Sestřičky

Filmová lahůdka herecký   koncert. Dnes je to už   notoricky známý film, který   přibližuje zdravotnictví a   život v pohraničí v   padesátých letech. Balzám   na duši a výborná relaxace.

Vždy si rád připomenu humor   tohoto filmu, který tak   nějak přibližuje padesátá   léta, která nebyla   jednoduchá.Libí se mi   hledání sebesama mladé   sestřičky Aleny Mihulové a   zkušenosti a moudrost   starší sestry Jiřinky   Jiráskové, já se bavím.

Výborný film o sestrách a   doktorech z doby,kdy to   ještě měli hodně těžké   a to hlavně na venkově.
Příběh naivní   sestřičky z nemocnice,která   se právě na takovém   venkově ocitá,je dost   pěkně vyprávěn.
Skvělé herecké   obsazení.Jiřina Jirásková   exceluje.
Ale nejvic se   mi stejne líbil Jiří   Růžička,který hrál   hajného.

Film z kategorie výborných.   Herecký koncert Jiřiny   Jiráskové dominuje celému   příběhu. Obdivuhodný   obrázek radostí i strastí   sestřiček na venkovském   zdravotním středisku.

Kvalitní film, který je   hlavně postaven na   vykreslení atmosféry 50.   let, oplývá člověčím   teplem a s chápavou   laskavostí líčí osudy   několika lidí v tehdejší   nelehké době.

Vynikající herecké výkony   Jiřiny Jiráskové a mladé   Aleny Mihulové. Film líčí   situaci v pohraničí   padesátých let, problémy   zdravotnictví v těchto   místech a život lidí v   těžkých poválečných   podmínkách.

Kachyňovsky nadčasové,   citlivé a přitom vtipně   pojaté prostředí české   vesnice 50.let. Vynikající   herecké výkony všech   zúčastněných a syrově   realistické lokace dělají   ze "Sestřiček"   film, který můžu vidět   znova a znova.

Sestřičky
Výborný český film, na   který se vždy rád znova   podívám. Jiřina Jirásková   je prostě skvělá a Alena   Mihulová sexy. Někdy si   říkám, jaké mám   štěstí, že nejsem dívka a   nemusím prožívat takové   strasti jako dospívající   sestřička v tomto snímku. A   navíc jsem ještě šťasten,   že žiju v době, v jaké   žiju... Žít v minulých   letech v pohraničí by se mi   asi nechtělo...

Zdravotnictví 50. let bylo   úplně jiné, než   zdravotnictví současné.   Herecký koncert   J.Jiráskové jako babi, i   mladé A.Mihulové (manželky   režiséra filmu   K.Kachyni)jako sestřičky   Marie, která chce utéct ze   svého prvního působiště,   v lásce se jí sice tolik   nedaří, ale svou pracovní   zdatnost dokáže porodem na   cestě. Taneční číslo obou   hlavních postav je prostě   nezapomenutelné.

Realita
Realita českého venkova a   drsný život sestřiček na   vesnici. Ani jsem se nedivil,   že chtěla Mihule vzít   dráhu do města. Pár scén   je fakt sranda a Oldřich   Vízner tu exceluje ve   vedlejší roličce místního   paroháče.

Skvělá paní Jirásková, ale jinak...
...mne tento film až tolik   nebaví. Nelze mu upřít, že   i přes komediální formu   zobrazuje poměry na   vesnicích v 50. letech,   poukazuje i na přežitek   mentality, aby těhotná žena   dřela do poslední chvíle na   polích a má i určitý   nadčasový charakter,   ale...přesto ho nepovažuji   za vysloveně převratný   počin v naší   kinematografii. Paní   Jirásková je zde skutečně   skvělá a její role, toť   herecký koncert, Alena   Mihulová se ale na svou roli   sestřičky   "novicky" příliš   nehodila, její herecký   projev mne prostě nezaujal.   Takže bohužel asi nebudu   souhlasit s ostatními, ale   myslím, že tento film má   oproti jiným dílům K.   Kachyni (např. Lásky mezi   kapkami deště) velké   rezervy.

Ne že bych byl fanouškem   psychologických a podobně   laděných snímků, ale v   podstatě (ne ve všem)   souhlasím s názorem   Misantropa jak na film, tak na   život jako takový. Tvůrci   měli snahu, ale to i tvůrci   sebevětších hovadin, i   mnohem horších než   Sestřiček.

V prvé řadě nesouhlasím s   žánrem avizovaným jako   "psychologický". To   je hluboký omyl u této tak   mělce lidské,   "úsměvné"   tragikomedie. V mnohém by se   dal tento film zařadit po bok   přihlouplým pubertálním   taškařicím typu Prci, prci,   prcičky apod. Chápavá   lidskost nejhrubšího   ražení tu přímo kape na   hlavu filosofičtěji   založeného diváka a   zvláště pro mne, jako   misantropa, je hrozné   sledovat, jak zdravotníci   pilně pečují o   rozmnožování nevědomé   lidské chátry, místo aby   jí raději rozdávali   kondomy. Pravdu děl   funebrák, když říká   saniťákovi: "Člověk   se může narodit, ale umřít   musí." Jenže saniťák   odpovídá: "Ne! Člověk   se MUSÍ narodit!"   Hluboce nesouhlasím. Člověk   se sice může narodit, ale   lépe by bylo - pro něj, pro   jeho bližní, pro celý   svět, pro celou přírodu -   kdyby se nikdy nenarodil.   Tragédie žití je však   stejně silná jako sama smrt.   Sestřičky jsou pro mne   odpad, který už nechci nikdy   vidět.