Den sedmý, osmá noc

Je to pozoruhodná dystopie. Jeden z   ”trezorových filmů‟, který se po   ”osvobození‟, ruskými tanky od   ”kontrarevoluce‟, do kin už nedostal.   Metaforické podobenství o tom, jak obyvatelé   městečka začnou reagovat na tajemnou hrozbu a   nejistou budoucnost. V původně tragikomické   férii, pozoruhodných lidských postaviček a   střetů světa herců a diváků, postupně   narůstá ta tragická poloha, pod tlakem   existenciálních otázek. Co znamenají tajemné   vagony, které se objevily na nádraží? Kam nás   jimi chtějí odvést? Ve filmu jsou i celkem   odvážné sexuální scény hereček, které   nemám v povědomí, jako ”svlékací‟. Svá   lepá ňadra tu ukáže Květa Fialová, (v   originální erotické scéně na sýpce v   obilí). Herečka Luba Skořepová tu hraje   postavu, kterou členové národního výboru,   (sic!), kolektivně znásilní s ”full   frontal‟ pohledem na její sexy tělo.   Počáteční rozverná grotesknost filmu se   postupně mění v mrazivě postapokalyptické   vyznění. Není to úplně ideální film na   ”dobrou noc‟, ale stojí za to ho vidět.

"Domov. Některá slova jsou zakázána, mezi   ně patří domov. Domov je omyl! Proboha! Jenom   po dobrém, naše ideály jsou odlišné. My   nesmíme, my nemůžeme, my musíme! My jsme   přece jiný! Vzpamatujte se! Voni jsou zlý, voni   by to z tebe dostali! Stejně jsi nikdy neuměl   lhát. Jednotlivec se musí podřídit, chápeš?   Já přece vím, že jsi nevinnej, ale ty jsi nás   viděl! Musíš to uznat! Jdi dál, násada je   dlouhá. To já abych ti ulevil, mrtvých je víc   než živých, nic se neděje. Buďme hodni svého   utrpení, vody se zavírají, země rozpadá, nic   je jen nové něco, není kratší cesty, kde je   pouhá nutnost není odměny, naše srdce jsou   otevřená....." Nejbrutálnější   podobenství, apokalypsa plná symbolických gest   a obrazů, bezprostřední parafráze na okupaci   naší země ruskými vojsky v osmašedesátém.   Peklo, strach, očistec. Jakoby chaotická   alegorie, taková směs obrazů. Vlak stojící na   nádraží, nikdo neví, proč tam přijel, jestli   ty lidi bude odvážet...a jestli do koncentráku   nebo kam. Znásilnění herečky členy   Národního výboru na hřbitově. Taková ta   neustálá, všudypřítomná atmosféra   podivného strachu, vzájemného podezírání.   Bezvýchodnost. A hlavně ten strach. Natočené   nádherné divoké záběry, působící až   dokumentárním dojmem. Ještě dřív, než byl   film dostříhaný, už byl zakázaný a po   dokončení nešel ani do distribuce a okamžitě   byl odklizen do trezoru. Podle mě to je toto   dílo králem všech trezorových filmů! Tolik   narážek a dvojsmyslných vět, tolik odkazů na   bestialitu komunistického režimu v   naturalistických symbolických parabolách se v   žádném jiném trezorovém filmu nevyskytuje.   Výsledný film neviděl ani Evald jako režisér,   ani Jan Kačer jako hlavní protagonista,   premiéru měl až v roce 1990. Vyznívá jako   historická zpráva o době, která vlastně nikdy   neztratí svoji hodnotu a film působí jako   umělecký obraz nějakého zklamání,   přepadání, přepadnutí bezbranného člověka,   jeho zešílení z nenormality. Genialita Evalda   Schorma spočívala v tom, že on, jehož povaha   byla hodná, jemná, až citlivě lyrická,   dokázal natočit takový násilný a zlý film. V   československé kinematografii nemá obdoby.   Velkou zásluhu na tom má i scénárista Zdeněk   Mahler, který napsal scénář ihned po   příjezdu Rusáků. "Já tam zavolám,   přiznám se svobodně." "Cos   proved?" "To nevím, ale něco jistě.   Existuju, tedy jsem vinen!" "Každé   utrpení má svoji hodnotu. Jsme-li absolutně   zbaveni práv, stáváme se úplně svobodnými.   Odnikud nemůžeme nic očekávat, všechno je   tudíž na nás......."

Snímek je bezesporu zajímavý, ale mám tak   nějak pocit, že hlavně pro dobu vzniku a   tehdejší situaci u nás. Já na tyto   "podivnosti" zrovna moc nejsem, takže   mne to nijak moc neoslovilo. 201109029812/10001

Jestli jsem po Zabité neděli D. Vihanové   cítila beznaděj, tak tohle byl daleko větší   náraz na psychiku. Síla davu byla jasně   ukázána ve filmu Proč, ale tady byla panika a   stoupající strach daleko silnější, protože   se nedala vůbec identifikovat příčina.   Jestliže si člověk uvědomí, že tohle napsal   Z. Mahler těsně po okupaci bratrskou armádou,   tak zcela chápu, proč emigrace byla dobrým   řešením dalšího života u mnoha lidí.

Tento film by se měl povinně pouštět pro   základní školy doporučuju mladé   generaci,která ted nastupuje.Sice některým   větám porozumí starší generace a sceny kde   národní vybor znasilnuje herečku na hřbitově   je tak od 15 let.Ale je to vízva pro mladé aby   věděli co je čeká a nemine.Ve filmu to   vyznívá jako by prověřoval stát své lidi   nebo cizí stát snažil ovladnout   uzemí,svíraví pocit s neznama je až do konce   kdy poselství přichází z nebes ale pouze pro   místního blázna nejčistějšího obyvatele   vesnice.Postava učitele-Jan Kačer- je symbolem   českého zbabělého intelektu,který davá teto   české trapné,šaškovské atmosfeře,která je   typická pro české prostředí,naději na   svobodu a čistotu která je dovršena tragickým   patosem a klamem.Na konec sám učitel se stavá   dezinformatorem aby zachoval v anarchií která   vypukla v prostřed totalitního systemu,smysl pro   utrpení,víru a lásku.