Mezičas [TV inscenace]

Protože Venda Benda (Ivan   Luťanský) neudržel ruce v   kapsách, šel pomoci muži,   kterého si vzali do parády   na nádraží chuligáni, oba   potom musela odvézt sanita. A   kdo byl potrestán,   samozřejmě on, i když   dostal jenom podmínku, k tomu   sportovní distanc na celý   rok za zneužití boxerské   kvalifikace. Nyní jej   mladší brácha Michal,   může potkat na ulici, jak   stěhuje nábytek do auta.   Rozešel se se svou ženu   Sylvou a může litovat, že   poznal tchýni paní   Horáčkovou, která shání   advokáty, jak by jej   zašlápla do podlahy, on ji   dluží velkých 20 tisíc. To   by mu ani tolik nevadilo,   více jej bolí, umřela   maminka, táta si našel jinou   ženu, jeho odstavil na   vedlejší kolej. Jediný, kdo   se snaží navázat s ním   spojení, je brácha, který   se mu snaží pomoci. Jde o   krásný příběh rodiného   dramatu, skvělý Ivan   Luťanský, sekundují mu Petr   Haničinec, Vladimír Dlouhý   a boxující mlátička Jiří   Krampol...

Jiří Adamec v počátcích   své režisérské kariéry   vybíral to čemu se tehdy   říkalo společensky   závažná témata a v tomto   případě to dopadlo docela   dobře (jako skoro všechno co   natočil na počátku 80.let).   Chvílemi to sice trochu   ztrácí tempo a zabředá to   do zbytečně psychologických   vod ale herecky je to dost   dobré. Tou nejsilnější   figurou na šachovnici je   Vladimír Dlouhý. Hlavní   postavou tohoto příběhu se   mi zdá být on a ne Ivan   Luťanský jak by se na první   pohled mohlo zdát. Jiří   Hubač jistě napsal lepší   věci ale je to určitě   minimálně hodně dobrý   průměr.

V televizní inscenaci podle   scénáře Jiřího Hubače   tvoří herecké výkony   hlavních představitelů   podstatnou část úspěchu   hry. I ve vedlejších rolích   se představí takoví herci   jako Josef Vinklář, Jiří   Bartoška nebo Karel   Heřmánek. Konflikt otce a   syna sebou ani nenese dobový   soicalistický otisk.

Ne v každé rodině to   funguje jak má. Buď se   vlivem sporu odloučí rodiče   s dětmi, nebo sourozenci a   nebo také v obou případech.   A cesta ke smíření je po   určité době trnitá a v   překonávání bariér   ohromně složitá.   Mezilidské vztahy se v rámci   dramatické tvorby hodně   používají a to se všemi   charakteristickými   vlastnostmi. Platí to i pro   tuto ryze televizní   inscenaci. Různých eskapád   v rámci vzájemných vztahů   a dělání schválností je   tu více než dost. Život je   už prostě takový. Dojde   nakonec ke smíření, v tomto   případě otce s poněkud   problematickým synem?   Scénář pojal Jiří Hubač   tak dobře, až je škoda, že   se zpracoval v rámci   televizní tvorby. Výpravný   film by tomu slušel daleko   více. Koncept děje je   stavěný především na   dialozích, takže   divadelnost, obzvlášť v   televizních kulisách, z toho   doslova čiší. A tak se   stalo, že dramatické scény   nevyznívají tak, jak by   měly, což je na celé   dramatické koncepci   nejzávažnější chyba.   Hodina a tři čtvrtě   stopáže je tudíž až   zbytečně moc, neb se   objevuje nemalý počet   naprosto hluchých scén. Je   to zkrátka takové ledabylé,   takže po shlédnutí se k   tomu určitě leckdo jen tak   rychle nevrátí.

Herecké výkony drží tuto   inscenaci nad vodou,   především P. Haničince a   I. Luťanského, působí   také nostalgická vzpomínka   na to jak vypadali herečtí   představitelé před 30 lety   - Andrlová, Balzerová,   Heřmánek, Bartoška a   jiní:-)
Jinak žít v   ústřední rodině a být   jejím členem je vstupenka na   psychiatrii, neboť každý je   nějak poznamenán, každý si   doslova libuje ve svém   bolestínství, naštěstí   poslední scéna mezi bratry   skýtá naději narovnání   rodinných vztahů alespoň na   jejich úrovni.
Na   inscenaci dost dlouhá   stopáž, téměř dvě hodiny   jsou zbytečné, rychlejší   tempo vyprávění by naopak   příběhu pomohlo.

V roce 1981 se asi řešili   divný věci. Nechápu, proč   byl tenhle film natočenej.   Všechno je tu špatný.   Jediná kladná postava,   Vladimír Dlouhý vyznívá   jako důvěřivej trouba.   Jinak ten film je na způsob   "a zetra si jdeme lehnout   všichni do blázince".   Škoda, na Hubače se dá   jinak normálně koukat...   horší už jen Fany, Václav   a to umírací psycho s   Vančurovou.

Děs. Těžká filosofie.   Občas padne myšlenka. Někdy   i moudrá. Jinak nuda. Nuda   až za hrob. I herci se   nudili. Nebrat. Hnus   „hudba“.