Noc na Zemi

poprvé jsem to viděl v nočním filmovým klubu   na dvojce v 90 letech, parádní oddych s   drožkařema ve světě. absolutní král   taxikářu je Roberto.

Tak jsem si povozila zadek po nočních   světových velkoměstech a myslím, že i bez   těchto taxikářských intermezzí bych dokázala   žít, tedy až doposud jsem to celkem zvládala,   sorry Jime... Povídky, sympatické tím, jak   odrážejí naturel obyvatel míst, kde se   odehrávají, měly každá svou atmosféru, ale   taky svoje slabá a násilně působící místa,   kterých bylo na můj vkus víc, než dost - v   L.A. zaujaly především zvuky... žvýkačka,   zapalovač, mobil... a zajímavá pointa -   křiklounská z N.Y. zase mým uším naprosto   nelahodila dialogy, i když byla možná nejvíc   realistická - provokativní pařížská bavila   jen svou první polovinou - římská užvaněná,   navzdory obsazení Robertem Benignim, byla   zábavná po celou jízdou - nu a helsinská   posmutnělá neoslovila vůbec... Takže žádné   extra rito, ale zase ne úplně marná šichta...   a k tomu menší inspirace - po vzoru Yo-Ya se   mně zalíbilo nazývat peníze oběživem :-)

Nenápadně vtipné. Skutečně jsem se dávil   smíchy při druhé scéně s Armin   Millerem-Stahlem a zobrazení klasické americké   stupidnosti, kteří ani neví, kde bývalé   Československo leželo. Je to trochu jinačí   než ostatní Jarmuschovo snímky, ale kdo ho má   rád, tak si tento film nesmí ujít.

Odlišný Jarmusch než ho známe. Žádná poezie   a baladické vyprávění, i tak geniální. Je   pozoruhodné sledovat člověka jak se svěří   neznámému taxikáři, nebo naopak. Nejspíše se   už nikdy neuvidí, a tak se naplno rozpovídají.   Zajímavé téma, zajímaví herci a dokonalá   vizuální stránka filmu.

Skvělá taxi-povídková Jarmuschovka! Naprosto   brilantní vyprávění mikopříběhů, které   dokáže jen mistr, který k tomu ovšem také má   vynikající herce. Herce, kteří dokáží   ztvárnit postavičky, které jsou zábavné a tak   bizardní a přitom jim to naprosto věříte.   Taková Winona Ryder coby Corky byla naprosto   úžasná - ušmudlaná, sprostá, připalující   si jedno cígo od druhého a přesto nebo právě   proto i velmi sympatická. Nebo Armin   Mueller-Stahl, jenž sice taxík řídit neuměl,   ve městě se vůbec nevyznal, ale přesto jste   ochotní mu za to svezení se dát nakonec   pořádné spropitné navíc.

Precizně vystavěné a vypointované etudy,   které spojuje noc, taxi a ve výborné zkratce   vystižená atmosféra toho kterého města. Jak   už to u povídkových filmů bývá, ne všechno   člověka položí. Hned u prvního příběhu   mám dojem, že Winona Ryder dost přehrávala a   rozuzlení mělo lehce moralistickou příchuť.   Naopak povídka z New Yorku mě pobavila a vryla   se do paměti nejvíc a zbytek už držel laťku   stabilně vysoko. Benigni mi na rozdíl od mnoha   jiných nevadil, naopak si myslím, že mu tahle   přepjatá poloha sedí a stejně jako ten   obhroublý humor - povrchně pobožný chlípník   versus kněz, kterého z něj trefí šlak -   přispívá k typicky italské atmosféře. No a   jako zapálený finofil jsem si už jen   vychutnával helsinskou povídku, kde exceloval   Matti "Vladimir" Pellonpää.

V první řadě se musí ocenit nápad, v řadě   druhé zase nápad…Jsem přesvědčen, že Jim   Jarmuch „dolaďoval“ detaily za chodu,   protože takovýto projekt se nedá přesně   nalinkovat, musíte dost často   improvizovat…Žádný nápad se předem   neodsuzuje, každý kdo přijde s něčím novým   je vyslechnut a hned v zápětí jiný filmař   rozvine původní myšlenku o kousek dál…U   filmů které vznikají jen za účelem uspokojit   samotného režiséra, a věřím že tento si   vyšší nároky nekladl, se nečeká jen   klasická filmařina ale pohrávání si se všemi   různými aspekty…Bohužel mi přijde že   režisér natočil něco co se líbí jen jemu,   bylo mu jedno jak to veřejnost příjme, pro něj   bylo důležité aby on sám byl na své dílo   hrdý…Takhle na mě působil samotný   příběh…Je neskutečné co se dokáže zrodit   v mozku znuděného člověka…Pět příběhů   které se odehrávají ve stejný čas na   různých místech světa, dokonce i se stejnou   zápletkou…Ale co je zvláštní z těch 5   příběhů mě za srdce chytil jen ten z   Paříže, ostatní byli suché, a ten první   příběh mi připadal neskutečně   protivný…Winona Ryder, jak jí mám rád tak   tady se mi otevíral nůž v kapse…Měl jsem co   dělat abych se udržel a nevypnul to hned po   prvních pár minutách…Pak ale přišel jiný   příběh, a ten mi dokonale zvedl náladu,   humorný, veselý, voňavý, nabitý dobrým   pocitem, a v tu chvíli mě to trklo…Celý film   poukazuje na 5 různých lidských pocitů, v   prvním příběhu, z LA jsem viděl lítost,   bohatá žena chce dát šanci chudé slečně…V   druhém příběhu jsem viděl odhodlanost,   německý řidič se nevyzná v autech a v New   Yorku ale přesto dělá taxikáře…V třetím   příběhu jsem viděl zvědavost…Černošský   taxikář se vyptává slepé ženy na její   pocity…Ve čtvrtém příběhu se mi poodhalil   chtíč…Typická italská   „vychloubanost“…A v pátém jsem viděl   lhostejnost, finskému taxikáři bylo jedno co   mají za problémy ostatní, on chtěl jen jet   dál…Když nad tím tak přemýšlím,   uvědomuji si že film ve mně zanechal hlubokou   pokoru, až teď když píšu tento názor si   uvědomuji že Noc na Zemi, nám ukazuje určité   poselství, je dobře skryto ale nepatrný náznak   je vidět…Vjero, i když dávám 60% film se mi   s odstupem času v ryl do paměti, a dlouho na   něj budu vzpomínat!!!

Jarmusch si opět udělal radost a natočil si   takový malý film pro sebe. 5 taxíků, 5 měst,   5 příběhů. Přesně z tohohle vytvořil   skvělou dvouhodinovou zábavu. Každý příběh   je o něčem jiném. Některý je vtipný jiný   dramatický. Každý má svou kvalitu a něco   čím zaujme a věřím tomu, že každého   diváka zaujme jiný. Mě osobně nejvíce pobavil   italský taxikář Roberto Benigni a poslední   helsinský příběh byl nejsilnější. Všemi   příběhy vás provedou výborní herci se   skvěle vypilovannými dialogy, povedená   minimalistická hudba a nenápadná kamera.   Výsledné hodnocení trochu sráží první   americký a první evropský příběh, které   prostě nemají takovou kvalitu jako ostatní.   Jarmusch umí udělat z mála hodně a po   výborném "Mrtvém muži" mě opět   potěšil.

Uznávám, že hodnocení starých filmů je   trochu trapné, ale co má člověk dělat, když   se mu dostanou do ruky teprve se zpožděním. Noc   na zemi je jedním z nich. Určitě nejsem   odborník na filmografii Jima Jarmushe, takže   můžu popsat jenom svůj zcela neinformovaný   dojem. Formát povídkového filmu a pět   příběhů z pěti taxíků. Samozřejmě, že   ten italský vám možná bude připadat   nejzábavnější a nejvtipnější, ale ani ty   ostatní nejsou k zahození. Jediná věc, která   mi vrtá hlavou je fakt, jak může někdo nazvat   film Noc na zemi a pak do něj zahrnout 2   příběhy z USA a 3 z Evropy. Zbytek planety jako   by neexistoval. A to je náš západní problém   (a anglosaský zvláště) - žijeme a tvoříme z   do sebe zahleděné podstaty, zatímco za plotem   se rodí nové věci.

Jízda v taxíku ve mně nikdy žádné kladné   emoce nevyvolávala a teď najednou dokonce 4 x za   sebou (až na Řím) . Náhodná setkání   obyčejných lidí a hlavně ten bezprostřední   rozhovor nezatížený obavou z dalšího   setkání. Nádherné dialogy.