Lucie, postrach ulice

Tahle rodinná pohádková   komedie byla spolu s Arabelou   prvním případem později   tak úspěšné dlouhodobé   spolupráce českých tvůrců   s partnery z tehdy   kapitalistické SRN. Už zde   bezvadně zafungovalo   rozdělení na německé   peníze, německé prostředí   a pro německé publikum   stavěný příběh a české   filmaře a hlavně české   herce. Výsledek byl hodně   uspokojivý pro obě strany   (jak ostatně ukázala další   spolupráce na filmech i   seriálech). V tomto   konkrétním případě šla   nejprve v roce 1980 do světa   ta německá seriálová verze   a dva filmy pro naše kina až   se shruba čtyřletým   zpožděním. Iniciátor této   spolupráce pan Müntefering   byl svým způsobem opravdový   vizionář.

Krom docela zajímavých   triků a pár humorných   momentů ve filmu nic není -   děcka na sebe halekají,   rodiče jakbysmet.

Tahle pohádka nepohádka je i   pro dospělé. I ti si tady   něco najdou. Alespoň já se   u toho bavil hodně dlouho.

Pohádkové příběhy s   postavičkami z plastelíny   patří k oblíbeným.

Dnes už bych tento film asi   nesledoval, ale v dětství i   pubertě to bylo slušný. Na   filmu bylo vidět že v tom   bylo namočené tenkrát   Západní Německo a nechyběl   vtip, hlášky a celkově   pohodová atmoška.

Hloupé a naivní.
Jako malá holčička jsem   tento film nesnášela a   bohužel to tak zůstalo   dodens. Každý dětský film   je svým způsobem nějak   naivní a infantilní, ovšem   v tomto případě je toho až   moc. Ukňučená Lucie a její   omílání: Káťa, Hela a   Jaruška Vám jde na nervy   již po deseti minutách,   trošku se vzpružíte při   řádění Osvaldovy party,   ale to je asi tak všecho,   Formeláci už to nezachrání   a sledování filmu je   doslovným utrpením. Jeden z   nejhorších dětských filmů   80. let vůbec

Tuhle pohodovou pohádku o   Lucii a nezbedných   formelácích mohu vidět   pořád i po 25 letech má   své kouzlo a dobré herecké   obsazení.

Průměrná dětská komedie   na tu dobu a na České   možnosti docela dobré   triky,pro dětskou generaci   určitě zábavná podívaná.

Ve své době patřily filmy o   Lucii a jejím kamarádovi   Osvaldovi k těm hodně   povedeným a formeláci   fascinovali české děti,   které znaly jenom   plastelínu.Moc dobře si   vzpomínám jak se v prstech   roztápěla a všechno a   všechny pěkně zasvinila.

I přes spoustu zbytečných   scén a hluchých míst,jsou   Lucie a formeláci   nesmrtelní, a rád se na ně   kdykoli podívám.Bojím   Bojím , Jauvajs ad. jsou   nesmrtelné ¨hlášky¨ ,   hlas paní Bohdalové dodal   formelákům jiskru a   samozřejmě i pan Filipovský   jako vždy perfektní.

Před
milionem let se mi to asi jako   smrkáčovi líbilo:-) Teď v   tom bohužel až moc vnímám   křečovitost, nelogiku a ne   úplně dobré herecké   výkony. Ani ta nostalgie k   časům dávno minulým se   nedostavila...

Jako děcko jsem si vůbec   neuvědomoval, že se   příběh neodehrává u nás,   ale v Západním Německu, kde   obchody překypují zbožím,   ulice jsou plná moderních   aut, vybavení bytu kde Lucie   bydlí je na hodně vysoké   úrovni, Osvald že si čte   německého Batmana nebo že   mamka Lucie předčítá   česky z německé knihy o   akvaristice. Tohle všechno   šlo tenkrát mimo mě, neboť   co mě zajímalo nejvíc, byli   formeláci Ferda a Ferda. Po   shlédnutí po delší době   mi ten markantní rozdíl mezi   tehdejším NSR a   Československem docela   vyrazil dech a docela se   divím, že se komouši   nebáli ohlasů od diváků,   že by chtěli žít také v   takovém přepychu :).   Každopádně je to film pro   celou rodinu, ve kterém má   hlavní místo dětská   fantazie.

Tady českému filmu ten   zapadoněmecký kabát doslova   sedne a sluší. Možná je to   víc německý film než   český. Kdo to platí toho to   je.

Tak jako se
Tomáš Holý stal absolutním   fenoménem mezi dětskými   herci, jeho dívčím   ekvivalentem se stala malá   Žanetka Fuchsová. Krásné   děvčátko s roztomilým   kukučem a talentem od   pánaboha se stalo hlavní   hrdinkou tohoto dvoudílného   příběhu o oživlých   plastelínových   postavičkách.
Hravá   komedie byla natáčeno v   koprodukci se západoněmeckou   televizí, což vysvětluje   to, proč se filmem   prohánějí krásná auta a   ne Trabanty. A taky to, jak je   v osmdesátých letech možné   to, že si zavoláte   řemeslníka a ten přijde za   deset minut a ne za deset   měsíců. Myslím, že   příběhu to prospělo a je   tak stravitelnější pro   současné generace.

Tato komedie mě udržela u   obrazovky i po letech.   M.Hofbauer v nesmrtelné roli   rošťáka Osvalda baví děti   dodnes a jak sám říká,   stále ho poznávají i po tak   dlouhé době.
Ačkoli   je to dílko určené spíš   menším dětem, baví dodnes   i dospělé.

Toto je dětská klasika, kdo   nezná měl by se hned   podívat. Jako malý jsem   tento film viděl   několikrát.