Slídil

Sleuth
Sleuth je ten typ psychologického   thrilleru,ktoré mám rád.Skvelý dej a   strhujúce finále(Občas to pripomínalo Funny   Games ale nakoľko som dal spomínaným Funny   Games 3 hviezdy tak toto ma bavilo omnoho viacej).

Psychologická hra dvou mužů v jedné honosné   usedlosti plné různých moderních udělátek.   Konverzační počin, ale s tak silnými dialogy,   že být na místě jednoho z nich, asi bych to   neustál. Jedná se o remake, který jsem   prozatím neměl možnost shlédnout, a tak nemohu   porovnat. Každopádně s jistým ohledem ke   klasice můžu usoudit, že je to herecký koncert   obou představitelů, kteří ze sebe vytlačili   vše. Dějství, spíše hodící se na divadelní   prkna, je dramatizováno i k použití na filmové   plátno, což nebývá jednoduché, ale zdařilo   se. Příběh diváka chytne a už nepustí.   Tragický příběh skoro jak od Shakespearea.   Festivalové úspěchy budiž toho důkazem.

Slídil
Slídil je poměrně zvláštní film, nebo spíš   divadelní adaptace. Slídila z roku 1972 jsem   neviděla a rozhodně se na to ani nechystám,   protože Michael Caine tam sice hraje, ale   stěží bude někdo lepší než Jude Law.   Herecké výkony obou herců byli naprosto   dokonalé, ale tenhle druh filmu stačí vidět   pouze jednou. Místy nuda, ale díky těmhle dvoum   anglickým hercům je film mnohem   snesitelnější.

Herecké výkony parádní, celkem působivá   hudba, ale děj tak hustá nuda, že by se dala   krájet. :-) Fakt podruhý už tohle ne. A to mě   s ohledem na režiséra (Kenneth Branagh) docela i   mrzí.

slídil se mi líbil
Původního Slídila jsem neviděl. Pochybuji, že   může být lepší. Ano, je to (jen?) divadlo na   plátně. Ale je to moderní divadlo. Jak se hraje   nyní. Je to ve výrazu přehrávané,   nepřirozené, exaltované, umělé, nelidské ...   ale přistupte na to, že na tomhle divadle   schválně vidíte i to, co jinak ne. To, co se   děje uvnitř.
Asi tu nešlo o to, nafilmovat   logický příběh. Proti němu najde divák sto   oprávněných námitek. Ale ukázat tu hrůzu -   co, jak a proč na sebe lidé hrají a zkoušejí.   Jak škodolibě si ubližují. Jak spěšně   zahazují svojí víru. Jak tenká je hranice mezi   naparováním a zbabělostí. A jak rychle uplyne   těch 10 minut od lásky k pohrdání :).
Jací   jsme to zbabělí oportunisté.
Všichni si   stěžují, že je to bezcitné a studené. Ne, je   v tom spousta vroucích citů. I když zrovna   láska, obdiv, lítost a vděk chybějí.
Bylo to   lepší než Interview. Líbilo se mi to. Bylo to   o mně. A o vás taky.

Při sledování jsem z filmu cítila odtažitost,   chlad a unylou atmosféru, která mě až na pár   zvratů nechávala naprosto netknutou a chvílemi   mě opravdu dost nudila. A to proti konverzačním   filmům vůbec nic nemám...
Stále jsem si   představovala, jak skvěle by Slídil vypadal na   tom divadelním jevišti, pro které byl napsán   – i klidně s těmito kulisami a oběma herci.   Byla by to jistě výborná podívaná, na kterou   bych s radostí zamířila. Ale filmové plátno   je přece jen něco jiného. Afektované   divadelní herecké provedení (zvlášť   přehrávající Law) se jednoduše do filmu   nehodí a uměleckou výpovědní hodnotou to   omluvit nelze.

Konverzacka jak ma byt, drama pripachane napetim u   ktereho nudu zezazijete, nebudete na to mit cas.   Vynikajici Michael Caine, ktery si jen prohodil   roli, urcite to pro nej musela byt   "chvilka" nostalgie. Jude Law obcas   trosicku prehral, ale celkovy dojem to nijak   nekazi, brilantni dialogy maji navrch. Original   jsem nevidel, mozna proto takhle vysoko hodnotim,   ale chystam se na nej... 7/10