Pohrdání

Přemýšlím, v čem je to   údajné filmové kouzlo   těchto filmů.Natočit   kdokoliv takovýto film   dnes,je to dle mého mínění   propadák.Dlouhé ať již   statické,či přecházející   záběry,herci   odříkávající text bez   jakýchkoliv náznaků   emocí,pomalé až nudné   tempo filmu.Celý film pro mne   dělá zajímavým hlavně   skvělá hudba G. Delerua,   úchvatné mořské exteriéry   a krásná   B.B.Končím,dopisuji a budu   ještě přemýšlet...

Podle mých dosavadních   zkušeností čím starší   Godard tím srozumitelnější   nebo aspoň koukatelnější.   Už v Pohrdání si pohrává   s tradiční strukturou   filmového vyprávění, vrtá   zákeřné díry do trupu   filmového přeludu jako hned   v úvodu v sekvenci s   pojízdnou kamerou. Ale   ještě ve svém   experimentování není tak   zarputilý aby z výsledku   (promyšlené kamery, práce s   hudbou a zvukem) nemohl mít   požitek i sprostý divák   neboli nefilmař. Svět   stříbrného plátna Godard   rozhodně nevidí jako prostor   pro únik z všednosti, tuhle   jeho funkci ironizuje,   zároveň se ale jeho   možnostem obdivuje. Není mi   úplně jasné co víc. Na   Pohrdání se dá ale koukat i   jako na příběh rozpadu   jednoho vztahu. Z toho pohledu   vyniká výbornými dialogy,   zvláště těmi v Javalovic   bytě. BB je samozřejmě   hlavním vizuálním magnetem   snímku, ale ani za svůj   herecký výkon se nemusí   vůbec stydět.

Oblíbený film mého mládí.   Spolu s Bláznivým   Petříčkem od Godarda snad   nejlepší. Mladý autor Paul   naštíví se svou ženou   Camillou vilu producenta   Prokeše, aby mu nabídl   scénář k připravovanému   filmu o Odysseovi. Ale jak má   ochránit svůj projekt proti   všemocnému producentovi?   Výborný trojúhelník   Palance, Piccoli a Bardotová.

Oslnivá BB. Zajímavá   architektura. Povedená hudba.   To je jediné pozitivní, co o   tom filmu můžu říct. Jinak   nuda, nuda, nuda. Dlouhé   předlouhé záběry,   nesmyslný střih, podivné   dialogy.