Hlídka v Ardenách

Snahy o usmíření,   vzájemnou spolupráci,   jedinců, či malých skupin   vojáků, stojících ve   válce proti sobě, zejména   pak v období Vánočních   svátků, jsou účastníky   těchto událostí historicky   potvrzené a ve filmu   mnohokráte zpracované. Tento   příběh se mně však zdál   až příliš vykonstruovaný.   Varováním, že nepůjde o   nějaký filmový zázrak,   byla již jedna z úvodních   scén, ve kterém vypravěč,   hlasem mimo obraz, popisuje   namáhavou cestu jeepem na   určené stanoviště, mluví   o zasněžených lesních   cestách a všemožných   potížích. A co jsem jsme   viděli, my diváci, na   obrazovce? Kvalitní, pluhem   upravené, lesní cesty, a to   v úseku mezi dvěma bojovými   liniemi. Válka neválka,   zřejmě slušní   silničáři, tam někde v   Ardenách. Nemluvě o spoustě   dalších scén, od naivních,   přes nelogické a přes   trapné, až po typicky   americké (což je vyšší   stupeň trapnosti). Proč   prostě němečtí vojáci   nevzali bílý prapor, a se   zdviženýma rukama se   nevzdali. To bylo nějakých   štráchů. Stejně jim to   nebylo nic platné, protože   nějaký ten pošahanec se   vždycky najde. A pak, že   jednotka složená z vojáků   s nadprůměrným IQ. Bych   nechtěl vědět jakou hodnotu   vzali jako průměrnou.   Hlavním důvodem pro   zinscenování přestřelky   byla obava německých   vojáků z obvinění ze   zbabělosti a následné   persekuce rodinných   příslušníků. Asi by   Feldgendarmerie složila   vyšetřovací tým, který by   hledal nábojnice v metrových   závějích někde v   zapadákově, v prosinci 1944.   Ach jo. Jediné, čemuž bych   v tomto příběhu byl ochoten   uvěřit, bylo chování   nadřízených důstojníků,   jejich aroganci a konání za   účelem uspokojení   vlastních ambicí. Před   několika dny jsem viděl film   „Kříž cti“   zpracovávající obdobné   téma, a který svou kvalitou,   dramatičností,   uvěřitelností a poselstvím   „Hlídku v Ardenách“   hravě překonává.

Pro mě je to průměrný   válečný snímek s dobrým   hereckým obsazením a   přinejmenším zajímavou   zápletkou.
Hlavním   důvodem, proč jsem si to   pustil byl Gary Sinise.
Zápletka - no ono se   říká, že by se o   Vánocích nemělo válčit   :-).

Trochu netradiční válečný   film lyričtějšího   charakteru. Zápletka mě   zaujala, ale to bylo asi tak   všechno. Zničení, válkou   degradovaní Němci, kteří   chtějí nahrát boj, aby se   mohli v klidu vzdát a   přežít tak zbytek   války.
Tak do poloviny   se film tváří jako jakýsi   mysteriózní thriller,   objevují se tajemné postavy,   naaranžované mrtvoly,   loutky... to už bylo horší.   Ještě méně mě pak zaujalo   obsazení. Herecké výkony se   mi jevily takové prázdné a   placaté.