Touha zvaná Anada

Vzpomínky na film mě vrací   do roku 197O a začátek   studií v Praze, kdy jsem film   viděl behem měsíce na   Václaváku v různách kinech   snad pětkrát. Nebudu   zapírat, že to z větší   části způsobily půvaby   americké hvězdičky Poly   Pritchettové. Dnes se těžko   chápe takové zaujetí pro   film, když existují nová   média, o kterých se nám ani   nesnilo. Ale i přes tu   nostalgii se na film znovu   rád podívám, i když pravdu   má Erkul, že to pravé   kouzlo už poněkud vyčpělo.

Film jsem viděl v takovém   příměstském kině a zdál   se opravdu vyjímečný, ale   po dvaceti letech od tohoto   promítání jsem to viděl v   televizi a kouzlo se   vytratilo.

Bylo? Nebylo? Dávno tomu...   balady tohoto typu se mi moc   nelíbí. Paradoxně se mi   nejvíc líbila postava Zuzky,   byla velmi půvabná, s pohyby   jako víla. Inu baletní   průprava zanechá stopy.   Anada se mi moc nelíbila,   byť určitě chlapi z ní   šíleli a šílí dosud.   Luxusní tělo, to ano, ale   mdlý pohled. Jánoš, zprvu   zdánlivě rovný a férový,   ale pak podléhající svým   testosteronům...
A   jak to tedy vlastně bylo?   Možná opravdu jen sen.

Tak jak to dopadlo?
Film, který má zvláštní   atmosféru.
Dnes jsem   viděl film prvně, nebylo to   v kině, ale v tv - a prvotní   dojem je, že je to výborný   film, přestože se v něm   zdánlivě nic neděje - ale   to jen zdánlivě. Do života   muže vstoupí záhadná   překrásná žena... Nutno   uznat, že opravdu uhrančivě   krásná, ženskými půvaby   obdařená... Ale nejen to,   zdá se, že i její duše je   krásná a to je kombinace,   které muž těžko odolává.   Konec filmu je nejasný -   odešla kráska, nebo se   utopila a co manželka   rybáře... jak to vše   dopadlo? Mistrnný film - a to   i dnes, nebo právě dnes, kdy   se točí spektákly různých   žánrů. Někdy postačí   využím mírnější   filmařské postupy a je z   toho film, na který je i po   letech radost se podívat.   Vřele doporučuji ke   shlédnutí.

Výtečná je hudba   Zdeňka Lišky, která   podtrhuje atmoseféru filmu.

Balada jak má být. Láska   není nemoc, láska se nemocí   stává, když není   naplněná, pak se z ní   stává posedlost (Jméno   růže). Možná Anada   nemusela mluvit vůbec, byla   by ještě záhadnější, ale   i tak to bylo pro muže v   hlavní roli hodně   trýznivé.

Velmi kvalitně natočený   snímek, který oplývá   spoustou dobrých   filmařských nápadů, třeba   jako byl ten, kdy na konci se   Jánoš rozběhl k chalupě za   ženou, ale čím rychleji k   ní utíkal, tím rychleji se   mu vzdalovala.

Bohužel je na snímku vidět,   že vznikal v napjatém   období okupace v   osmašedesátém a dokončen   byl až v roce 1971. S   oscarovým Obchodem na korze   se vůbec nedá srovnat, to je   jako nebe a dudy. Přesto má   film zvláštní snivou   atmosféru, výborné   mezinárodní herecké   obsazení a podmanivou   Liškovu hudbu. Věřím, že   kdyby Kadár nemusel během   natáčení emigrovat,   určitě by zpracování   dopadlo mnohem lépe. Další   geniální tvůrce, jakými   byli Jan Kadár a Elmar Klos   ti zkurvení bolševici   zničili.