedlák sondu Milana Šteindlera nikdy neviděl. V Perníkové věži se vlastně vědomě smějeme smutným věcem (aniž bychom si mysleli, že je to známka punku), protože na Jakubovi a Radkovi zanechává užívání drog už trvalé následky. U (anti)hrdinů Bangera. si tuplem řekneme, že takhle bychom rozhodně skončit nechtěli, ba ani bychom nechtěli mít Alexe a Láďu za kamarády. Snad si právě tohle při sledování uvědomí teenageři, kteří jsou do značné míry jedinou cílovou skupinou.

Klučina Alex má pokérovaný obličej (vyniká zvláště číslo 97 pod pravým okem), nicméně tím bychom se zase neměli nechat nachytat. Záhy totiž zjišťujeme, že se jedná o ztracenou existenci, které by nepomohl ani pasťák, ani výchovné nařezání od rodičů. Snaží se být někým, kým není. A když se i přes svoje morální zábrany pustí do zcela nemorální a krajně riskantní „akce řezaný fet“, nevěstí to pro něj vůbec nic dobrého. A pro nás diváky se jedná o znamení, že tohle s velkou pravděpodobností prostě nemůže skončit dobře, i kdyby na jeho cestě do pekla došlo na prozření. Díky jeho mladické nerozvážnosti nás tenhle příběh rozhodně bude zajímat, v čemž má patrně prsty i jistá dávka nikoli kokainu, nýbrž škodolibosti. Adam Mišik byl výbornou a asi taky jedinou možnou volbou, přestože vypadá na patnáct, ač mu je pětadvacet – tedy de facto stejně, jako bylo Janu Dolanskému a Radkovi Kuchařovi v době Perníkové věže. Akorát si od doby, kdy se setkáme se všemi nejdůležitějšími postavami, říkáme: „Hlavně ať ten film nemá takovejhle konec. Hlavně ať ten film nemá takovejhle konec! …“ A bohužel, přesně takový konec ten film má!

Ale pojďme raději na začátek. Alexova motivace vychází z jeho zkresleného vnímání reality. Přítelkyně Sára se na něj vykašle. A on jakožto aspirující rapper je přesvědčený o tom, že se k němu vrátí, když zmákne feat – ať už s cocalerem, nebo bez něj – se svým idolem Sergeiem Barracudou (to je skutečný rapper, jehož hraje skutečný Sergei Barracuda), a pak si lajsne titulní Banger. Jenže na to potřebuje schrastit 5K éček (eur, nikoli extází). Přeloženo ve zkratce: chce spolupracovat s rapperem Sergeiem Barracudou, aby mu za 5 000 eur pomohl stvořit úspěšný song, protože si myslí, že jenom na tom Sáře záleží. No, to je jako kdyby si Motýlek usmyslel, že jediný způsob, jak se dostat z trestanecké kolonie ve Francouzské Guyaně a vrátit se do France za svou milou, je postavit na ostrově bazén o velikosti 14x8,5 metru.

 

 

Nicméně, k získání potřebné částky bude nutné výrazně navýšit stávající zásoby kokainu, což pro maximání zisk nepůjde jinak, než ředěním. Něco nabídne kuchyň, něco omítka na zdi a účel pomůže jistě splnit i ketalin. Zákazníci se dozajista najdou, protože Alex má dobrou pověst týpka, jenž nabízí prvotřídní zboží. I tu teď v zabedněné honbě za absurdním cílem dává v sázku. Avšak tenhle plán se může nevratně zvrtnout, o čemž by mohla povyprávět kdejaká nahá profesionální společnice. Jinak nejvyraznější ženskou postavu si zahrála Anna Fialová, která jenom potvrdila svůj široký herecký rozsah. Její Sára se dlouho tváří býti jedinou víceméně slušnou postavou (spolu s vyhazovačem před klubem), ovšem vždycky záleží na pevné vůli.

Režisér a scenárista Adam Sedlák byl v roce 2018 vychvalován za značně přeceňovaného Domestika. Ale teprve s Bangerem. prokázal, že se jeho další tvorbu rozhodně vyplatí sledovat, protože osobní cesta postav do pekla je podána vyzráleji. Ačkoli třeba prostřihy, které mají být především vtipné a cool (např. Pejsek a kočička vaří dort, AZ-kvíz), jsou pěkně odkoukané, ale Adam McKay ve svých filmech Sázka na nejistotu, Vice a K Zemi hleď! pozvednul tenhle dění dokreslující, leckdy ironický/cynický výrazový prostředek na umění. Samozřejmě se nabízí reagovat na to, že se natáčelo na iPhone. Momenty, u kterých je to dobře vidět a u kterých to trochu snižuje věrohodnost, by se překvapivě daly spočítat na prstech jedné ruky, protože nepříjemně roztřeseného obrazu se přece dá docílit i s normální kamerou. Navíc s výjimkou jediného (nechci spoilerovat, ale v předchozím odstavci jsem ji trochu naťuknul), se nejedná o žádné důležité twisty ... Vlastně počkat, beru zpátky, neboť ani tenhle není důležitý, jelikož se nedozvíme jeho rozuzlení.

Banger. je film, který z hlediska toho záznamového zařízení nepřináší žádnou revoluci. Vždy už v roce 2014 natáčel Jiří Mádl svůj debut Pojedeme k moři na foťák a Steven Soderbergh (aka Peter Andrews) zaznamenal čtyři roky zpátky Nepřítečnou taky na iPhone. Možná i díky tomu zařízení můžeme získat pocit, že v této české novince převládají chladné barvy. Ale to není až tak podstatné, jelikož čistě obsahová stránka tu vizuální jasně přebíjí. Na druhou stranu to rozhodně neznamená, že by se mělo jednat o cestu, jakou by se měl nejen český film nadále ubírat! Banger. hlavně dokazuje, že u nás má smysl natáčet i jiný žánr, než komedii 21. století. Jde jenom o to se nebát. Tak věřme, že tenhle biják nedoplatí na tu poměrně úzkou cílovou diváckou skupinu (pravda, spíše maximálně do věku Alexe a Ládi), neboť vzhledem ke svým dobrým kvalitám, díky kterým by jej nominace na Ceny české filmové kritiky a Českého lva neměly minout, by v žádném případě neměl zůstat někde zastrčený v koutě.

P.S.: Patrně v žádném jiném českém filmu nikdy nezaznělo tolikrát ono čtyřpísmenné slovo na 'P'. 

KOMPLETNÍ PROGRAM KINA LUCERNA JE K DISPOZICI TADY

FOTO: Bontonfilm