Bohemia Motion Pictures
Kategorie: Speciál
Minirecenze: České hrané filmy roku 2022 … Část PRVNÍ
Autor: Tomáš Kordík -
FILMY JSOU ŘAZENY OD KVALITATIVNĚ NEJMÉNĚ PODVEDENÉHO K TOMU LEPŠÍMU.
LÁSKA HORY PŘENÁŠÍ
Po Klářině příběhu se přetočíme zpátky v čase, abychom se podívali na ten Alexin a po něm na Róbertův. Že by se navzájem nějak rafinovaně doplňovaly a po odehrání druhého a třetího by se nám stvořil krásně propojený celek, jako tomu je například v epizodě Simpsonových nazvané Trilogie omylů, tak to zcela určitě ne. Navíc, každá druhá, resp. více než každá druhá postava mluví slovensky – dokonce i tehdy, když mají být s tou česky mluvící otec a dcera. Většina vtípků je založená na nedorozumění, což není špatně, pokud se tedy tenhle přístup v drobných obměnách neopakuje sedmkrát osmkrát. A scény, ve kterých se figura z jednoho příběhu potká s tou z jiného, nebývají v těch linkách totožné. V Pulp Fiction je to logický režijní záměr, zatímco v Láska hory přenáší to spíše budeme muset považovat za režijní chybu. Hlavně, že přijde David Kraus a Juraj Kukura, což bylo u druhého jmenovaného jasné už od první zmínky o něm. Pravda, Csongor Kassai jednou replikou úsměvně vzpomene na tuto svoji zřejmě nejslavnější roli. Vedle toho samozřejmě dojde na nějaké ty tuctovější pochybnosti nad vdáváním, a taky bude nutné vyzvednout nesmyslně zbloudilou svědkyni s tváří Vandy Chaloupkové. Jo, a k tomu se bude hledat ženich, který vlastně ani není ztracený ... To vše vesměs ve statických záběrech, ve kterých švenk aby jeden pohledal. Nic naplat, tahle komedie má svoje četné nedostatky (hudba mezi ně nepatří), nicméně jich má přibližně stejně, jako většina dalších současných českých.
HODNOCENÍ: 5/10
A PAK PŘIŠLA LÁSKA …
Od režiséra dramatu Zrcadla ve tmě přichází další dílko spadající do manifestu Nová česká intimita, který do jisté míry slouží jako alibi pro komerční neúspěch. Tentokrát nejsme v jedné místnosti u jednoho stolu. Místo toho jsme většinou v jednom domě a sledujeme údajnou psycholožku Kristýnu (jméno se k Pavle Tomicové příliš nehodí). O zubařích se říká, že se sami nejvíc bojí chodit k zubaři. Psycholožky se pro změnu asi bojí chodit k psycholožkám, a tak raději volí pomoc kartářek, které na internetu tvrdí, že jsou zaručeně čisté a svou profesi skutečně ovládají až do bodu mezi nebem a zemí. Nebo něco v tom smyslu. Tady, ve stavení uprostřed ničeho, si hlavní hrdinka přizve jako podporu svou trochu odcizenou dceru a pokusí se vypořádat se svým bolestným trápením.
Pavla Tomicová hraje opravdu působivě, takže nominace na CČFK a Českého lva sedí. Všechny čtyři herečky, jaké v podstatnějších úlohách spatříme před kamerou, spolupracovaly i na scénáři, čili se nelze zbavit dojmu, že tuhle roli částečně propojila se svým osobním životem. Tereza Hofová je však v roli kartářky mimořádně přesvědčivá. Podobné postavy bývají divácky vítané. I proto, že přinášejí nejednoznačnost v tom smyslu, že můžou (jako Oda Mae v Duchovi) i nemusí (Vlastík Plamínek?) být skutečné. Taky tento prvek – v kombinaci s pobýváním v domě v jakémsi zapdákově – přidává bijáku na pěkné, tajemnější atmosféře, byť se samozřejmě nedá předpokládat, že by se děj zvrtnul v něco ve stylu Texaského masakru motorovou pilou. Místo toho se dočkáme objímání stromků (ačkoli ne až v takové míře jako v Jedna ruka netleská). Bohužel se nedočkáme vývoje, jaký by některou z postav v jejím snažení někam výrazně posunul. Jednoznačně chybí pointa, na základě které bychom se po naskočení závěrečných tituklů necítili jaksi oklamaní. Tím film sám sebe docela shodí.
HODNOCENÍ: 6/10
PROMLČENO
Suverénně nejlepší biják Robeta Sedláčka, tedy Pravidla lži, prý vzniknul prakticky náhodou, jelikož příběh měl být jiný. S Promlčeno se mu daří po celou dobu držet diváckou pozornost. Zvědavost nad tím, jak to všechno dopadne, určitě setrvává. A nepotřebujeme k tomu žádné akční sekvence. K napětí bohatě stačí třeba sledovat Karla Rodena, jak sedí v autě na parkovišti a do telefonu vypráví. Ale mluví vůbec pravdu? Režisér, resp. v tomto případě scenárista, dostane sám sebe víckrát do slepé uličky, ze které hledá dosti krkolomně cestu ven – viz například finále, kde podřízení nechají projít za šéfem cizince s pistolí, jelikož to vypadá, že chce konflikt vyřešit klasickým kovbojským soubojem na život a na smrt. Ale tvůrci stejně zasluhují pochvalu za to, že zkusili jiný žánr, než drama nebo komedii. Nikdy není dobré, když chtějí filmaři vyprávět o něčem seriózním, ale tento záměr se jim nepodaří zrealizovat a vyleze z toho spíše parodie. Promlčeno není ten případ, byť určitě šlo natočit lépe. Takže naštěstí pořád platí, že klady o kousek převyšují nedostatky.
HODNOCENÍ: 6/10
CIRKUS MAXIMUM
Starý pan Ferdinand je skutečně tělem i duší cirkusák. Proto by rád postavil cirkus na Letenské pláni pro cirkusový festival (rozumějte cirkusové představení), kam nakonec zavítá i šéf kabaretu Moulin Rouge (bez Ewana McGregora a Nicole Kidman). Mrzí ho, že jeho synové nechtějí jít v jeho šlépějích. Poctivé cirkusové řemeslo bylo v Čechách přece vždycky o rodině, tak jako to mafiánské v Kalábrii. Světští ale byli vždycky banda fajnových týpků a děvčat, ať už pocházeli z Brna nebo z Poděbrad. Ti zkušenější si často neodpouštějí storky a moudra, která paradoxně působí, že nás jimi tvůrci chtějí potrestat za to, že jsme Cirkusu Maximum dali šanci. Alespoň, že se dočkáme pěkných aritistických čísel (podle všeho je obstarala rodina Berouskova) a tygrů v záběru. S Cirkusem Humberto se pochopitelně nedá srovnávat, nicméně jsem si při sledování vzpomněl na dobu, kdy mně bylo devět nebo deset a byl jsem jedním ze tří lidí, přes které pak klaun v manéži přeskakoval. Jenže když viděl, že tři už je moc, tak radši „jako“ vždycky při odrazu zakopnul a spadnul vedle. Po představení jsem si chtěl koupit cirkusácký praporek, dokud po mě za něj ten samý klaun (když nad tím takhle zpětně přemýšlím, tak to možná mohl být Pennywise, možná Joker, možná Captain Spaulding) nechtěl 25 korun, což pro desetiletého kluka v 90. letech byla částka odpovídající tak pěti tisícům pro dnešním dospělého člověka. Poté, co naznačil, že nemá problém proti mně použít násilí, kdybych si to náhodou rozmyslel a nechtěl nakupovat, jsem mu prachy radši nechal a praporek si vzal. Na klauny, zvláště ty filmové, jsem však navzdory této zkušenosti nezanevřel, přestože Cirkus Maximum ukazuje, že jejich existence jest v tomto tisíciletí už spíše pouhým přežitkem, jaký pravděpodobně nečeká valná budoucnost.
HODNOCENÍ: 6/10
DRUHÁ ČÁST JE K DISPOZICI TADY
TŘETÍ ČÁST JE K DISPOZICI TADY
FOTO: Bontonfilm, Aerofilms, CinemArt, Bohemia Motion Pictures
LÁSKA HORY PŘENÁŠÍ
Po Klářině příběhu se přetočíme zpátky v čase, abychom se podívali na ten Alexin a po něm na Róbertův. Že by se navzájem nějak rafinovaně doplňovaly a po odehrání druhého a třetího by se nám stvořil krásně propojený celek, jako tomu je například v epizodě Simpsonových nazvané Trilogie omylů, tak to zcela určitě ne. Navíc, každá druhá, resp. více než každá druhá postava mluví slovensky – dokonce i tehdy, když mají být s tou česky mluvící otec a dcera. Většina vtípků je založená na nedorozumění, což není špatně, pokud se tedy tenhle přístup v drobných obměnách neopakuje sedmkrát osmkrát. A scény, ve kterých se figura z jednoho příběhu potká s tou z jiného, nebývají v těch linkách totožné. V Pulp Fiction je to logický režijní záměr, zatímco v Láska hory přenáší to spíše budeme muset považovat za režijní chybu. Hlavně, že přijde David Kraus a Juraj Kukura, což bylo u druhého jmenovaného jasné už od první zmínky o něm. Pravda, Csongor Kassai jednou replikou úsměvně vzpomene na tuto svoji zřejmě nejslavnější roli. Vedle toho samozřejmě dojde na nějaké ty tuctovější pochybnosti nad vdáváním, a taky bude nutné vyzvednout nesmyslně zbloudilou svědkyni s tváří Vandy Chaloupkové. Jo, a k tomu se bude hledat ženich, který vlastně ani není ztracený ... To vše vesměs ve statických záběrech, ve kterých švenk aby jeden pohledal. Nic naplat, tahle komedie má svoje četné nedostatky (hudba mezi ně nepatří), nicméně jich má přibližně stejně, jako většina dalších současných českých.
HODNOCENÍ: 5/10
A PAK PŘIŠLA LÁSKA …
Od režiséra dramatu Zrcadla ve tmě přichází další dílko spadající do manifestu Nová česká intimita, který do jisté míry slouží jako alibi pro komerční neúspěch. Tentokrát nejsme v jedné místnosti u jednoho stolu. Místo toho jsme většinou v jednom domě a sledujeme údajnou psycholožku Kristýnu (jméno se k Pavle Tomicové příliš nehodí). O zubařích se říká, že se sami nejvíc bojí chodit k zubaři. Psycholožky se pro změnu asi bojí chodit k psycholožkám, a tak raději volí pomoc kartářek, které na internetu tvrdí, že jsou zaručeně čisté a svou profesi skutečně ovládají až do bodu mezi nebem a zemí. Nebo něco v tom smyslu. Tady, ve stavení uprostřed ničeho, si hlavní hrdinka přizve jako podporu svou trochu odcizenou dceru a pokusí se vypořádat se svým bolestným trápením.
Pavla Tomicová hraje opravdu působivě, takže nominace na CČFK a Českého lva sedí. Všechny čtyři herečky, jaké v podstatnějších úlohách spatříme před kamerou, spolupracovaly i na scénáři, čili se nelze zbavit dojmu, že tuhle roli částečně propojila se svým osobním životem. Tereza Hofová je však v roli kartářky mimořádně přesvědčivá. Podobné postavy bývají divácky vítané. I proto, že přinášejí nejednoznačnost v tom smyslu, že můžou (jako Oda Mae v Duchovi) i nemusí (Vlastík Plamínek?) být skutečné. Taky tento prvek – v kombinaci s pobýváním v domě v jakémsi zapdákově – přidává bijáku na pěkné, tajemnější atmosféře, byť se samozřejmě nedá předpokládat, že by se děj zvrtnul v něco ve stylu Texaského masakru motorovou pilou. Místo toho se dočkáme objímání stromků (ačkoli ne až v takové míře jako v Jedna ruka netleská). Bohužel se nedočkáme vývoje, jaký by některou z postav v jejím snažení někam výrazně posunul. Jednoznačně chybí pointa, na základě které bychom se po naskočení závěrečných tituklů necítili jaksi oklamaní. Tím film sám sebe docela shodí.
HODNOCENÍ: 6/10
PROMLČENO
Suverénně nejlepší biják Robeta Sedláčka, tedy Pravidla lži, prý vzniknul prakticky náhodou, jelikož příběh měl být jiný. S Promlčeno se mu daří po celou dobu držet diváckou pozornost. Zvědavost nad tím, jak to všechno dopadne, určitě setrvává. A nepotřebujeme k tomu žádné akční sekvence. K napětí bohatě stačí třeba sledovat Karla Rodena, jak sedí v autě na parkovišti a do telefonu vypráví. Ale mluví vůbec pravdu? Režisér, resp. v tomto případě scenárista, dostane sám sebe víckrát do slepé uličky, ze které hledá dosti krkolomně cestu ven – viz například finále, kde podřízení nechají projít za šéfem cizince s pistolí, jelikož to vypadá, že chce konflikt vyřešit klasickým kovbojským soubojem na život a na smrt. Ale tvůrci stejně zasluhují pochvalu za to, že zkusili jiný žánr, než drama nebo komedii. Nikdy není dobré, když chtějí filmaři vyprávět o něčem seriózním, ale tento záměr se jim nepodaří zrealizovat a vyleze z toho spíše parodie. Promlčeno není ten případ, byť určitě šlo natočit lépe. Takže naštěstí pořád platí, že klady o kousek převyšují nedostatky.
HODNOCENÍ: 6/10
CIRKUS MAXIMUM
Starý pan Ferdinand je skutečně tělem i duší cirkusák. Proto by rád postavil cirkus na Letenské pláni pro cirkusový festival (rozumějte cirkusové představení), kam nakonec zavítá i šéf kabaretu Moulin Rouge (bez Ewana McGregora a Nicole Kidman). Mrzí ho, že jeho synové nechtějí jít v jeho šlépějích. Poctivé cirkusové řemeslo bylo v Čechách přece vždycky o rodině, tak jako to mafiánské v Kalábrii. Světští ale byli vždycky banda fajnových týpků a děvčat, ať už pocházeli z Brna nebo z Poděbrad. Ti zkušenější si často neodpouštějí storky a moudra, která paradoxně působí, že nás jimi tvůrci chtějí potrestat za to, že jsme Cirkusu Maximum dali šanci. Alespoň, že se dočkáme pěkných aritistických čísel (podle všeho je obstarala rodina Berouskova) a tygrů v záběru. S Cirkusem Humberto se pochopitelně nedá srovnávat, nicméně jsem si při sledování vzpomněl na dobu, kdy mně bylo devět nebo deset a byl jsem jedním ze tří lidí, přes které pak klaun v manéži přeskakoval. Jenže když viděl, že tři už je moc, tak radši „jako“ vždycky při odrazu zakopnul a spadnul vedle. Po představení jsem si chtěl koupit cirkusácký praporek, dokud po mě za něj ten samý klaun (když nad tím takhle zpětně přemýšlím, tak to možná mohl být Pennywise, možná Joker, možná Captain Spaulding) nechtěl 25 korun, což pro desetiletého kluka v 90. letech byla částka odpovídající tak pěti tisícům pro dnešním dospělého člověka. Poté, co naznačil, že nemá problém proti mně použít násilí, kdybych si to náhodou rozmyslel a nechtěl nakupovat, jsem mu prachy radši nechal a praporek si vzal. Na klauny, zvláště ty filmové, jsem však navzdory této zkušenosti nezanevřel, přestože Cirkus Maximum ukazuje, že jejich existence jest v tomto tisíciletí už spíše pouhým přežitkem, jaký pravděpodobně nečeká valná budoucnost.
HODNOCENÍ: 6/10
DRUHÁ ČÁST JE K DISPOZICI TADY
TŘETÍ ČÁST JE K DISPOZICI TADY
FOTO: Bontonfilm, Aerofilms, CinemArt, Bohemia Motion Pictures