Hlad

Asi každý zná co je to hlad, ale z tohoto   snímku Tonyho Scotta čiší hlad až za hrob a   to doslova. Vizuelně se zde s kamerou vyloženě   kouzlí, vše je na tom správném místě, aby   vás to pohltilo svou uhrančivostí a hudba tento   mocný zážitek podtrhuje. Je to brilantní   zobrazení podprahového světa, kde se   intelektuál ztratí, ježto se nemá o co   opřít, chatrné konstrukty se již dávno   zbortily.

Bowie, Deneuve a Sarandon. Zajímavá kombinace,   která pod taktovkou Tonyho Scotta posunuje   upírské téma o kousek jinam. Upírský pár   působí neuvěřitelně elegantně, což   podtrhuje i samotný dům, v němž žijí.   Hudební seance jsou pastvou jak pro ucho, tak pro   oko. Časem se ale něco zvrtne... I když si   divák bude notnou chvíli lámat hlavu, o co   vlastně "go", myslím že se vyplatí   Hladu dát šanci. Porovnání tehdejší náplně   filmů a dnešních vznikajících upírovštin   může být zajímavé.

Je skutečně málo filmů, které se mi stihnou   zprotivit již během prvních deseti minut. Tento   to dokázal. Ale povídal jsem si, že se budu   koukat dál, že horší to už být nemůže.   Mýlil jsem se. Podivné prostřihy, nesouvislý   děj a navíc nezajímavý. Co z toho mohlo   vzniknout?? Patlanina. Snad jen závěr se to   snaží trochu vylepšit, ale nezdařilo se. Tento   nudný propadák nezachránily ani herecké   hvězdy. Hodnoceno jako hluboce podprůměrný   snímek. ČT1 0111098941/9227

Podivnej film
Mám to už asi 20 let nahrané z RTL v   němčině. Za ta léta už mi to ani nevadí;   když to jednou dávali česky, byl to pro mě   šok. Po estetické stránce dokonalé, ale co   tím chtěl autor vlastně říci?... Asi nic!   Stephanie Meyersová se filmem určitě   inspirovala při vymýšlení elegantních upírů   ve Stmívání. Pro mě ten estetický zážitek z   filmu vrcholí "postelovou scénou" obou   dam za nebeských tónů Laknmé od Lea Delibes.   Pak následuje obraz rozkrojeného bifteku... bum   a jsme zpátky na zemi. Dál už to zpravidla   nesleduju. Kdo z diváků si všiml, že v tomto   filmu si odbyl štěk také začínající Willem   Dafoe?

A zase trošku jiný pohled na upírskou   tématiku, tentokrát výrazně ovlivněný   osmdesátkovou estetikou (úvodní pasáž s   Bauhaus je přímo manifestem gothic-new romance   vlny - a je to fajn). V kontextu následující   tvorby Tonyho Scotta překvapí jasné umělecké   ambice, je vidět, že se tu hodně soustředil na   formu, na všelijaké obrazové, barevné a   střihové hrátky. Ne vždycky to má sílu, ale   například okamžiky, kdy se na scéně objeví -   vždycky barevně kontrastní - krev, ty jsou   hodně povedené. Víc se mohl autor pověnovat   tématu věčnost vs. umírání, dotáhnout se   dala potemněle snivá atmosféra. Celkově   zůstalo u nadějného nakročení, režisérovy   kroky samotné pak ale stejně směřovaly úplně   jinam.

Věčný život, věčné mládí, věčná   láska.........a nadpozemská Catherine Denevue.   Nádherná bytost, která Vám tohle vše   nabídne, stanete-li se těmi vyvolenými, kteří   jsou hodni toho, dělat jí v tom dlouhém   životě společnost. David Bowie v jedné z   rolí, která mu opravdu sedla a Susan Sarandon,   která pro mne byla spíš rušivým elementem a   stála tenhle film jednu hvězdičku.

... „Žádné vysvobození není. Žádný   odpočinek. Ani klid. Umíráme jinak než lidé.   Jejich smrt je konečná. Naše ne. V zemi, v   hnijícím dřevě,... ve věčné   temnotě...“
Tajemství života a smrti.   Záhada nesmrtelnosti a věčného mládí.   Neutuchající hlad po krvi, kráse, umění a   ... lásce.
A přestože film proslavila hlavně   lesbická scéna, tak za pozornost stojí i ten   mnohem větší zbytek :-). A nejen kvůli   zvláštní atmosféře, estetice filmových   obrazů a nádherně namíchané hudbě ... má to   prostě styl.
P.S. V původním scénáři měla   S. Sarandon podlehnout Miriam opilá ( tak by se   to líbilo cenzuře), ta s tím ovšem   nesouhlasila. …„ Určitě nemusíte být   opilá, aby jste se nechala svést Catherine   Deneuve . A je jedno jaký byl váš dosavadní   sexuální život. Susan Sarandon.“