Mezičas [TV inscenace]

Ne v každé rodině to funguje jak má. Buď se   vlivem sporu odloučí rodiče s dětmi, nebo   sourozenci a nebo také v obou případech. A   cesta ke smíření je po určité době trnitá a   v překonávání bariér ohromně složitá.   Mezilidské vztahy se v rámci dramatické tvorby   hodně používají a to se všemi   charakteristickými vlastnostmi. Platí to i pro   tuto ryze televizní inscenaci. Různých eskapád   v rámci vzájemných vztahů a dělání   schválností je tu více než dost. Život je už   prostě takový. Dojde nakonec ke smíření, v   tomto případě otce s poněkud problematickým   synem? Scénář pojal Jiří Hubač tak dobře,   až je škoda, že se zpracoval v rámci   televizní tvorby. Výpravný film by tomu slušel   daleko více. Koncept děje je stavěný   především na dialozích, takže divadelnost,   obzvlášť v televizních kulisách, z toho   doslova čiší. A tak se stalo, že dramatické   scény nevyznívají tak, jak by měly, což je na   celé dramatické koncepci nejzávažnější   chyba. Hodina a tři čtvrtě stopáže je tudíž   až zbytečně moc, neb se objevuje nemalý počet   naprosto hluchých scén. Je to zkrátka takové   ledabylé, takže po shlédnutí se k tomu   určitě leckdo jen tak rychle nevrátí.

Jiří Adamec v počátcích své režisérské   kariéry vybíral to čemu se tehdy říkalo   společensky závažná témata a v tomto   případě to dopadlo docela dobře (jako skoro   všechno co natočil na počátku 80.let).   Chvílemi to sice trochu ztrácí tempo a   zabředá to do zbytečně psychologických vod   ale herecky je to dost dobré. Tou nejsilnější   figurou na šachovnici je Vladimír Dlouhý.   Hlavní postavou tohoto příběhu se mi zdá být   on a ne Ivan Luťanský jak by se na první pohled   mohlo zdát. Jiří Hubač jistě napsal lepší   věci ale je to určitě minimálně hodně dobrý   průměr.

Děs. Těžká filosofie. Občas padne myšlenka.   Někdy i moudrá. Jinak nuda. Nuda až za hrob. I   herci se nudili. Nebrat. Hnus „hudba“.

V roce 1981 se asi řešili divný věci.   Nechápu, proč byl tenhle film natočenej.   Všechno je tu špatný. Jediná kladná postava,   Vladimír Dlouhý vyznívá jako důvěřivej   trouba. Jinak ten film je na způsob "a zetra   si jdeme lehnout všichni do blázince".   Škoda, na Hubače se dá jinak normálně   koukat... horší už jen Fany, Václav a to   umírací psycho s Vančurovou.

Protože Venda Benda (Ivan Luťanský)   neudržel ruce v kapsách, šel pomoci muži,   kterého si vzali do parády na nádraží   chuligáni, oba potom musela odvézt sanita. A kdo   byl potrestán, samozřejmě on, i když dostal   jenom podmínku, k tomu sportovní distanc na   celý rok za zneužití boxerské kvalifikace.   Nyní jej mladší brácha Michal, může potkat   na ulici, jak stěhuje nábytek do auta. Rozešel   se se svou ženu Sylvou a může litovat, že   poznal tchýni paní Horáčkovou, která shání   advokáty, jak by jej zašlápla do podlahy, on ji   dluží velkých 20 tisíc. To by mu ani tolik   nevadilo, více jej bolí, umřela maminka, táta   si našel jinou ženu, jeho odstavil na vedlejší   kolej. Jediný, kdo se snaží navázat s ním   spojení, je brácha, který se mu snaží pomoci.   Jde o krásný příběh rodiného dramatu,   skvělý Ivan Luťanský, sekundují mu Petr   Haničinec, Vladimír Dlouhý a boxující   mlátička Jiří Krampol...

Herecké výkony drží tuto inscenaci nad vodou,   především P. Haničince a I. Luťanského,   působí také nostalgická vzpomínka na to jak   vypadali herečtí představitelé před 30 lety -   Andrlová, Balzerová, Heřmánek, Bartoška a   jiní:-)
Jinak žít v ústřední rodině a být   jejím členem je vstupenka na psychiatrii, neboť   každý je nějak poznamenán, každý si doslova   libuje ve svém bolestínství, naštěstí   poslední scéna mezi bratry skýtá naději   narovnání rodinných vztahů alespoň na jejich   úrovni.
Na inscenaci dost dlouhá stopáž,   téměř dvě hodiny jsou zbytečné, rychlejší   tempo vyprávění by naopak příběhu pomohlo.

V televizní inscenaci podle scénáře Jiřího   Hubače tvoří herecké výkony hlavních   představitelů podstatnou část úspěchu hry. I   ve vedlejších rolích se představí takoví   herci jako Josef Vinklář, Jiří Bartoška nebo   Karel Heřmánek. Konflikt otce a syna sebou ani   nenese dobový soicalistický otisk.