Idioti

Nejsem žádným extra příznivcem filmů podle   Dogma 95, ale musím uznat, že to nakonec nebylo   tak hrozné... kolem a kolem jako vždy spíš   smutné. Příběh je podávám rádoby   dokumentaricticky, vlastně ani moc nevíme o co   jde, nakonec se to tak trochu dozvíme, ale   žádného "rozhřešení" se nám   nedostane. Herci jsou dobří jako vždy.

Diagnoza Idiot
Idioti mě jednoduše šokovali. Dogme 95 je   určitě dobrý směr pro klubové artové filmy.   Dogme 95 dává největší podíl celého filmu   na jeho příběh a tím pádem na herecké   výkony. Pokud bych měl porovnat herecké výkony   Idiotů s hereckým výkonem Lea Dicapria v   Revenantovi za který si odnesl Oscara, pak   rozhodně hlasuji pro Idioty. Každopádně   kdokoliv ten film odsoudíte, vezměte v úvahu   při hlasování i samotné Dogme 95, které Vám   otevře pohled proč film vypadá tak jak vypadá.  

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dogme_95

Po zhlédnutí tohoto nechutného experimentu se   jako idiot skutečně cítím, ale hýčkat si ho   v sobě nemíním, stačí, že mě alternuje ve   styku s nadřízeným, nemám proto přirozeně   další zájem pouštět ho na scénu, když   nemusím... Z toho doufám plyne, že se   životním stylem von Trierových intelektuálů   inspirovat nehodlám. Nejsem idiot.

Struhadlem natočená skupina extrémně nadaných   herců (že jsem se při sledování musel sám   sebe ptát, zda-li opravdu hrají, nebo prostě   jsou sami sebou), kteří ze sebe dělají idioty.   Důležitější ovšem je, že to každý dělá   z úplně jiného důvodu, což je základem   každého konfliktu. A že jich je. Smysl Dogme95   mi trochu uniká vzhledem k tomu, že jeho   pravidla Tier už v tomhle porušuje, ale to už   je fuč. Hodně silný snímek, i když místy to   trochu nudí.

Hotel paradise po dánsky
No jo no. Pornograf Lars sa nezaprie. Po   zhliadnutí ma napadli dve veci. Ako si ja môžem   vlastne dovoliť hodnotiť najlepšieho režiséra   na svete, ako to o sebe raz v najväčšej   skromnosti povedal (na tlačovke pred uvedením   Antikrista). Je mi jasné, že to má ťažké a   určite mu v škole spolužiaci kradli svačiny, a   to sa zrejme prejavuje v jeho nesporene   hodnotných dielach. Druhá vec ma štve, že som   nedostal do daru schopnosť oceniť kvalitné,   vysoko cenené umenie, pretože mne to prišlo ako   banda idiotov robí zo seba idiotov. Dnes však   drsná mašinéria zvaná spoločenský systém   už kvetinovým deťom nepraje. Som kultúrny   barbar a film mi príde ako totálna blbosť. Ak   chcel šokovať pornografiou, tak ja som zas   šokovaný, že to dnes ešte môže šokovať a o   to viac, že to skutočne pár ľudí v Cannes   šokuje. A šokuje ma ešte to, že ako sa môže   snímok, ktorý zrejme každý priemerný našinec   po pár špekoch či trojdňovom delíriu natočí   sám, dostane na filmový festival. Uff, ale   zrejme to je už ten klasický filmový festival,   kde zopár filmárov natočí zopár filmov pre   nich samotných, a obecentsvo zatlieska, i keď im   samotným nejde do hlavy, čo tým chcel vlastne   básnik povedať. Tie vysoké hodnotenia   nechápem, ale asi je to tým, že to je Lars, tak   inak sa nedá. Jediný prínos filmu vidím, že   ak ste aký taký uchylak, tak oceníte pohľad na   zopár holých škaredých Dánok

Idiotsky jiný
S podtitulkem idiotský film o idiotech pro idioty   musí být filmem přímo pro mě.Po shlédnutí   tak napůl.Od Triera je to další geniálně   kontroverzní dílo a navíc ve stoprocentním   duchu Dogma 95,kdy ve filmu je občas vidět i   mikrofon a zfilmované tak,že zúčastnění si   hrají na herce,místo naopak.
Trier šel s   tímto filmem "na hulváta" bez   moralizování,což je jen a jen dobře.A tak jsem   zjistil,že ve mě je také kus idiota,když jsem   se smál,jak dementní idiot řídí dodávku a   bourá s ní na dvorku továrny.Ale nejsem zase   hardcore idiot,protože za jiné idiotské   extempóre (např.kupování idiotských   ozdob),jsem se za idioty strašně styděl.Hlavně   tohle moje rozpoložení na tomto snímku   cením.
Pak se mi líbilo,jak byla ukázána ta   lidská povrchnost o ohleduplnosti mentálně   postižených při prodeji baráku s retardami za   sousedy.Mnohé scény ale jakoby byly o ničem a   pro mě zbytečné.Prostě vyšuměly do   ztracena.
Snímek,který měl být natočen.Trier   je idiotsky jiný umělec.Ale tak to má být.

Trier, Trier, Trier, jedno a to samé jméno pro   tři osoby. O někom tak vnitřně rozervaném   jsem snad v životě neslyšel. Ve filmu byly i   vtipné momenty, ale zbytek byl nekonečnou   depresí. Ostatně jako ve většině jeho filmů.

Idioti
Poslední dobou mě přestávají bavit filmy.   Vždy se nám filmaři snaží předvést skvělou   výpravu, něčím nás jakoby překvapit, ale   hlavně vydělat na nás co nejvíce peněz. Proto   přijímám za vděk každého, komu jde o něco   jiného. Lars von Trier je svým způsobem   blázen. Má fobie ze všeho, co jde, je   nespolečenský, neumí "pořádně   žít". Ale podobně jako je tomu například   u Kafky, přináší jeho   "nenormálnost" zamyšlení, prožitky,   zajímavé myšlenky i těm   "normálnějším" lidem. O idiotech   nemůžu říci, že by se mi nějak extra   líbili, pochybuji, že si je kdy pustím ještě   jednou, ale zároveň jsem fascinovaně sledoval   celou dobu dění a snažil se přemýšlet, co   nám vlastně autor chtěl říct (a teď otázka   - chtěl nám opravdu něco říct, nebo jsme si   to mi diváci vymysleli?). Každopádně   zajímavý počin o idiotech určený idiotů,   aneb najděme v sobě svého idiota...

Schovat se za masku bezbrannosti, zneužívat   svoji získanou beztrestnost a povýšenecky se   bavit rozpaky okolí. Tak tenhle způsob   „komunikace“ mi hodně vadí. Přesto   nedokážu film zatratit.

krutě známé
V textech nahoře je spousta věcí, ke kterým   sotvaco dodat. A tolik těch, které mne ani   nenapadly, až se stydím napsat komentář. Ale   přemůžu se, protože mi tam chybí, co v   Idiotech ještě zaujalo mne. Přesně ukázaná   dokonalá a zřejmě zákonitá zkáza volného   společenství. Pozvolný rozpad oltáře   sdílených představ a jeho zalepování   individuálními cílečky a cíli. Spontánní   růst, nadšená expanze, ještě křečovité   vládnutí a pak rezignace zakladatelů,   procitnutí rychle přesvědčených, bezradné   torzo tichých opravdových. Podobná, jakkoli ne   stejná linka mě fascinovala v Klubu rváčů.   Ne, Idioti se mi nelíbili (no přiznám, že   Susanne ano), ale intenzivně jsem je prožíval.   Chápu soudy typu znásilnění filmu -   samoúčelná exhibice - autoerotismus režiséra   - schválně rozstříhané džíny. A obraz je   (doslova) otřesný, střih náhodný, zvuk   nesrozumitelný, hudba a výprava žádná ...   možná si tu cíle Dogmatu berou příliš velkou   daň a dokonce pochybuju, že je to nezbytné ke   správnému vnímání a diváckému zážitku,   ale námět a autorův pohled pro mne byl tak   překvapivě známý a podmanivý, že mi to bylo   lautr egál.