Sexuální rekonstrukce

Toto je přesně ten typ filmu, ve kterém hraje   obrovskou roli fakt, zda divák četl recenze a   ví, o čem film je, nebo se před obrazovkou   usadí v naprosté nevědomosti a prostě se   nechá unášet příběhem. Já patřím do   první skupiny, což znamená, že už od   začátku se na vše dívám jinak. Připadá mi,   že potenciál, se kterým The Shape of Things   měl možnost nakládat, nebyl využit ani z   poloviny. Možná to je nevýraznou hereckou   dvojicí, ale cíl snímku, možné vyvolání   diskuse, co umění je a co už je za hranicí (a   kdo má právo to soudit), by si zasloužilo   údernější zpracování. Takhle se hodinu a   půl plahočíme, závěr toho, kdo recenzi   nečetl, překvapí, možná i šokuje, ale také   se bez výraznější stopy z myšlenek vytratí.

Na tento film jsem se podívala hlavně z důvodu   naprosto odlišných recenzí...na jedné straně   negativní kritika, na straně druhé ódy   publika...Už samotné reakce naznačují, že se   bude jednat o film dosti specifický... velmi   závisí na individuálním pohledu a hlavně na   tom, zda se ztotožňujete s hlavní hrdinkou,   jinými slovy "umělkyní" .... Musím   přiznat, že tento film je bizardním způsobem   zajímavý, nadruhou stranu však nemohu říct,   že by mě děj filmu nějak pohltil,   zaujal...Většinou jsem měla na věc naprosto   odlišné názory...nebo jen nerozumím   "umění" (v podání R. Weisz...:)))? V   každém případě je herecký (dábelsky   manipulační!) výkon Rachel Weisz opravdu   přesvědčivý.

Asi tak do půl filmu neskutečná nuda. Koukat   jen na kluka jak se kvůli holce mění, postupně   odstřihne kamarády a dokonce si nechá udělat   plastiku nosu. Ale konec mě šokoval. Takové   pojetí umění. Až si říkám, jestli tohle   ještě umění je.