Neobyčejná třída

Helgu Čočkovou budu mít už   napořád spojenou s postavou   Štrosmajerovy nezdárné   dcera, ale už tady v   Neobyčejné třídě je to   přesně ona - poblázněná a   temperamentní. Film má   nádhernou atmosféru   šedesátých let, kterou   příjemně dokreslují   dobové písničky.

Uřvaný filmy ze středních   škol, které nemají děj a   jsou o ničem, kde poznám   mezi děvčaty jen Helgu   Čočkovou a Evelynu   Steimarovou. Možná, že v   době vzniku na tom díle byl   jakýsi šmrnc ale je to skoro   50 let, ani jsem netušil, že   Pinkava něco takého   natočil...

S bídou dvacet procent....
...a co za to může? Já   nevím...asi jsem si naivně   myslela, že když dám po   letech znechucení   kinematografií 60. let   (kromě pár hodně čestných   výjimek) tomuto období   ještě šanci, že se něco   změní. Nezměnilo se vůbec   nic. Tatam je krásná   melodická spisovná čeština   30. - 50. let, tatam je   upravená móda a elegance,   nastupuje revolta, mluva jak z   kanálu a mezi strašidly   (muži a ženy) není skoro   rozdílu. A já jsem se v tom   prostě nenašla. Hejno   puberťaček v čele s Helgou   Čočkovou působí trapně,   jejich dialogy jsou prázdné   tlachání, že by snad   bučení užitkového dobytka   v JZD bylo příjemnější. S   obrovským sebezapřením   dokoukáno, uděleny plné dva   body a na takových aspoň   pět deset dalších let   dopředu nic neznámého ze   "šedesátek" opět   vidět nechci.