V zájmu státu

Povedený akční snímek jak akčními   scénami,kontaktními souboji tak hereckými   výkony,dobrý hudební doprovod na neamerickou   produkci povedený špionážní snímek.

Carl Hamilton je, jednoduše řečeno, švédská   reinkarnace anglického Jamese Bonda, kterého   stvořil literární autor Jan Guillou. S Jamesem   Bondem má společného i to, že byl filmově   zpracován již mnohokrát a má několik   hereckých představitelů. Například ve snímku   'Hamilton' (1998) si ho zahrál Peter Stormale. V   tomto snímku si to pro změnu zkusil Mikael   Persbrandt, který je v této roli již pátý v   pořadí. Hlavním tématem je pašování zbraní   a jistě nepřekvapí, že skupinou ruských   pašeráků. A dějově vše začne na hranici   mezi Uzbekistánem a Afghánistánem. Američané   jsou do příběhu samozřejmě naroubováni také   a všechno se točí kolem švédského zbrojního   průmyslu. Veškeré dění má samozřejmě   politické pozadí a Hamilton se coby agent   pouští do boje v zájmu národa. Snímek je   obsahem na tom stejně, jako staré známé   německé mayovky. S knižní předlohou má   společnou pouze hlavní postavu a titul. Takže   vlastně vzniká otázka, jestli se vůbec dá   ještě kniha považovat za předlohu. Literární   příběh se totiž odehrává v době studené   války, ve kterém byl hlavním protivníkem   Sovětský svaz, avšak celý koncept veškerého   dění byl přepracován do současných   politických zájmů. Každopádně milovníci   Jamese Bonda či Jasona Bourneho si mohou přijít   na své. I když samozřejmě to má k plné   dokonalosti daleko. Dramatizace je přijatelná a   ucházející je i uvolněnější tempo. Co se   týče akčních scén, právě s ohledem na   dramatizaci se moc na pilu netlačí. Ano, co se   týče námětu, nejedná se o nic neznámého,   ale nakonec proč ne. Proč by si s takovým   tématem nemohl pohrát taky někdo jiný, než   neustále Hollywood. Ze Švédska k nám filmů   moc nepřichází a tak alespoň díky za tento   akční thriller.

Napínavej akční triller umí udělat i   Švédové. Navíc není nad to namočit Amíky do   nějaký špíny. To se moc často nevidí, i   když se ve špíně hrabou pořád. Mělo to   spád, a pěkně se na to koukalo. Člověk si   docela rád odpočine od neustálejch   plandajících Americkejch vlajek.

V pozadí za Bondem, Bournem, Huntem dlouho   zůstával skryt pokerový obličej švédského   agenta Carla Hamiltona. V zájmu státu však   vykoukl z úkrytu a to je jen dobře. Téma   korupce ve státní správě a amerického podílu   na světovém terorismu bylo totiž vyloženě   tím, co jsem si užil. Když k tomu přičtu   naprosto jedinečnou scénu, kdy Carl reflexivně   ukončí vztah se svou přítelkyní (to se musí   vidět), tak bych měl být naprosto spokojen.   Jenže nejsem. A to z toho důvodu, že naprostá   realističnost příběhu je v přímém rozporu s   Hamiltonovou neprůstřelností a nad některými   činy profesionálních agentů zůstává rozum   stát i těm, kteří ještě nikdy neprovedli   žádný teroristický útok.