Kinoautomat: Člověk a jeho dům

Filmový unikát 60. let - to je vše
Jen máloco ztrácí ze svého dobového   půvabu.
Nápad Kinoautomatu je naprosto   originální, ale je to slepá ulička   kinematografie. Snad jen to, že je opravdu   roztomilým dobovým artefaktem, asi jako třeba   byl ve své době orchestrion nebo parní   lokomotiva.
Dnešní digitální doba je prostě   jinde.
Film je klasickou ukázkou dobového   kultivovaného humoru, promyšleného   propracovaného stylu, jaký Horníček později   prezentoval v Hovorech H. Byl to však vrchol   tohoto žánru, který svým intelektuálním   zázemím mohl být jen vrcholem a neměl už kam   se dál rozvíjet. Mohl se jen ideově a   vizionářsky posouvat (což ani sami autoři   netušili kam), což ale bylo jeho aktérům   znemožněno nástupem normalizace 70. let - a   nemyslím tím jen partu kolem Horníčka,   Roháče, Hrubeše, Svitáčka... Byla to celá   kulturní epocha, jejímž dobovým dokladem je i   Kinoautomat.
Nicméně to byla jen technická   hračka. Sice dokonale provedená, promyšlená,   ale nic víc z toho dál vzniknout nemohlo.   Důkazem o tom jsou i dostupné exportní ukázky   Činčerových zahraničních   "kinoautomatů" např. pro Japonsko.   Stejně jako Činčerův ranější experiment:   Laterna Magika, která je roztomilým turistickým   artefaktem - pouze v Praze. A to jen proto, že   někdo stále udržuje ono nákladné technické   zařízení nutné pro realizaci tohoto   "projektu".
Pozdější brečení o   zašlapaném projektu Kinoautomatu, ze strany jeho   tvůrců či dědiců v osobě dcery režiséra,   Činčerové, proto nemohlo nic změnit na jeho   osudu. Nejde o ideologii nebo nějaký umělecký   zázrak.
Totiž, to co kdysi tak štědře   zaplatil a sponzoroval komunistický   Československý stát, to už dnes nikdo dál   sponzorovat nebude.
Taková je pravda, ať se to   někomu líbí nebo ne.
Důkazem je i to, že ani   po revoluci se víc než 3 představení v divadle   Světozor nekonaly a dál se nic nekoná.
Je to a   byla to jen krásná, ale nákladná hračka,   která se nezaplatí.
Má dáti, dal.

Naprosto mimořádný a jedinečný počin, který   výrazně předběhl dobu. Tým Roháč,   Svitáček, Činčera a Horníček tím bez   nadsázky ohromil celý svět. Psát cokoliv   dalšího je naprosto zbytečné!!!

…. „Každý by měl mít svého koníčka a   někdo se rád vozí.„
V šedesátých letech   to musela být bomba. Už jen ta možnost mít   pocit, že si člověk může vybrat. A i dnes   jsme ( v téměř plném sále) hlasovali jako o   život a zároveň šmírovali co mačkají ti po   levici a ti po pravici, zřejmě nás ovlivnilo to   „ intimní soukromí“ ohavného domu plného   stejných dveří. :-). Večer to byl fajnový ,   jen mě mrzelo, že po té co jsem si zakoupila   zahraniční dovolenou, jsem trochu unáhleně   prohlásila, že večer už ... ehm nežeru,   protože hubnu do plavek. Takže chlebíčky jsem   na závěrečném rautu obcházela obloukem a   odbyla jsem se jednou blumou a jedním jablkem.   Dost smutný závěr jinak pohodového večera   :-/.

Skvělá jednoduchá komedie doplněná o   interaktivní atrakci. Vůbec nevadí, že   všechny možnosti neomylně spějí k tomu   samému cíli, k té samé pointě, Kinoautomat je   třeba brát jako hru a jako ke hře k němu   přistupovat. Svělý pan Horníček v roli pana   Nováka je pak příjemným šperkem na této   koruně československého filmu.